Celebrity pod lupou: Josef Kemr a jeho děda Komárek nebo místní všeuměl Bohouš Císař

Josef Kemr byl v roli vesnického dědy nepřekonatelný. A to byl Pražák, navíc byl v té době o dvacet let mladší, něž byla jeho postava. V maskérně s ním však velkou práci neměli a do dědy se vžil poměrně snadno. Děda Komárek měl i ž ijící předlohu, pana Lukšíčka. Josef Kemr dostal nabídku, aby se s dědou Lukšíčkem seznámil a strávil s ním nějaký čas, ale herec to po zvážení odmítl. O postavě si už udělal svou představu a chtěl si dědu Komárka zahrát podle sebe. Rozhodně se mu to vydařilo.

K herecké profesi si Josef Kemr přivoněl už v jedenácti letech, když byl s partou dětí vybraný do vinohradského divadla, aby si zahrál v představení Polská krev. A už ho to nepustilo.

Před kameru se postavil poprvé v roce 1937 ve filmu Lízin let do nebe, kde si zahrál vesnického Jůlu, a dokonce si pamatoval i první větu, kterou na kameru pronesl. Bylo to: „Dou vám šejdrem hodiny.“

Diváci si ho zapamatovali ve filmu Škola základ života, kde se dohadoval s profesorem, kterého si zahrál Václav Trégl. Téměř o čtyřicet let později se tato dvojice objevila před kamerou znovu. Úsměvné je, že byl Josef Kemr opět žákem, tentokrát na večerní průmyslovce, a jeho starého otce si zahrál Václa Trégl. Jistě je jasné, že jde o Plhu a film Marečku, podejte mi pero!.

Už v mládí se Josef Kemr spřátelil s další hereckou legendou, s Rudolfem Hrušínským. Potkávali se na natáčení a brzy zjistili, že si rozumí i mimo kamery. V roce 1942 zařídil Hrušínský mladšímu kamarádovi místo v divadle společnosti své babičky Anny Budínské Červíčkové.

Josef Kemr byl často ve filmu obsazovaný do rolí úředníků i podivínů. Zvládl role ve veselohrách i v dramatech.

Televizní diváci si ho zamilovali nejen jako dědu Komárka, ale k srdci jim přirostla i seriálová postava Bohouše Císaře ze seriálu Chalupáři. Tam byl Josef Kemr ve svém živlu. Měl rád staré věci a během natáčení měl dost času, aby prolezl sklepy a půdy a našel pár pokladů. Vozil si je potom do Prahy a možná i na svou skromnou chatu v Plané nad Lužnicí, kam vyrážel ve svém trabantu. Jeho pirátská jízda byla pověstná, ale neznalost dopravních předpisů mu vždy prošla.

Dodnes se o něm mluví také v souvislosti s jeho láskou k Národnímu divadlu, kde při rekonstrukci ukryl zlaté matice a pozlacené ocelové šrouby ze čtvrt kila roztavených rodinných šperků.