Herec Jaroslav Plesl o přípravě na role, těžké trémě i chronické nespavosti, která ho téměř zničila

Pečlivá příprava v první řadě

Jaroslav Plesl nic nepodceňuje. Herectví totiž považuje za závazek vůči divákům. Říká:

Ono se to potom zúročí, když nepřicházíte na ten plac a teprv ráno, což některý kolegové dělají, se učíte texty v maskérně, ale já to umím třeba měsíc dopředu.

Herec zároveň pracuje s psychikou a emocemi postavy, kterou hraje. Když je potřeba naučit se jezdit na koni, naučí se to, když je třeba naučit se hrát na hudební nástroj, udělá to. Nechal se slyšet:

Když mám ve filmu hrát na housle, dřu na ně půl roku předtím. Když mám hrát na piano, učím se na piano. Když mám běhat, běhám.

Práce je pro Plesla v životě důležitá, není ženatý a nemá děti. Žije svou prací. V minulosti řekl:

Taky jsem snil o tom, abych byl v práci respektovaný. To je víc než být známý. Na večírky nechodím, premiéry nevymetám, společenský šrumec mi nedělá dobře. Baví mě práce samotná. Práce je můj život. Nic jiného nemám. Naprosto a beze zbytku mě naplňuje.

Psychohygiena je pro herce důležitá

Jaroslav Plesl je trémista a přiznává, že tréma se u něj s přibývajícím věkem ještě zhoršuje, ačkoliv si myslel, že tomu bude přesně naopak. Herec se tedy snaží pracovat se svou psychikou, relaxovat a odpočívat. Uvedl:

Už se snažím, aby to nebylo tak, že celý den točím a pak rychle do auta a do divadla a další den zase natáčení.

Plesl otevřeně promluvil i o tom, že je trémista a v minulosti se potýkal s nespavostí. Kdysi totiž žil bohémským životem, pil, kouřil a ponocoval. Pak jeho tělo řeklo dost. Herec vzpomíná:

Signálem byla chronická nespavost, která ze mě dělala chodící mrtvolu. Byl jsem vyčerpaný, připadalo mi, že mám mozek větší než hlavu, nic mě nebavilo. Je to utrpení. Samozřejmě alkohol či cigarety tomu rozhodně nepomůžou.

Čas v přírodě nebo na zámku

Herec rád tráví čas v přírodě, bydlí u lesa a rád do něj na chvíli utíká. Má rád i hrady a zámky a v Česku snad není jediný, který by nenavštívil. Na některých z nich dělal průvodce, u jiných dokonce uvažoval, že by je koupil a nastěhoval se do nich natrvalo. Řekl: 

Jsem velký fanda, někdo by možná řekl až fanatik, ale je to moje největší vášeň, tak se snažím každý rok navštívit přibližně padesát takových objektů a v horizontu tří až pěti let se pak na ně znovu vracím.