Josef Kemr: Herec s tváří dobráka? Jeho život byl plný překvapení

Herec, který vystihl českou duši

Josef Kemr patřil k těm výjimečným hercům, kteří dokázali víc než jen pobavit. Jeho postavy působily skutečně, jako by vystupovaly přímo ze života. Uměl ztvárnit obyčejného člověka s takovou přesností, že se v něm diváci často poznávali.

Jeho herectví stálo na jednoduchosti. Nepotřeboval velká gesta ani přehnané projevy. Stačil pohled, drobný pohyb ruky nebo změna tónu hlasu. Dokázal propojit humor s melancholií tak přirozeně, že jeho role působily zároveň komicky i smutně. Součástí jeho herecké osobnosti byla výrazná tvář, hluboký pohled za silnými brýlemi a hlas, který měl zvláštní naléhavost. V pozdějších letech působil téměř jako moudrý pozorovatel života, který už ví své.

Náhoda, která změnila všechno

Ke kariéře se dostal způsobem, který by dnes zněl skoro neuvěřitelně. Jako kluk si hrál v pražském parku, když si ho všimli lidé z filmového prostředí. Zaujala je jeho přirozenost a schopnost reagovat bez ostychu. Brzy se tak ocitl před kamerou a dostal první příležitosti ve filmech pro mládež. Už tehdy bylo jasné, že má mimořádný talent pro výraz i mimiku.

Přesto jeho cesta nebyla přímočará. Na přání otce vystudoval obchodní školu a nějaký čas pracoval v běžných profesích. Herectví ho ale nepustilo. Postupně se k němu vracel, až se stalo jeho životní náplní.

Přátelství, které ovlivnilo jeho kariéru 

Důležitou roli v jeho životě sehrálo setkání s Rudolfem Hrušínským. Jejich přátelství začalo už v mládí a vydrželo dlouhá léta. Právě Hrušínský mu pomohl dostat se k divadlu a otevřel mu cestu k profesionálnímu herectví.

Kemr si tohoto vztahu velmi vážil a nikdy nezapomněl, kdo ho na začátku podpořil. Společně se objevili i v několika projektech a jejich spolupráce byla pro oba přínosná.

Mistr malých rolí

Ačkoli se objevil v řadě významných filmů, často ztvárňoval vedlejší postavy. Právě v nich ale dokázal zazářit. I krátký výstup dokázal proměnit v nezapomenutelný moment. Režiséři si ho vybírali právě proto, že dokázal postavu vystihnout během několika vteřin. Dával si záležet na každém detailu – od kostýmu přes rekvizity až po způsob chůze.

Jeho talent vynikl jak v komediích, tak v dramatech. Dokázal být zároveň směšný i tragický.  

Role, která změnila všechno

Zlomovým momentem se stala role dědy Komárka ve filmu Na samotě u lesa. V době, kdy měl kvůli svým postojům omezené možnosti pracovat, mu tato příležitost doslova zachránila kariéru.

Režisér Jiří Menzel ho obsadil i přes riziko, že to nebude dobře přijato. Ukázalo se však, že to bylo správné rozhodnutí. Postava svérázného venkovana se stala jednou z nezapomenutelných rolí v české kinematografii.

Podobně nezapomenutelná byla i jeho role ve filmu Marečku, podejte mi pero!, kde vytvořil postavu, která se dodnes cituje. Podobně se zapsal do seriálové historie jako Bohouš z Chalupářů.

V konfliktu s režimem

Kemr byl známý svou zásadovostí. Otevřeně se vymezoval proti komunistickému režimu a neskrýval své názory. To mu přineslo nemalé problémy. Navíc byl hluboce věřící, což tehdejší moc nepřijímala. Kvůli tomu byl často odsouván na vedlejší kolej a nedostával tolik příležitostí, kolik by si jeho talent zasloužil.

Přesto zůstal věrný svým hodnotám. Po roce 1989 se aktivně zapojil do společenského dění a podpořil změny, které vedly k pádu režimu.

Tajemství, které zůstalo nevyřešené

Ačkoli působil jako morální autorita, jeho soukromý život nebyl bez otazníků. Největší z nich se týká údajného nemanželského syna. O této skutečnosti se dlouho jen spekulovalo. Někteří jeho blízcí tomu nevěřili, jiní tvrdili, že o dítěti věděl. Jasná odpověď ale nikdy nezazněla.

Muž, který se k němu hlásí, se objevil až po letech. Podrobnosti však zůstávají nejasné a pravdu si herec odnesl s sebou.

Láska a poslední roky

Jeho první manželství skončilo smrtí manželky, což ho hluboce zasáhlo. Později našel blízkost u jiné ženy, se kterou zůstal až do konce života, i když už se znovu neoženil.

Právě jí odkázal svůj majetek, což vyvolalo určité napětí v jeho okolí. Jeho osobní vztahy tak nebyly vždy jednoduché, i když navenek působil vyrovnaně.

Do poslední chvíle aktivní

Ani vážná nemoc ho nezastavila. Pracoval téměř do posledních dní a některé jeho filmy měly premiéru až po jeho smrti.

Na smrt se podle svědectví připravoval s neobvyklým klidem. Dokonce si dopředu vybral místo posledního odpočinku a smířil se s tím, co přijde.

Zemřel 15.01.1995, bylo mu 72 let.