Helena Vondráčková nebyla jen princezna. Před kamerou si zahrála i role, které byste u ní nečekali

Helena Vondráčková měla k herectví blízko už jako dítě. Ve Slatiňanech hrála ochotnické divadlo a jednou z jejích dětských rolí byla dokonce princezna. Když v roce 1964 vyhrála soutěž Hledáme nové talenty, otevřely se jí dveře do profesionálního světa. Z nabídek Semaforu a Rokoka si vybrala právě Rokoko, kde vedle zpívání dostala možnost také hrát. Na filmovou kariéru ovšem tehdy ještě čekala. Její první velká příležitost před kamerou přišla až o několik let později a měla podobu, která se už navždy spojila se jménem Helena Vondráčková.

Princezna, která měla být úplně jiná

V roce 1967 přišel do Rokoka režisér Bořivoj Zeman. Připravoval hudební pohádku, v níž chtěl vedle sebe vidět dva mladé zpěváky. Vondráčkovou a Neckáře. Pro oba šlo o první velkou filmovou zkušenost a z dvojice se nakonec stala jedna z nejslavnějších filmových dvojic československé kinematografie. Šíleně smutná princezna vstoupila do kin v roce 1968 a dodnes patří k pohádkám, které se pravidelně vracejí na televizní obrazovky.

Vondráčková v ní vytvořila princeznu Helenu, Neckář prince Václava. Jejich výškový rozdíl přitom filmařům trochu komplikoval práci. Zatímco v některých scénách se s ním dalo pracovat přirozeně, jindy přišla na řadu drobná filmová magie. Neckář měl například k dispozici stoličku. Vondráčková později vzpomínala, že právě při natáčení se ukázalo, jak moc může být filmové herectví odlišné od zpívání na pódiu.

Pohádka navíc nebyla jen jednoduchou romantikou pro děti. Bořivoj Zeman ji naplnil humorem, slovními hříčkami a písničkami, které zlidověly. Hudba Jana Hammera byla na svou dobu překvapivě moderní a některé skladby se staly samostatnými hity. Vondráčková tak získala postavu, která ji měla provázet po zbytek kariéry. Zároveň ale právě obrovský úspěch princezny Heleny trochu zastínil všechno, co před kamerou vytvořila později.

Před kamerou nebyla nováčkem dlouho

Už v následujících letech se objevovala v dalších televizních a filmových projektech. V Písni pro Rudolfa III. se potkala s plejádou tehdejších populárních zpěváků a herců, mezi nimiž byl opět i Václav Neckář. V roce 1969 si zahrála princeznu Lilinku v televizním Žabím muzikálu, kde se objevili například Jan Tříska, Jaromír Hanzlík nebo Josef Bek.

ukázka ze seriálu Píseň pro Rudolfa III.

Nebyla přitom herečkou, která by se rozhodla opustit zpěv a vybudovat si klasickou filmovou kariéru. Její hlavní profesí zůstávalo zpívání a herecké příležitosti přicházely spíše jako další možnost, jak využít její popularitu i přirozený talent pro vystupování před kamerou. Sama později přiznávala, že herectví nikdy nestavěla nad zpívání.

To je ostatně patrné i z některých jejích dalších rolí. V Romanci za korunu z roku 1975 hrála samu sebe, tedy zpěvačku Helenu Vondráčkovou. Podobně se její vlastní veřejná image promítala i do dalších hudebních projektů. Pro diváky byla totiž především slavnou zpěvačkou, a právě s tím filmaři často pracovali.

O dva roky později ale přišla role, která už byla o něco dál od pouhého filmového vystoupení známé zpěvačky. V komedii Jen ho nechte, ať se bojí ztvárnila Marcelu Malou. Opět šlo o zpěvačku, ale tentokrát už o filmovou postavu se svým vlastním příběhem.

V roce 1992 se Vondráčková objevila v komedii Trhala fialky dynamitem. A tentokrát ne jako princezna, slavná zpěvačka ani romantická hrdinka. Zahrála si zmrzlinářku.

Doktorka, zdravotní sestra a jedna velmi nečekaná role

V roce 2004 si zahrála v Kameňáku 2 doktorku Helenu. Režisér Zdeněk Troška později vyprávěl, že se o účast ve filmu sama zajímala. Když už se v jeho filmech objevovali slavní zpěváci, například Karel Gott nebo Daniel Hůlka, naznačila, že by mohla dostat příležitost také. Troška jí nakonec svěřil právě lékařku.

O mnoho let později se objevila také ve filmu Ženská pomsta, kde hrála zdravotní sestru na urologii. A v roce 2024 přišel další zajímavý návrat před filmovou kameru. V Aristokratce ve varu ztvárnila samu sebe. Její účast ale nebyla jen obyčejným cameem. Zazpívala totiž píseň Lásko má, já stůňu.

Právě tato píseň je spojená s filmem Noc na Karlštejně. Vondráčková ji původně nazpívala jako hlasový part pro Janu Brejchovou. Po více než půl století ji tedy tato slavná píseň dostala znovu před filmovou kameru.

Za připomenutí stojí i její píseň Sladké mámení, kterou si pro film S tebou mě baví svět vypůjčila jedna z ženských hrdinek, kterou si zahrála Zdena Studénková.

Největší překvapení ale přišlo mimo klasické herectví. Vondráčková si totiž v průběhu let zkusila ještě jednu disciplínu, která její herecké možnosti výrazně rozšířila. Vyzkoušela si dabing. Objevila se například v českém znění animované Malé mořské víly a v Disneyho světě se později představila také jako Máma Gothel v pohádce Na vlásku.

Tím její herecká kapitola ještě neskončila

V roce 2024 dostala Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v muzikálu, což připomnělo další důležitou část její kariéry. Na jevišti se totiž postupně objevila v rolích, jako byla Fantine v Bídnících, Grizabella v Cats, Dolly Leviová v Hello, Dolly!, Caterina de' Gherardini v Moně Lise, Donna Sheridanová v Mamma Mia! nebo Anna Rakouská v Muži se železnou maskou. Divadelní a muzikálová práce tak nakonec představovala mnohem větší herecký prostor než její filmografie.

A přesto se filmová Helena Vondráčková vrací i dnes. V roce 2026 se objevila v komedii Šviháci, kde má menší cameo roli a pro film znovu nazpívala také svůj hit Vzhůru k výškám.

Její filmový příběh tak začal před téměř šedesáti lety princeznou, která se zamilovala do prince v jedné z nejmilovanějších českých pohádek a ještě nekončí.