Jak vznikal fenomén Pat a Mat: Původní jména inspirovaly vesnice u Prahy a barvy oblečení museli řešit cenzoři

Všechno začalo dvěma pány, kteří ještě neměli svá jména

Když dojde na jména  Pat a Mat, většině lidí se vybaví dva kamarádi v barevných svetrech, kteří se s obdivuhodnou vytrvalostí pouštějí do domácích oprav. Jejich plány bývají velkolepé, postupy poněkud svérázné a výsledky často připomínají spíš pohromu než úspěšnou rekonstrukci. Přesto se nikdy nevzdávají. Když něco nevyjde, zkusí to znovu, obvykle s ještě důmyslnějším nápadem. A nakonec spokojeně pokývají hlavou:

A je to!

Za zrodem této dvojice stál animátor a režisér Lubomír Beneš, který při vymýšlení příběhů vycházel také z vlastních kreslených vtipů. Spolupracoval s výtvarníkem a karikaturistou Vladimírem Jiránkem a dramaturgem Jiřím Kubíčkem. Jejich hrdinové se poprvé objevili v krátkém filmu Kuťáci z roku 1976. Měl přibližně sedm minut a fungoval jako pilotní díl pozdějšího seriálu.

Původní jména těchto svérázných kutilů byla pan Ouholíček a pan Sedlec. Inspirovala je jména obcí v okolí Prahy, kde Beneš tehdy žil. Až později dostali hrdinové jména, která dnes znají diváci po celém světě. Změnil se i jejich vzhled a oblečení. Zatímco v prvních příbězích ještě nebyli ustáleni do podoby, kterou si s nimi spojujeme dnes, postupně získali typické čepice, svetry a nezaměnitelnou siluetu.

Seriál se nejprve jmenoval …a je to! a od roku 1979 vznikal v Krátkém filmu Praha pro Slovenskou televizi v Bratislavě. Právě při pokračování v osmdesátých letech se z bezejmenných kutilů stali Pat a Mat. Jejich jména se podle vzpomínek tvůrců hledala i s pomocí dětských návrhů. Jednoduchá, snadno zapamatovatelná a dobře vyslovitelná jména nakonec dokonale zapadla k postavám, které toho příliš nenamluví, ale dokážou toho napáchat opravdu hodně.

Proč je jejich nešikovnost tak návyková?

Na první pohled by se mohlo zdát, že Pat a Mat baví hlavně tím, jak všechno pokazí. Jenže jejich humor je mnohem chytřejší. Oba jsou totiž přesvědčeni, že každou překážku lze překonat, když člověk dostatečně zapojí fantazii a vezme do ruky správné nářadí. Problém nastává ve chvíli, kdy jejich řešení ignoruje základní fyzikální zákony, zdravý rozum nebo jednoduchou skutečnost, že někdy je nejlepší nic nevylepšovat.

Divák se směje jejich omylům, ale zároveň jim drží palce. Nejsou zlí, nikomu se nesnaží ublížit a své chyby nedělají ze zlomyslnosti. Chtějí si jen poradit po svém. Když se jim něco nepovede, nehledají viníka ani se nehroutí. Vymyslí další pokus. Právě tahle odzbrojující vytrvalost je jedním z důvodů, proč si je oblíbily celé generace.

Důležitá je také skutečnost, že jejich příběhy jsou téměř beze slov. Pat a Mat nepotřebují dlouhé dialogy, vysvětlování ani složité kulturní odkazy. Stačí výraz, gesto, zvuk nářadí a řetězec nečekaných událostí. Díky tomu fungují i v zemích, kde diváci nerozumějí česky. Jejich humor je univerzální a srozumitelný malému dítěti stejně jako dospělému, který už někdy marně skládal nábytek nebo se pokoušel opravit kapající kohoutek. Tato světoznámá dvojice nám vstupuje do života témeř každý den, ani nemusíme sledovat televizní obrazovky. Patů a Matů máme v okolí přehršel i v reálném životě. Stačí sledovat nešikovné sousedy, někdy i úsilí příbuzných nebo přátel. V naší zemi, kde se většina lidí vydává za kutily, není o nápady pro realizaci dalších filmů s Patem a Matem nouze.

