Z hudební výchovy nosil čtyřky, a nakonec mu kvůli zpěvu ženy padaly k nohám

Narodil se sice v Košicích v roce 1932, ale to jen proto, že tam v té době jeho matka vystupovala. Jako několikadenní mimino ho odvezla do Prahy a odtud začal dobývat svět. Vůbec mu nevadilo, že ze školy z hudební výchovy nosil pravidelně čtyřku. A to byla nejhorší známka, kterou mohl dostat. Z hudební výchovy se nepropadalo. Co se učitelům na houževnatém chlapci s kudrnami nelíbilo, se už nedozvíme. Jak se asi tvářili, když slyšeli jeho Slavíky z Madridu nebo ho viděli v Noci na Karlštejně?

Sklářem být nemohl

Už když dospíval, bylo jasné, že s ženami to bude mít velmi pestré. Za jeho exotický vzhled údajně mohla romská krev, a přestože to nebylo oficiální, šeptalo se, že jeho otcem byl primáš cimbálové muziky s romskou původem. Po něm zřejmě zdědil temperament, hudební sluch, herecký talent a pěvecké nadání. Nadání mohl zdědit i po matce, Marii Malinové, která patřila k vídeňským operním pěvkyním.

Život začal trochu nešťastně, možná i kvůli těm čtyřkám z hudebky. Vyučil se totiž sklářem, jenže mu nikdo neřekl, že k řemeslu je potřeba mít pořádné plíce. A ty neměl, a přesto se snažil ve světoznámých sklárnách Moser v Karlových Varech prosadit. Až mu někdo konečně upřímně řekl, že by si měl najít jinou práci, než se ufouká k smrti.

Šel za hlasem srdce

Rozhodl se, že se zkusí prosadit v hudbě, a dlouho bez práce nezůstal. Hrál v různých kapelách folklór, dechovku i taneční hudbu. Dokonce i na vojně se mu podařilo přežít díky kapele. Začal si věřit a po absolvování vojenské služby se přihlásil na konkurs do Státního souboru písní a tanců a začal působit jako osvětový instruktor v Chebu.

Jenže Cheb nebyl zrovna místem, kde by si mohl plnit své sny, a tak se koncem padesátých let přesunul do Prahy. Vystupoval v Redutě, v proslulé kavárně Vltava a jezdil po republice s Mambo kvintetem.

Osudovým setkáním nazval okamžik, kdy se potkal s Jiřím Suchým, a ten mu nabídl v roce 1960 dělat „pánské křoví“ v čerstvě založeném Semaforu. To byl zlom, kdy se z neznámého zpěváka stal populární Waldemar Matuška.

Ukázalo se, že jeho přirozeně znějící baryton mu záviděl i Karel Gott. Zazpíval všechno, od lidovky po americké odrhovačky a fanoušky si získával i svým lidovým charakterem, protože byl jedním z nich. Lidé se s ním dokázali ztotožnit a hvězdné manýry mu byly na hony vzdálené. Přátele si dělal snadno a klidně si se svými obdivovateli zašel na panáka. Byl také velice skromný a aby si něco ušetřil, spával v zákulisí Semaforu přikrytý starou vyřazenou oponou.

V roce 1963 konečně získal angažmá v Divadle Rokoko a to už se o něm mluvilo jako o známém umělci. V Rokoku dostal devět hlavních rolí a hostoval i v Národním divadle. Účinkoval s orchestrem Václava Hybše a nakonec i se skupinou KTO, kde mohl hrát a zpívat to, co měl rád. Mužný vzhled i hlas mu umožnil skvěle vyniknout v duetech se ženami. Zpíval s Hanou Hegerovou, Evou Pilarovou, Martou Kubišovou, Helenou Vondráčkovou a s Olgou Blechovou, která se stala jeho třetí a poslední manželkou.

S Waldemarem nebyla nuda

Poté, co dokázal zničit nemalý počet svých aut, protože mu řízení nešlo, jeho třetí žena Olga rezignovala a svolila k tomu, že bude jeho řidičem. Kamarádi se mu smáli i pro jeho pověrčivost. Nikdy si nesedl v divadle do první řady, protože to prý přináší smůlu, když potkal černou kočku, třikrát si odplivl přes rameno. Byl však i králem večírků a alkoholu se nevyhýbal. Občas tak měl i vtipné průšvihy, jako když si údajně v opilosti ulevil z balkonu hotelu a tam šel zrovna strážník.

StB na něj nasadila svého člověka

Byl i trochu nespolehlivý, a proto se s ním rozloučili v Semaforu. Jeho největším problémem však bylo, že byl až moc upřímný a nijak se netajil tím, co si myslí o politice. Tak se stalo, že ho začala hlídat StB a začalo se řešit i jeho nadměrné pití a zástupy patnáctiletých fanynek před jeho hotelovými pokoji. Moc mu nepomohlo ani to, že velká část jeho rodiny žila v Německu.

Z davů žen, které se neustále v okolí charismatického zpěváka pohybovaly, jich bylo jen několik, které ovlivnily jeho život. Poprvé se oženil sotva dospělý s Jiřinou Šťástkovou a narodila se jim dvojčata. Rodinu však postihla ohromná tragédie a obě děti zemřely na následky očkování. Manželství už nezachránilo ani narození syna Miroslava. Nevyšlo mu ani druhé manželství s Hanou, přezdívanou Dulina. Potom přišla velká láska s Jitkou Zelenohorskou, kterou proslavila pikantní scéna ve filmu Ostře sledované vlaky. Vztah trval pět let, jenže potom se objevila na scéně sebevědomá Olga Blechová a šla si za svým. O bouřlivých událostech té doby se hodně psalo i mluvilo a v bitvě dvou potencionálních manželek zvítězila Olga. Svatba byla v roce 1976 a za rok se narodil syn Waldemar.

O pár let později, v roce 1986, noviny zaplnily zprávy o „morálním pádu jednoho zpěváka“. Co mu v Československu chybělo? Měl byt na Václaváku, jezdil mercedesem, mohl zpívat. A přesto se v čtyřiapadesáti letech rozhodl materiální blahobyt a popularitu vyměnit za život ve Spojených státech, kde také v roce 2009 zemřel na zápal plic a následné selhání srdce. V emigraci si nežil špatně. Vždy se našlo dost Čechů, kteří si rádi zašli na koncert krajana.