Pan Tau filmový i seriálový. Neskutečný zájem o něj byl i ve světě a české děti těší dodnes

Ota Hofman musel vidět i v dospělosti svět očima dětí, jinak si lze jen stěží vysvětlit, že se dokázal trefit do vkusu malých diváků před desítkami let a ani dnes Pan Tau neupadl v zapomnění. Zkrátka dětem rozuměl a věděl, jak jednoduše a přitom poutavě jim příběh nabídnout. A v případě muže s buřinkou k tomu nepotřeboval ani slova.

Ota Hofman se narodil na jaře roku 1928 a velký vliv na něj měl pobyt u prarodičů v malé vesnici v podhůří Orlických hor. Tam se ještě v chalupách svítilo petrolejkou a lidé si krátili dlouhé večery vyprávěním příběhů. A když byly v chalupě děti, samozřejmě šlo především o pohádky. Nechyběly ani ty hodně tajemné, kde bylo plno hejkalů, bludiček a podivných tvorů. To pracovala dětská fantazie naplno.

V deseti letech Ota propadl loutkovému divadlu a pravidelně ho hrál menším dětem. Doma převzal roli vypravěče, který si vymýšlí příběhy plné záhad a podivných postaviček. Jak vyrůstal, samozřejmě trochu zlobil, a dokonce musel párkrát vyměnit školu. Z gymnázia na Vinohradech ho vyloučili, protože přebral učiteli tělocviku dívku. Možná jí vyprávěl své příběhy. Na obchodní akademii se potom zamiloval tak moc, že mu láska vydržela v manželství přes čtyřicet let.

Patřil mezi první studenty FAMU

Po maturitě odešel na práva, ale už po dvou semestrech přestoupil na právě založenou FAMU, kde konečně našel to, co ho bavilo. Hlavně ho zajímala tvorba pro děti, která ho provázela celý život.

Už na škole dostal nabídku od Filmového studia Barrandov na místo dramaturga a scenáristy pro dětské filmy. To mu vyhovovalo, protože v roce 1950 byl čerstvě ženatý a také otcem dcery. Za čtyři roky potom do rodiny přišel syn.

Hodně spolupracoval s bývalým spolužákem Milanem Vošmikem a už první společný film Honzíkova cesta podle předlohy Bohumila Říhy získal ocenění na Mezinárodním festivalu v Benátkách.

Byl to také Hofman, kdo dokázal vyvrátit zažité přesvědčení, že dítě není schopné vnímat hranou akci déle než patnáct minut a do osmi let by vůbec nemělo chodit do kina.

Začátkem šedesátých let se potkal s režisérem Jindřichem Polákem, který měl plno dekorací po natáčení Ikarie XB 1 a chtěl je ještě nějak využít. A tak vznikl sci-fi příběh Klaun Ferdinand a raketa.

Při jeho promítání v Benátkách v roce 1963 zaujal německého producenta Gerta Mumterferinga natolik, že Hofmana s Polákem pozval na půl roku do Berlína, aby napsali nové příběhy klauna.

Když v roce 1964 dostal režisér Polák nabídku od západních producentů, aby vytvořil nenápadného hrdinu s chováním anglického džentlmena, který s čistou a naivní duší vstupuje do života dětí, které se od něj učí a on zase od nich, bylo jasné, na koho se Polák obrátí.

Tak vznikl chlapík s kouzelnou buřinkou, díky které mohl být chvíli velký a chvíli malý. Navíc měl rád děti a zvířata, se kterými gesty komunikoval. Potom došlo na jméno. O to se postarala paní Hofmanová u partičky pasiánsu, když vyslovila písmeno řecké abecedy Tau. To bylo pro pána s buřinkou ideální.

Když došlo na herecké obsazení, volba padla na Ottu Šimánka. Tomu se v činohře moc nedařilo, ale s Panem Tau splynul dokonale. Nikdo ještě netušil, že smyšlená figurka získá mezinárodní věhlas. Po odvysílání v Německu a v Rakousku do Československa začaly proudit dopisy s adresou Herr Pan Tau, Československo.

Pan Tau se v současné době vysílá na dětském programu České televize.