Ladislav Hampl přitahuje pořádné potížisty. V Polabí si na kariérní postup může nechat zajít chuť

Muž, kterému scenáristé rádi přidělávají problémy

Když se Ladislav Hampl objeví na obrazovce, málokdo by si vsadil na to, že právě jeho postava bude mít čisté svědomí. Výraznou tvář, pronikavý pohled a schopnost zahrát člověka, který něco tají, si režiséři zjevně oblíbili. Herec si toho všímá a nemá potřebu se kvůli tomu zlobit. Naopak. Přiznává, že za jeho obsazováním do rolí záporáků, podivínů a bezcitných vyšetřovatelů může do značné míry jeho fyziognomie.

Diváci ho teď mohou vídat v seriálu Polabí, kde ztvárňuje Romana Berana, policistu a syna místního policejního šéfa Václava Berana, kterého hraje Miroslav Etzler. Roman není žádný jednoznačný hrdina, který by měl od začátku do konce jasno v tom, co je správné. Pohybuje se na hranici mezi kladnou a zápornou postavou a jeho pracovní ambice komplikují také rodinné vztahy. Právě v tom spočívá jedna z Hamplových hereckých výhod. Dokáže zahrát člověka, kterému divák chvíli fandí, aby vzápětí začal pochybovat, zda mu vůbec může věřit.

Policejní kariéra, která se zasekla

V jednom rozhovoru Hampl s nadsázkou vysvětlil, že jeho seriálový hrdina nemá příliš dobré vyhlídky na služební postup. Roman totiž odmítl dokončit policejní akademii a navíc má komplikovaný vztah s otcem, který mu v práci velí. Taková kombinace není pro kariéru zrovna ideální. V Polabí se navíc vražedné případy neřeší rychlostí, jakou by si představovali fanoušci klasických kriminálek. Hampl proto zavtipkoval, že jeho postava nejspíš zůstane u vyšetřování drobnějších přestupků a občas si vyřeší nějakou vraždu, to však může trvat. Scenáristé musí vyšetřování vraždy natáhnout na celou sérii, takže metály a povýšení nikomu za odhalení vraždy asi nehrozí. Snad jen Horká byla povýšená, přestože nic nevyšetřila.

Herec přitom ocenil, že samotní představitelé seriálových postav dlouho nevěděli, kdo je vrahem. Nemuseli tedy hlídat každé slovo s vědomím, že by mohli nechtěně prozradit rozuzlení.

Romanovy problémy navíc nekončí u policejní stanice. Jako nejstarší ze tří sourozenců se potýká s očekáváním rodičů, složitým partnerským životem i touhou mít dítě, kterou nakonec přece jen ukojil adopcí dcery Rozárky. Hampl tak hraje postavu, která může působit tvrdě a ambiciózně, ale uvnitř se potýká s nejistotou a osobními ztrátami. Dokonce jsou okamžiky, kdy umí mile překvapit. Naopak, dlouho nedokázal přijmout skutečnost, že by na otcovo místo měl nastoupit bývalý spolužák Martin, kterého ve škole šikanoval. Martin si však na rozdíl od něj, dokázal zajistit potřebné vzdělání. V poslední době to však vypadá, že jde Roman do sebe a za své chování v dětství se kolegovi omluvil. Zůstává však otázkou, zda to neudělal jen proto, že to zrovna vypadá tak, že ani Martin se šéfovké židle nedočká a má dost velký problém s vraždou, která jako by neměla šanci na vyřešení. 

Deset her na repertoáru a kalendář bez volného místa

Ladislav Hampl si na nedostatek práce stěžovat nemůže. Na volné noze si musí hlídat nejen role, ale i to, aby se mu všechno vešlo do kalendáře. V repertoáru má kolem deseti divadelních inscenací, v Praze odehraje pět až šest představení měsíčně a při zájezdech se může dostat až na dalších dvanáct. Do toho natáčí Polabí. Když tedy říká, že mu seriál vyplňuje volný čas, není to jen obvyklá herecká nadsázka. Volné chvíle se mu zřejmě hledají podstatně hůř než další role.

V Polabí je Roman vlastně skoro sympaťák, pokud jeho postavu srovnáme s Antonínem Bouchnerem, ředitelem obchodního domu v seriálu Zlatá labuť, který dvě série terorizoval všechny ženy kolem sebe, včetně manželky. Tam spolu s Jaroslavem Pleslem vytvořily dva největší záporáky v celém seriálu. Hampla dokonce mrzelo, že už si nezahrál ve třetí sérii, protože i on, jako řada jiných herců, je ze záporných postav nadšený. Prý je tam co hrát!