Kdo by neobdivoval trpělivost filmové manželky Louise de Funèse v komedii Jeden hot a druhý čehý

Jak v této komedii předvedla, byla také schopnou komediální umělkyní a její jiskřivá konfrontace s de Funèsem v této poněkud drsnější komedii patří k vrcholům v její kariéře. Diváky bavil de Funès jako podlý a příšerně netolerantní „buržoazní ďábel“ a Girardot jako feministka, která sice dokázala výstřelky svého muže dlouho tolerovat, ale v jednom okamžiku už musela manželovi ukázat, kde je jeho místo.

Možná to byla náhoda, možná záměr, ale tvůrci v této komedii nádherně proti sobě postavili dva světy a dva nikdy nekončící konflikty mezi ekology a průmyslníky, které začaly v polovině 70. let a jsou aktuální dodnes.

Další aktuální a vážná společenská témata, která se v tomto filmu objevila, jsou například nezaměstnanost a role žen ve společnosti. Film také provázel soudní spor režiséra a producentů tohoto filmu ohledně ukradených nápadů. To zafungovalo i jako reklama, po které se do kin nahrnulo téměř 3 miliony Francouzů a film se stal třetím nejnavštěvovanějším filmem v roce.

Některé scény z filmu se vryly divákům do paměti. Kdo by si nevybavil de Funèse, jak záměrně ničí kulečníkový stůl nebo jak spí s manželkou v ložnici, předělané na dílnu, mezi soustruhy a dopravníky.

Jako většina komedií s oblíbeným francouzským komikem, některé scény jsou vyhnané až do extrému, ale diváci to u de Funèse vždy tolerovali.

Zajímavost:

Se svolením rodiny byl s herečkou, která posledních deset let svého života trpěla Alzheimerovou chorobou, natáčen osm měsíců dokument, který měl více upozornit na tuto zákeřnou nemoc, se kterou jen ve Francii bojuje milion lidí. Lidé tak viděli svou hvězdu, která byla kdysi symbolem silných emancipovaných žen, jak postupně ztrácí paměť a zapomíná jména svých slavných přátel, jako byl Delon nebo Belmondo. Girardot se tak stala nedobrovolně symbolem bezmocnosti stáří.

Natáčení filmu „Annie Girardot, takový je život“ se zastavilo v únoru 2007, kdy si tým filmařů uvědomil, že si již není vědoma kamer, které ji natáčejí, a už by jí kamery vzaly poslední konec důstojnosti, který jí zůstal.

Její dcera také barvitě popsala médiím, že v období let 1971 až 1978, kdy Girardot sdílela svůj život s hercem Bernardem Fressonem, zažila velice brutální domácí násilí a bála se o život. Nebylo vzácností, že měla v důsledku bití vážná zranění, jako například zlomenou čelist. Trvalo několik let, než se násilníka zbavila. Svůj soukromý život dokázala před veřejností ukrývat. Podivné je, že i její jediný manžel a otec dcery Giulie (nar. 1962) byl tyran. Přestože ho navenek silná a emancipovaná žena opustila, nerozvedla se s ním.