Recenze: Velrybí pád nahlíží do vnitřností vorvaně i minulosti hlavního hrdiny

Upřímně jsem se před projekcí obávala, že mě čeká další Otevřené moře. V tomto dramatu z roku 2003 koukáte přes hodinu na dva lidi uvízlé uprostřed modré pláně, kteří marně čekají na záchranu. Okolí se hemží žraloky a je jen otázka času, kdy si bezbranných potápěčů všimnou. A je to otázka dlouhého času… téměř polovinu filmu zíráte na černou obrazovku, protože je ve filmu zrovna noc a oceán postrádá pouliční osvětlení.

Velrybí pád mě příjemně překvapil. Zas taková nuda to není. Na rozdíl od Otevřeného moře, které bylo natočeno na motivy skutečné události a moc děje se v něm vykouzlit nedalo, se nový thriller inspiroval knižní předlohou. Román nese více vrstev. A stejně tak i film.

Bilance života na prahu smrti

Ve výsledku se nedíváme jen na mladého muže zápasícího s útrobami velryby (a jejich obsahem), ale prostřednictvím flashbacků nahlížíme i do jeho dosavadního soukromého života, který byl poznamenán problematickým vztahem s otcem. Jde o dobrou fintu, jak monotónní příběh oživit a dostat do něj další postavy. Tato finta má nakonec i svou logiku, protože tváří tvář smrti člověk retrospektivně svůj život bilancuje (jakkoli je s podivem, že to filmový hrdina ve své svízelné situaci stíhá).

Kritici této druhé rovině vyčítají zbytečnou melodramatičnost a moralizování, na mě to ale spíš působilo jako uklidňující vyvážení dramatických záběrů slizského prostředí vetřeleckého typu, na které si osobně moc nepotrpím. Tvůrci viditelně nechtěli dosáhnout dojmu obyčejného survivalu a snažili se film pozvednout o laťku výš tím, že drama zápasu s mořským gigantem propojí s dramatem čistě lidským.

Hororové napětí nečekejte

Pocitově Velrybí pád stojí spíš na nechutnostech a klaustrofobii než na hororovém napětí. Od začátku je jasné, že hlavní hrdina buď přežije, nebo ne, a kdyby nebyl tak mladý a pohledný, tak je vám to snad i jedno. Pokud by Duffield natočil příběh o lidožravé velrybě, která terorizuje pobřeží a požírá turisty, bylo by to sice béčko až na půdu, ale napětí by v tom bylo mnohem víc a mohli byste aspoň hádat, kdo bude na řadě příště. Příběh zápasu jediného člověka je vždy trochu zrádný v tom, že může sklouznout do nudy.

Jestliže jste tedy fandové klasických Čelistí nebo Anakondy, Velrybí pád vás zklame. Je to thriller, nikoli horor, a úvodní půlhodina je maličko ospalá. Pokud ale máte rádi Vetřelce, v druhé půlce filmu si budete rochnit. Záběry z velrybích útrob jsou udělané velmi dobře, Hollywood to prostě umí.

Verdikt: Není to film na první rande a citlivým povahám doporučuji sníst popcorn už v průběhu prvních třiceti minut. Ocenit se ale musí fakt, že jde o námět, který tu ještě nebyl, a zpracování je působivé. Máte-li v lásce mořské potvůrky a chcete si zpestřit sychravý podzimní den kapkou podmořského adrenalinu, do kina zajděte. Jen počítejte s tím, že jde o solidně natočený survival, a nic víc od toho nečekejte.

Naše hodnocení: 7/10