Tajemství úspěchu Létajícího Čestmíra: Proč se v Německu jmenoval jinak a jak Lukáš Bech skončil u filmu

Když dětské seriály dokázaly okouzlit celou rodinu

Kdo vyrůstal v osmdesátých letech, pravděpodobně si vybaví okamžik, kdy se na obrazovce objevil chlapec, který uměl létat. Stačilo mu přičichnout ke zvláštní květině a najednou se před ním otevřely možnosti, o nichž si ostatní mohli nechat jen zdát. Létající Čestmír nebyl obyčejnou pohádkou o hodném klukovi. Spojoval fantastická dobrodružství, humor, vědecké vynálezy i satiru na lidskou touhu po moci a dokonalosti.

Šestidílný seriál natočil režisér Václav Vorlíček podle scénáře Miloše Macourka. Československá televize jej poprvé odvysílala 21. prosince 1984. V hlavní roli se objevil tehdy jedenáctiletý Lukáš Bech, po jehož boku hráli Vladimír Menšík, Zdena Hadrbolcová, Ivana Andrlová, Jiří Sovák, Iva Janžurová, Petr Nárožný i Jiřina Bohdalová. Takové herecké obsazení by dnes bylo samo o sobě velkým lákadlem. Tehdy však nebylo výjimkou, že se v dětské televizní tvorbě potkávaly výrazné herecké osobnosti s mladými, často dosud neznámými představiteli.

Děti dostaly dobrodružství, dospělí humor a narážky, které si mladší diváci nemuseli ani uvědomit. Příběhy se opíraly o fantazii, důvtip a obecně srozumitelná témata. Nemusely divákům vysvětlovat, jak mají správně přemýšlet o politice nebo společnosti. Místo toho jim nabídly svět, v němž se daly překračovat hranice běžného života, a přitom zůstávaly srozumitelné i lidské.

Proč měla československá dětská tvorba takovou úroveň

Na kvalitě těchto seriálů se výrazně podepsali autoři, kteří dokázali spojit nápaditý příběh s řemeslnou profesionalitou. Tandem Václava Vorlíčka a Miloše Macourka už předtím ukázal, že fantastické náměty mohou fungovat nejen v pohádkách, ale i v komediích, které si dělají legraci z dospělých, jejich ambicí a slabostí. Podobně významnou stopu zanechali režisér Jindřich Polák a scenárista Ota Hofman, jejichž tvorba dala vzniknout seriálům jako Pan Tau, Návštěvníci nebo Chobotnice z druhého patra.

Historici české televize upozorňují, že právě tvorba pro děti a celé rodiny patřila v sedmdesátých a osmdesátých letech k silným stránkám československé televizní produkce. Přímá ideologická agitace nebyla hlavním smyslem těchto příběhů. Tvůrci mohli rozvíjet vlastní nápady, hrát si s absurditou a vytvářet světy, které si diváci oblíbili bez ohledu na to, v jaké době vznikly.

Také proto tato díla dokázala oslovit publikum za hranicemi tehdejšího Československa. Jejich humor nebyl závislý na znalosti místních politických poměrů a fantazie nepotřebovala překlad.

Osm měsíců natáčení a dva různé seriály

Za lehkostí, s níž se Čestmír vznášel nad zemí, se skrývala poměrně složitá výroba. Seriál vznikal přibližně osm měsíců a byl výsledkem koprodukce Československa a tehdejšího západního Německa.

Koprodukce ovšem nebyla samozřejmostí. Spolupráce se západoněmeckou televizí se musela vyrovnávat s politickými překážkami na obou stranách železné opony. Významnou roli v navazování podobných projektů sehrál producent Gert Kaspar Müntefering ze západoněmecké televize WDR. Právě díky takovým lidem se mohly československé tvůrčí týmy podílet na vzniku seriálů, které měly šanci dostat se k zahraničním divákům. Vedle Létajícího Čestmíra se tato spolupráce týkala také titulů jako Arabela, Pan Tau, Lucie, postrach ulice nebo Návštěvníci.

Zajímavé je, že Létající Čestmír ve skutečnosti existuje ve dvou verzích. Česká má šest dílů, každý přibližně pětačtyřicet minut dlouhý, zatímco německá verze byla rozdělena do dvanácti kratších epizod. Některé scény, v nichž se objevovaly nápisy, se musely natáčet dvakrát, aby odpovídaly jednotlivým jazykovým verzím. A český Čestmír se v německé mutaci jmenoval Ferdinand. Pro tamní diváky tedy nešlo o chlapce, jehož jméno známe z české znělky, ale o hrdinu s jinou identitou.

Příběh přitom nezůstal pouze u německého publika. Seriál se dostal i do dalších zemí, včetně Vietnamu a Mongolska. Právě tamní obliba se stala pro samotného Lukáše Becha pozoruhodným překvapením. Ještě dlouho po skončení herecké kariéry zjišťoval, jak silnou stopu jeho dětská role zanechala na opačném konci světa.

