Haďák ze ZOO Šimon Bilina v rozhovoru: Vydal vlastní album, chystá další hudbu a připravuje se na německý herecký trh

Řeč přišla také na herectví a spolupráci s režisérem Janem Svěrákem, který mu podle jeho slov vrátil naději, že lze režírovat s klidem, humorem a jemností. Bilina zavzpomínal na své divadelní začátky, zkušenosti ze seriálového natáčení i na to, proč se po náročném pracovním dni často necítí vyčerpaný. Přiblížil také neobvyklý způsob, jakým s Martinem Chobotem hledali výslednou podobu jedné z jeho skladeb. Ta se dočkala dokončení až na sedmý pokus.

Přestože se stále více věnuje vlastní hudbě, herectví rozhodně neopouští. Naopak prozradil, že navázal spolupráci s agenturou obsazující herce pro německý trh a začal se zdokonalovat v němčině. Do budoucna by rád propojoval hudbu, herectví i obrazové projekce a přicházel s projekty, které překračují hranice jednotlivých uměleckých oborů. A jak pozná, že se vydal správným směrem? V tom má překvapivě jasno – rozhodující je pro něj vlastní intuice.

1. Severní album je už několik měsíců venku. Kterou skladbu díky posluchačům slyšíte jinak než při dokončování nahrávky?

Píseň Monopoly si dělá srandu z majetkového uspořádání našeho světa – že někdo bohatne na majetkové nerovnosti. Je to tam trochu zašifrované – pro citlivého diváka… a těch teď začíná pomalu přibývat, ozývají se, že to pochopili a že si to broukají 😀. Nebo třeba píseň Pomalu – ta je opravdu o tom, o čem napovídá její název… Jsem rád, že nejsem sám, kdo se učí dělat pauzy v průběhu dne, aby tomu tempu světa nenaletěl :). Přece jsme tady jen na skok, a pokud nejde o život, tak… ❤️

2. Co se u písně ze Severního alba musí změnit, když ji zpíváte živě místo ve studiu?

Na První turné teď s jiným osazenstvem, než Severní album nahrávalo, a to mě těší právě proto, že to zahrají po svém a dají do toho svou vlastní originalitu… Můj zpěv se tím pádem taky mění a víc si s tím hraju než na desce.

3. Kdy jste při práci s Lukášem Chromkem poznal, že skladba potřebuje ubrat, a ne další nápad?

Do alba se nám nepozorovaně vkradla píseň, co vykazovala country prvky 😀… Sám country miluju, ale s klukama jsme usoudili, že Severní album má určitý charakter a country má svůj čas… Tak jsme ji na chvíli odložili.

4. Co v textu pomohl pojmenovat Jan Vávra tak přesně, že jste se musel vzdát své původní formulace?

Například refrén v písni Kam slunce svítí jsem původně napsal jako poetický obraz dvou k sobě se přibližujících lidí, co se kdysi měli rádi, kteří se za rozbřesku potkávají po dlouhé době kousek za vesnicí… Jenda ten obraz vzal a vložil tam ta slova, která jsou na desce.

5. Které řešení Jana Uviry vás přimělo změnit představu o vlastní písni?

Jan Uvira je světoběžník, bořič popových, šansonových i jakýchkoliv typických postupů pro naše české hudební prostředí… Například v písni Cestu domů znám přepisoval mé vedení tónů tak, aby víc ladilo se světovým trendem neo-soul-jazz tvorby. Sám je klavíristou kapely Kennedy Administration… Rád jsem jeho doporučení přijal… Přišlo mi to jako krásné okořenění.

6. O Když ticho promlouvá jste mluvil jako o opakovaně přepracované skladbě. Jak jste poznal, že další verze už není potřeba?

No prosím, to byla skvělá spolupráce s Martinem Chobotem. Sem tam se potkáme, zajdeme spolu na kafe atd. a jednoho dne jsem mu poslal první verzi Když ticho promlouvá… Neřekl, co je špatně, ale řekl jen, co se mu líbí… Z toho šlo jasně cítit, že to ještě není hotovo… No tak jsem tenhle proces opakoval a vyšlo to až naposedmé 😀… Kdy mi napsal… To je ono… Chápete, jo? 😀 Takhle se dnes dělají písně. Prostě nic neřeknete, jen ukážete na to, co je dobré. Prý to takhle dělal i David Stypka. Bylo to velmi osvěžující. Musel jsem si na tom opravdu dát záležet. Psal jsem a psal jsem, když jsem mu posílal sedmý návrh, tak jsem taky cítil, že je hotovo.

7. Jak si u vlastních písní hlídáte, aby osobní význam nezakrýval srozumitelnost pro člověka, který váš příběh nezná?

To je věčná otázka. Přijde mi nádherné, že Dan Bárta se svými jinotaji a skrytými významy si stále zachovává uvěřitelnost a autenticitu. Imponuje mi ale i přístup méně snových básníků, kteří volí jasná a přesně mířená, jednoduchá slova… Ale zároveň nezpívají jen láska a páska. David Stypka, David Koller, Aneta Langerová, Jana Kirschner, Korben Dallas, Richard Autner atd.… Nová generace mladých ale přichází úplně s novým pojetím a je až hyperautentická. Já to mám postavené tak, že si ochutnávám a zkouším všemi směry. Písní, co mám vydaných, je opravdu malinko ve srovnání s tím, co mám už připraveno nebo na nich pracuji, anebo čekají v nějaké vesmírné knihovně, až je tam najdu. Já vím, že moje hudba není pro každého, nicméně to určitě neznamená, že všechno schovám za roh 😀. Rád věci sděluji tak, aby byly pochopitelné… Když se to člověku nepodaří ani na druhý poslech… Tak buď třeba popisovanou zkušenost ještě nezažil, anebo já jsem to prostě blbě napsal 😀… To se taky stane.