Červený svetr málem zmizel. Do hry vstoupila politika

Jedna z nejméně známých zajímavostí se týká jejich oblečení. Dnes si Pata a Mata bez charakteristických svetrů a pokrývek hlavy téměř nedokážeme představit. Jenže v počátcích seriálu nebyla jejich podoba zcela ustálená. Když se v roce 1979 začaly připravovat další díly, museli tvůrci řešit i zdánlivě banální otázku barev oblečení. Z politických důvodů se jedna z postaviček musela vzdát červeného trička a k původnímu vzhledu se vrátila až po roce 1989. I takový detail připomíná, že animátoři tehdy neměli úplně volné ruce.

Zajímavé je, že seriál přesto nikdy nepůsobil jako ideologická agitka. Jeho hrdinové neřešili politiku ani velké společenské otázky. Řešili tapety, nábytek, zahradu a nekonečné domácí opravy. A právě v tom spočívala jejich svoboda: mohli být směšní, nešikovní a tvrdohlaví, aniž by někomu kázali, jak má žít. Humor založený na lidských slabostech fungoval v každé době.

Za nenápadnými příběhy se navíc skrývá mimořádně pracná technika. Pat a Mat jsou vytvořeni klasickou loutkovou animací, při níž se loutky fotografují po jednotlivých snímcích a mezi nimi se nepatrně posunují. I krátká scéna tak vyžaduje spoustu trpělivosti a přesnou práci animátorů. Když se něco pokazí, nestačí jen zopakovat pohyb, často je nutné znovu připravit celou situaci. Tvůrci přesto zůstávají věrní skutečným loutkám, jejichž drobné nedokonalosti dávají postavám osobité kouzlo.

Z televizní obrazovky do světa

Po roce 1989 se příběhy obou kutilů začaly šířit do zahraničí a jejich popularita rostla. Vysílaly se například v Polsku, Německu nebo Nizozemsku. V některých zemích si získaly takovou oblibu, že se staly součástí dětství několika generací. A přestože Pat a Mat téměř nemluví, jejich příhody se dokázaly prosadit i tam, kde by běžná komedie potřebovala překlad.

Neznamená to, že by jejich cesta byla vždy bez překážek. V Íránu se například musela upravovat epizoda, v níž hrdinové hrají karty, protože taková činnost byla na veřejnosti zakázána. I to ukazuje, jak univerzální příběh může narazit na místní pravidla a přesto si najít své publikum.

Po smrti Lubomíra Beneše v roce 1995 převzal významnou část práce jeho syn Marek Beneš, který pokračuje v rodinné tradici a stojí také za novým filmem. Do tvorby se postupně zapojují další generace rodiny. Inspiraci přitom nehledají pouze ve vlastních nápadech, ale také v každodenních nehodách a drobných domácích katastrofách. Když se něco nepovede, může z toho být další příběh.

Nové dobrodružství k jejich padesátinám

Právě v roce 2026, kdy od prvního filmu Kuťáci uplynulo padesát let, přichází do kin novinka Pat a Mat: Zpátky na venkově. Pětašedesátiminutové pásmo nových příhod mělo českou premiéru 8. října. Režíroval je Marek Beneš a diváky čeká další série domácích experimentů, které se vymknou kontrole. Kutilové například vymýšlejí vlastní klimatizaci z bublinkové fólie a vysavače, automatické zalévání květin nebo si promění obývák v lyžařskou sjezdovku.

Tentokrát se však jejich svět rozšíří ještě o jednu důležitou věc. Po padesáti letech ve dvou se totiž rozhodnou najít si kamaráda. A jak už je u nich zvykem, ani tak zdánlivě jednoduchý plán se neobejde bez komplikací.

Pat a Mat nejsou dokonalí, jejich nápady často končí pohromou a někdy by člověk nejraději zakřičel, aby už konečně přestali. Jenže oni se nevzdávají, nepřestávají si věřit a nakonec jsou spokojení i s výsledkem, nad kterým ostatní kroutí hlavou. V době, kdy se od nás očekává rychlost, výkon a bezchybnost, je jejich nezdolný optimismus překvapivě osvěžující. A možná i proto se na ně pořád rádi díváme, připomínají nám, že ne všechno musí vyjít napoprvé. Někdy stačí dobrý kamarád, trocha fantazie a chuť začít znovu.