Co nevíte o Krkonošských pohádkách: Trautenberk kradl a pletichařil, zatímco jeho skutečná manželka ho loutkou sojky hlídala

I když Ilja Prachař vdechl život nezapomenutelnému Trautenberkovi, on sám se s chamtivým pánem z hor nikdy vnitřně nesmířil. Zatímco národ miloval jeho pletichy, on toužil po uznání svých vážnějších divadelních postav, které bohužel navždy zůstaly v hlubokém stínu krkonošského revíru.

Fenomén Krkonošské pohádky

Všechno to začalo v dubnu roku 1974, kdy se na obrazovkách poprvé objevilo sedm krátkých dílů, které okamžitě pobláznily celou zemi. Nakonec vzniklo celkem dvacet epizod, které si dodnes drží status nejoblíbenějšího hraného večerníčku naší historie.

Jednoduchý souboj dobra s chamtivostí fungoval dokonale, ať už šlo o kradení peříčka nebo pytlačení. Diváci si zamilovali dynamiku mezi líným pánem a jeho pracovitou čeledí, která musela neustále napravovat pánovy podlosti pod dohledem mocného vládce hor.

Scénář Boženy Šimkové

Málokdo tehdy věděl, že za skvělými dialogy stojí žena, jejíž jméno muselo zůstat kvůli politickému zákazu dlouhých dvacet let v přísném utajení. Jako krytí v titulcích figurovala Zdena Podhrázská, zatímco skutečná autorka Božena Šimková tvořila v ústraní.

Teprve mnohem později vyšla pravda najevo a autorka se dočkala zaslouženého uznání i knižního vydání svých příběhů. Je fascinující, jak jeden z nejlidovějších seriálů vznikal v atmosféře zákazů, a přesto si zachoval takovou dávku upřímného humoru a nadhledu.

Manželka Jana Prachařová

Natáčení bylo tak trochu rodinným podnikem, protože do děje se aktivně zapojila i hercova manželka Jana. Jako šikovná loutkoherečka vdechla život té nejslavnější práskačce v Krkonoších a bravurně ovládala loutku sojky, která Krakonošovi všechno hned vyslepičila.

Tato souhra dodávala scénám s Trautenberkem zvláštní nádech, kdy vlastní žena v podstatě dohlížela na manželovy filmové neplechy. Byla to právě ona, kdo stál za těmi charakteristickými pohyby ptáka, který se stal neodmyslitelným symbolem celého seriálu.

Proklínaná role Trautenberk

Ilja Prachař byl v soukromí kultivovaný muž, kterého upřímně děsilo, že ho lidé vnímají jen skrze prizma jednoho pohádkového bručouna. Dokonce i svým blízkým zakazoval, aby o něm po smrti mluvili pouze v souvislosti s touto rolí, kterou považoval za profesní past.

Jeho vnuk Jakub s humorem vzpomíná, jak musel děda na chalupě čelit nájezdům rodinek, které si ho chtěly prohlédnout jako exotický exponát v zoo. Herec pak nezvané hosty bez servítek vyhazoval, protože chtěl mít od věčného Trautenberka aspoň chvíli zasloužený svatý klid.

Technické zajímavosti natáčení

Krkonošské pohádky byly na svou dobu neuvěřitelně luxusním projektem, protože se točily na velmi drahý Kodak. To zajistilo seriálu barvy, které ani po desítkách let nevybledly, ačkoliv se vše odehrávalo v kulisách barrandovského ateliéru s umělým potokem.

Zajímavostí je i představitel Krakonoše František Peterka, který jako zapřisáhlý odpůrce tabáku musel před kamerou neustále bafat z dýmky. Často se mu z dýmu dělalo špatně, ale pro věrohodnost vládce hor musel tuto oběť přinést v každém jednotlivém dílu.