Létání na drátech a nemocný Vladimír Menšík

Dnešní filmaři mají k dispozici digitální triky a počítačové efekty. Při natáčení Létajícího Čestmíra se však muselo létání řešit mnohem praktičtěji. Herci byli zavěšeni na ocelových drátech upevněných u stropu a jejich pohyb se musel pečlivě připravit. Nešlo o pohodlné natáčení, při němž by stačilo několikrát mávnout rukama. Technika vyžadovala čas a při komplikacích nebylo možné herce jednoduše během okamžiku odpojit a znovu připravit na další záběr.

I díky tomu působí některé scény dnes trochu jinak než moderní digitální efekty. Mají v sobě zvláštní hmatatelnost a nedokonalost, která k tehdejší televizní tvorbě patří. Tvůrci museli vymýšlet, jak přesvědčivě ukázat nemožné s prostředky, které měli skutečně k dispozici. A divák jejich triky většinou přijal, protože příběh byl natolik poutavý, že nebylo nutné zkoumat každý detail.

Za kamerou se navíc odehrávaly i méně pohádkové chvíle. Vladimír Menšík, který hrál Čestmírova otce Zbyňka Trnku, byl už během natáčení vážně nemocný. Podle vzpomínek a publikovaných zákulisních informací trávil značnou část času v maskérně, kde dostával potřebnou zdravotní péči. Na obrazovce však zůstává přesně tím Menšíkem, kterého si diváci oblíbili: pohotovým, lidským a komediálně přesným hercem. Jeho přítomnost dodala seriálu něco, co se nedá nahradit žádným trikem.

Zajímavou shodou okolností je také to, že Dana Syslová a Vlastimil Hašek, kteří hráli manžele Pelcovy, byli manželi i ve skutečnosti. Jejich společné scény tak měly přirozenost, kterou někdy dokáže vytvořit právě dlouholeté soužití.

Co všechno uměly kouzelné květiny?

Samotný nápad s květinami je jedním z nejpůvabnějších prvků celého seriálu. Čestmír se po setkání s tajemným Modrým kamenem dostane na Planetu květin a přinese si odtud semínka. Z nich vyrostou rostliny, jejichž vůně propůjčuje lidem neobyčejné schopnosti. Jedna umožňuje létat, jiná přináší sílu, inteligenci či mimořádně dobrý sluch. Další dokáže člověka omladit, zatímco květina dobra v něm probouzí touhu pomáhat ostatním.

Právě tady se z nevinného dobrodružství stává příběh o lidských slabostech. Schopnosti, které vypadají jako splněný sen, mohou přinést potíže, pokud je člověk začne využívat ve svůj prospěch. Kouzelné rostliny tak nejsou jen prostředkem k veselým scénám, ale také způsobem, jak ukázat, co se stane, když někdo dostane moc, na kterou není připravený. Macourkův humor navíc připomíná, že dospělí se často chovají mnohem pošetileji než děti, které se snaží poučovat.

Čestmír vyrostl. Z filmového světa ale nezmizel

A co se stalo s chlapcem, který se díky seriálu stal jednou z nejznámějších dětských tváří své generace? Lukáš Bech se narodil v Praze 27. listopadu 1972 a před kamerou se objevil už jako dítě. Ještě před Létajícím Čestmírem si zahrál například ve filmu Věry Chytilové Panelstory aneb Jak se rodí sídliště. Později se objevil také v dalších oblíbených titulech, mimo jiné v seriálu Arabela a ve filmu Lucie, postrach ulice.

Přesto se z něj nestal herec, který by se celý život snažil zopakovat úspěch své dětské role. V rozhovorech vysvětloval, že mu lékař kvůli hlasu nedoporučil herectví jako profesi. Přesto se k natáčení ještě příležitostně vracel a postupně si našel jiné uplatnění v oboru, který dobře znal už z druhé strany kamery.

Dnes se věnuje především vyhledávání míst pro filmová a televizní natáčení, tedy práci lokačního manažera. Takový člověk musí najít vhodná prostředí pro jednotlivé scény, zvažovat dostupnost lokality, dopravu, logistiku i možnosti přesunu štábu a techniky. Filmový svět tedy neopustil, pouze se přesunul z prostoru před kamerou do zákulisí. V minulosti se věnoval také prodeji profesionální techniky pro natáčení a občas se objevil v menších hereckých rolích.

Loni se v rozhovoru vrátil ke vzpomínkám na seriál, své školní povinnosti během natáčení i na Vladimíra Menšíka, který mu hrál tatínka. Zároveň mluvil o tom, jak ho překvapilo, že se Létající Čestmír stal tak oblíbeným v Mongolsku a Vietnamu.

Seriál ale žije dál a občas se vrací na obrazovky. Nejen jako vzpomínka na dětství, nýbrž jako důkaz, že nápaditý příběh, poctivé řemeslo a skvělí herci dokážou překonat hranice i dobu, v níž vznikli.

Seriál je v nabídce iVysílání ČT.