Žádného dětského herce tu netyranizuji, hájí se představitelka Žanety z Ulice

Mária Ševčíková má s dětskými kolegy hezký vztah

Rodina Marečkových nemá v novém roce chvíli klidu. Když už se zdá, že se zdárně vyřešilo trápení s Lubošovou nemocí a že by starý pán mohl být po operaci v pořádku, objeví se na obzoru další problém. Ten se týká malého Vojty a jeho velké záliby ve spolužačce Leontýnce. Děti to k sobě přirozeně táhne, jsou to kamarádi a chtějí spolu trávit čas. Dívčině mámě Žanetě se to ale nelíbí, Vojtu považuje za problémového chlapce z dětského domova, který nežádoucím způsobem zasahuje do jejího dokonalého životního rytmu.

Leontýnka byla až dosud poslušnou a příkladnou žákyní, jež nosí domů jedničky. To se s Vojtovým vlivem postupně mění a Žaneta není na takové změny připravená. Snad je sama zvyklá doma poníženě poslouchat manžela. To totiž přinejmenším naznačil telefonát, který s ním u Marečkových nedávno vedla. Co její představitelka Mária Ševčíková řekla pro TV Nova o aktuální dějové lince v Ulici?

Jsou to děti, ve škole se vždy něco děje, je to velká zábava, obzvlášť pro ně. Myslím, že těch možných třecích ploch tam nastane mnohem více. Žaneta tím, jaká je, že se snaží udržet věci pod kontrolou, tak se neudrží a nebude se chtít dívat, jak se to vyvíjí. Určitě bude chtít zasáhnout. Ale co bych ráda řekla, že děcka jsou moji nejlepší parťáci při natáčení a strašně si s nimi rozumím. Je to vlastně paradox vzhledem k tomu, co potom diváci mohou vidět. Ale vážně, žádného dětského herce tu netyranizuji. Myslím si, že jsme velmi dobří kamarádi.

Není divu, že herečka během rozhovoru zdůrazňuje právě svůj přátelský vztah s představiteli dětských rolí. Možná si už stačila všimnout, že diváci na sociálních sítích její Žanetu hodně kritizují a někdy stírají rozdíly mezi realitou a fikcí.

Ta Žaneta je už nesnesitelná, protivná až hrůza. Jestli je taková megera i v životě, tak chudák chlap, který s ní žije. Je to bláznivá hysterka.

V Ulici potečou slzy, říká herečka

Mária Ševčíková se v Ulici jako Žaneta Kolářová objevuje pár měsíců, ale v Praze žije už déle než dva roky. Na sousední Slovensko pravidelně jezdí kvůli práci, která jí podle všeho bere téměř veškerý čas.

Mám pocit, že celý můj život se motá kolem divadla, toho mám teď trošku méně a zase více natáčím. Skoro všechno, co začnu dělat jako volnočasovou aktivitu, se potom přetaví do práce. Tak jsem to měla se slam poetry, čemuž se tedy ještě věnuji, a rozhodla jsem se, že si musím najít nějakou aktivitu, která se nemůže přetavit do práce. Strašně ráda chodím na blešáky a snažím se vyjednávat, to je velká zábava.

Herečka samozřejmě nemůže prozrazovat, jak přesně se její linka v seriálu bude dál vyvíjet. Naznačila ale, že dojde i na pláč.

Je to tykání, vykání, kamarádské, méně kamarádské, nakřičí se, bude to už i velice vážné. Budou slzičky, takže myslím, že jsem dostatečně nabudila diváky.