Rozhovor s Oliverem Vyskočilem z Jedné rodiny: Daboval Disneyho film, čeká ho Harry Potter a láká ho role záporáka

V rozhovoru prozrazuje, jaké nástrahy přináší natáčení v cizím jazyce, proč je divadlo náročnější než práce před kamerou a co si odnesl ze zahraničních projektů. Mluví také o dabování Draca Malfoye v připravovaném seriálu Harry Potter, neúspěšných castinzích i touze zahrát si zápornou postavu. Přestože má za sebou řadu hereckých zkušeností, přiznává, že ne každá vysněná role vyjde. Vzdávat se ale nehodlá.

1. Kterou Johanovu scénu z Jedné rodiny byste dnes zahrál jinak než v době natáčení?

Možná tu úplně první natáčecí scénu, protože jsem nebyl ještě naplno seznámen s rolí. V tu dobu mi bylo 9 let. Byla to scéna, kdy jsem měl dělat blbosti u výkladní skříně.

2. Co vám pomáhalo vrátit se do Johana po přestávce mezi natáčecími dny?

Mně hodně pomohli moji spoluherci, protože díky nim se vracet k Johanovi bylo přirozené a vždy jsem se rychle dostal zpět do role. Zuzka Vejvodová a Tomáš Jeřábek byli fantastičtí a s Lotkou, mojí seriálovou sestrou, jsme si opravdu rozuměli.

3. Jak jste u Johana hledal chvíli, kdy něco chce říct rodičům, ale nakonec to spolkne?

Já jsem si vždy představoval, jak by to bylo u mě, kamarádů nebo sourozenců v realitě. Jasně, že jsem to pak musel zformulovat tak, aby to vyznělo, jako by se to dělo Johanovi. Ale ta představa mi dodala nějaký plán.

4. Který nápad pro Johanovo chování vznikl až při společném hraní s ostatními?

Samozřejmě jsem se vždycky musel držet scénáře, ale dal jsem tomu takový volný průběh a situace jsem hrál tak, jak jsem je zrovna cítil.

5. Co z Johanových vlastností bylo potřeba při hraní ubrat, aby nepůsobil jako představa dospělých o dítěti?

Tak rozhodně to byla některá slova, která se už nepoužívají, nebo my děti je nepoužíváme. To jsem vždy řešil s režisérem. Ale zároveň jsem také myslel na to, že Johan není stejný jako já, protože vyrůstá jinde, má jiné přátele a prostě se chová jinak, než bych se choval já.

6. U Strašidelného domu jste musel sledovat hotový výkon zahraničního herce. Který jeho detail se nejhůř převáděl do češtiny?

Nejtěžší byly rozhodně výkřiky, protože byl ze začátku celkem nezvyk křičet tak nahlas ve studiu.

7. Co vám při dabování Strašidelného domu pomohlo zahrát strach, aniž by stačilo jen zvýšit hlas?

Já musím říct, že i u dabingu se musí také pracovat s výrazy v obličeji, a to mi zároveň taky nejvíc pomohlo. Věty se potom vyslovují lépe.

8. Jak si při opakování dabingové repliky uchováte dojem, že ji postava říká poprvé?

No, ono to vlastně někdy ani nejde. Mockrát se mi stalo, že když jsme opakovali stejnou pasáž poněkolikáté, zamotal se mi jazyk. Ale na to mi pomáhalo se zastavit a několikrát si to důkladně a pomalu říct.

9. Co jste po zkušenosti za dabingovým mikrofonem začal jinak poslouchat ve vlastním filmovém dialogu?

Rozhodně jsem začal vnímat mou intonaci vět. Pomohlo mi to uvědomit si, že si musím na výslovnost dávat větší pozor. Teď se moc těším na novou postavu Draca Malfoye z nového seriálu Harry Potter. Před castingem jsem si hodně rozmýšlel, jaké intonace použít vzhledem k jeho charakteru.

10. Kterou emoci je pro vás snazší zahrát obličejem než samotným hlasem?

Zmatenost, protože ta moc nejde popsat slovy. Jasně, nějak to určitě jde, ale přijde mi, že zrovna zmatenost divák lépe pochopí výrazově.

11. U německého projektu Jossi uvádíte roli Kevina. Co jste o něm potřeboval vědět, i když měl jen omezený prostor?

U tohoto projektu je zajímavé, že jsem scénář dostal v němčině. Chodím na německé gymnázium, takže jsem poprosil paní profesorku o pomoc se správnou výslovností. Na základě čtení scénáře jsem si odvodil, co se od Kevina vyžaduje.

12. Který pokyn Wolfganga Groose vám u Jossi nejrychleji objasnil, co máte ve scéně dělat?

Bylo super, že jsme si s panem režisérem před natáčením sedli a dobře mi vysvětlil, jak si to představuje. Na place jsme pak díky tomu neměli žádný problém. Sranda byla, že děj se odehrával v němčině, ale pokyny dával někdy anglicky, někdy německy.

13. Co jste u zahraničního štábu musel v přípravě změnit oproti Jedné rodině?

Musel jsem se rozhodně o něco víc soustředit kvůli jazykové bariéře, protože diskutovat o tom, jak mám danou věc zahrát v němčině, je opravdu celkem náročné.

14. V čem se vám liší soustředění při představení v divadle a při čekání na další filmový záběr?

U filmu je to rozhodně o něco volnější. V divadle je totiž daleko těžší vyjít ze situace, kdy se něco pokazilo, protože je to naživo. U filmu se scéna může sjet kdykoliv znova, divadlo vyžaduje pro mě větší soustředěnost.

15. Když vám režisér předvede způsob hraní, co z jeho ukázky použijete, aby reakce pořád zůstala vaše?

Většinou se s režiséry o změně v dané scéně bavím. Někdy se stává, že režisér má trochu jinou představu o dané scéně než herec. Proto se v takových situacích snažím dosáhnout kompromisu a prosadit si svou.

16. Co by měla mít další seriálová role jinak než Johan, abyste se naučil něco nového?

Tak já vždy chtěl zkusit nějakou roli v akčním filmu. Johan je vlastně kladná postava, takže bych si chtěl vyzkoušet opak a zkusit si zahrát nějakého záporáka.

17. Jakou postavu byste si po dabování Strašidelného domu chtěl zkusit vytvořit jen hlasem?

Jak jsem zmiňoval, těším se na dabování Draca Malfoye. Jsem pyšný na postavu Tobíka v animovaném projektu Plešouni, určeném jako pomoc pro onkologicky nemocné děti a jejich rodiče. Ale jinak jsem otevřen všemu, co přijde.

18. Kterou věc ze zkušenosti s Jossi byste chtěl přenést do dalšího českého natáčení?

Z projektu Jossi nevím, ale nedávno jsem zažil moc hezký mezinárodní projekt v Litvě. Spoluherci a teď i kamarádi byli z celého světa. Hrál jsem anglicky mluvícího Němce. Do Česka bych přenesl skvělé borůvkové koláče, které nám pekli přímo na place.

19. Co byste dnes při přípravě na malou filmovou roli udělal jinak než na začátku?

Vždycky se snažím brát roli vážně bez ohledu na velikost role a příprava začíná již castingem.

20. Jaké pracovní zadání by vás nejvíc lákalo vyzkoušet, i když byste zatím nevěděl, jak na ně?

Jak už jsem říkal, jsem otevřen všemu. Některou roli by člověk hrál fakt rád, ale pak to třeba nevyjde. Neúspěšných castingů mám za sebou spoustu, ale nechci se vzdávat a snad na mne čeká spousta zajímavých rolí.