Diskuze

Zkušenosti z minulosti, kde zažil toxickou atmosféru, nerespekt a autoritativní přístup, ho vedly k tomu, že dnes odmítá takové podmínky. Preferuje bezpečné prostředí s vzájemným respektem, kde se nikdo nemusí bát chybovat a může vznikat smysluplná práce.

Po příchodu do Prahy přijímal téměř vše ze strachu, že na něj branže zapomene. Nyní mnohem pečlivěji zvažuje, komu a čemu věnuje svůj čas, protože špatně zvolený projekt může člověka vnitřně zdevastovat a vyčerpat víc, než kolik mu vrátí finančně či profesně.

Při obrovském tlaku na rychlost v denním seriálu hrozí, že herec sklouzne k manýrám nebo „šuplíkům“. Musí mít v sobě zabudovaný vlastní cit a varovný signál, který mu řekne: „Pozor, tohle už jenom recykluješ, pojď to zkusit znova a poctivěji.“

Největší strach měl z ženských proměn, ale uvědomil si, že brutální výstup z komfortní zóny ho může mnoho naučit. Jakmile zahodil blok a stud, přestalo to být parodie a stalo se z toho poctivé herecké práce na roli.

Dnes už ví, že nejpodstatnější je prostředí a lidé, se kterými na projektu pracuje, nikoliv jen samotná role. Hledá bezpečné prostředí, kde vládne vzájemný respekt mezi režisérem a herci a kde se nikdo nemusí bát udělat chybu.