8. Který z deseti příběhů na Severním albu vám na koncertě dovoluje být nejméně herecky připravený?

Herectví beru jen jako řemeslo – nástroj, který právě to sdělení toho podstatného pomáhá zjednodušit. K tomu je samozřejmě neustále potřeba vylaďovat a balancovat tu trojici tělo–mysl–duch, aby harmonizovala. Čili mi žádná z těch skladeb nepřijde složitější v ničem jiném než jakákoliv jiná… Ale když bych měl říct, u které skladby si vyloženě odpočinu – tak je to Pomalu – tam jsem doma.

9. Co musíte udělat s vlastní skladbou, když ji chcete zazpívat po náročném dni seriálového natáčení?

Jsem ten typ, který se skoro vůbec nevyčerpává, když dělá něco, co miluju. Točit, zpívat, psát, hrát, beru jako jednu velkou příležitost a radost. Těch herců, co točí, není tolik, a já, když mám to privilegium být jedním z nich, tak o to víc mě naplňuje jakási vnitřní radost, že se pak, když přijdu domů, necítím příliš vyčerpaný. V kapele máme navíc takový interní vtip, že když slezu z pódia, tak se hned ptám, kam můžeme jet hrát dál 😀… Jsem vděčný, že čím dál více lidí píše, že jim ta hudba pomáhá třeba zvládnout dost těžké situace v jejich životech, nebo je doprovází při důležitých milnících v jejich životech a že si prostě najde cestu sama)))

10. Co vám práce na Severním albu ukázala o rozdílu mezi dobrým zpěvem a přesvědčivou interpretací?

No to je skvělá a dost osobní otázka… A právě v tom, že to musí být osobní, blízké a někdy i bolavé… Respektive to, že tím zpěvem ty situace někdy oživujete, tak to tomu myslím dodává to pravé koření – ten typ energie, který nám dává pocit, že jsme naživu. A to je můj kompas a i důvod, proč se umění věnuji. Zvu na všechny koncerty. Když se podíváte na internetech na Šimon Bilina – První turné, tak třeba ještě nějaké stihnete! Ze srdce zvu.

11. V Branickém zázraku zpíváte v cizím příběhu. Co si při takové práci nemůžete dovolit stejně jako u vlastní písně?

Jan Svěrák, když mi vstoupil do života jakožto režisér téhle hry, tak mi vrátil naději na to, že se dá vést – režírovat s klidem, humorem a jemností. A když jsou tyto věci splněny, můžete si dovolit vše, co cítíte… Přinejhorším se to prostě jen příště nepoužije… Ale je to jediné, co se může stát. Tady konkrétně jsem 5 let hrál postavu hlavního záporáka – bezdomovce, který měl ale spoustu krásných vlastností – ctností… Takže se vlastně cizí příběh stane vaším a vůbec to nevadí.

12. Jak se liší vaše odpovědnost za text Tomáše Kluse v divadelní situaci a za text na Severním albu?

Ten text té hry psal primárně Jan Svěrák – Tomáš dělal jen písně.

13. U Haďáka v ZOO jste dlouhodobě budoval jednu postavu. Co jste si z této kontinuity přenesl do práce na albu?

Disciplínu, která vychází z lásky a vášně pro to, co milujete, a nevzdávat se, když víte, že to, co děláte, může mít pro někoho smysl.

14. Jak poznáte, že se při seriálové scéně vrací připravená emoce, místo aktuální reakce partnerovi?

Tím, že vaše tělo i oči nejsou v křeči, že i když hrajete nejvypjatější situaci, uvnitř jste v klidu.

15. V divadle jste se setkal také s Vojnou a mírem. Co vám velký ansámbl ukázal o tom, kdy je nejdůležitější nepřitahovat pozornost?

Vojna a mír bylo první představení hned po škole, kdy jsem byl úplný bažant a měl vedle sebe mnohem zkušenější kolegy, tedy jsem první měsíce opravdu jen zpovzdálí sledoval a učil se.

16. Jaká další herecká role by prověřila něco, co jste v autorských písních zatím nemusel řešit?

To je krásná otázka. Jen myslím, že na ni musí odpovědět sám život.

17. Co byste chtěl u další nahrávky udělat jinak než při dlouhém dozrávání Severního alba?

Vydávat každý měsíc, kdyby bylo na mně 😀… Ten materiál máme a makáme skoro každý den na dalších věcech. Příští rok bych to tak rád dělal.

18. Jakou hranici mezi písní a dramatickou scénou byste chtěl v novém projektu zkusit překročit?

Propojit projekci, příběhy písní i herectví. Využívat unikátních lokací, propojovat se i s různými firmami, se kterými by třeba tyhle věci byly možné… atd. Nápadů mám nekonečno – stačí se mi ozvat s nabídkou, hehe :)

19. Co by musela obsahovat nabídka, kvůli které byste na čas dal přednost soustředěnému herectví před vlastní hudbou?

Určitě nějaký velký projekt na nejméně půl roku, který by vyžadoval nějakou speciální přípravu. Teď se například doučuji německy, navázal jsem spolupráci s jednou agenturou, která obsazuje pro německý trh.

20. Jak chcete poznat, že se obě vaše profese podporují i v dalším pracovním období?

Vždy půjde jen o to, že moje intuice mi na to odpoví, hehe :) Děkuji pěkně za rozhovor a všem nádherný život :).