Vzhůru za seriálovou nostalgií! Některé příběhy se neomrzí ani po letech

Příběhy seriálových hrdinů nejsou banální a umí pobavit i dnes

Dobrým důvodem je také kvalita natočených projektů. Televizní seriály staršího data umí pobavit i přivést k zamyšlení o době, ve které se odehrávají. Na rozdíl od dnešní tvorby, šlo vždy o kratší formáty a seriály měly většinou 6 až 13 epizod. Jen občas se točily další série, jako tomu bylo třeba u Nemocnice na kraji města.

Příběhy seriálových hrdinů byly jasně dané už před natáčením a nikdo tak nečekaně nezemřel uprostřed seriálu jen proto, že dostal někde lepší kšeft nebo se znelíbil produkci. Dnes většina herců delších seriálů nemá ani potuchy, co bude s jejich postavou za pár týdnů a jak dlouho se postava v ději udrží.

Seriál byl uceleným dílem, které se psalo především na zakázku televize, která chtěla například seriál o zemědělcích, celnících nebo prodavačkách. Často posloužila jako předloha kniha. Štěstí mohli zkusit scenáristé i tak, že televizi nabídli svůj vlastní nápad.

Herec měl mnohem lepší pozici, protože ještě před natáčením znal celý osud své postavy a mohl si tak svou postavu pěkně vystavět a pochopit ji. Rozhodně se nestávalo, že by se samotní autoři scénáře ztratili v ději a zapomněli, co před „x“ epizodami pro své postavy vymysleli, jak se to stává dnes, kdy se najednou divák dočká, že se v ději slaví narozeniny jednoho z dvojčat, protože tvůrci zapomněli, že sourozence představili jako dvojčata, a podobně. Postavy měly svůj charakter, který jim určil scénář. Dnes herci ani netuší, jestli jejich postava nebude za 14 dní největším padouchem ve městě.

Za nejoblíbenějšími seriály stáli osvědčení tvůrci

Zárukou seriálové kvality byl v první řadě dobrý scénář. Ty nejoblíbenější seriály mají jen pár autorů, kteří se dokázali dostat divákům pod kůži. Králem byl bezesporu Jaroslav Dietl, který psal jeden seriál za druhým, ale rozhodně nic neodflákl a věděl, o čem píše. Je podepsaný pod seriály jako Nemocnice na kraji města, Eliška a její rod, Píseň pro Rudolfa III., Nejmladší z rodu Hamrů, Muž na radnici, Žena za pultem, Inženýrská odysea, Malý pitaval z velkého města, Doktor z vejminku, Rozpaky kuchaře Svatopluka, Velké sedlo a další.

Sice méně pilný, ale také oblíbený byl Jiří Hubač, který vytvořil scénář pro seriály Sanitka a Dobrá Voda. Oldřich Daněk zůstane podepsaný pod seriály Byl jednou jeden dům a Dnes v jednom domě. Otto Zelenka napsal scénáře pro seriály Sňatky z rozumu, F.L. Věk, Kamenný řád, Zlá krev, Cirkus Humberto, Přísahám a slibuji, O zvířatech a lidech.

I mezi režiséry byli profesionálové, kteří věděli, jak si diváky naklonit. Patřili k nim třeba Zdeněk Podskalský, Jaroslav Dudek, Karel Kachyňa nebo František Filip. Tvorbou pro děti se proslavil Václav Vorlíček.

Ani seriálová hudba nebyla nijak podceňovaná. Postarali se o ni uznávaní skladatelé jako Jiří Malásek, Petr Hapka, Karel Svoboda, Ladislav Štaidl nebo třeba Jiří Bažant. Často se objevil i zpěv těch nejlepších umělců.

V každém starším seriálu nemusí být nutně propagace minulého režimu. Dobře se dá pobavit třeba u Chalupářů, Cirkusu Humberto, Návštěvníků, Hříšných lidí města pražského a dalších.