Proces přípravy kuchařky byl velkou výzvou, prozradila vítězka Peče celá země pro Kinotip

Eliška Hlaváčová zaujala v televizní pekařské soutěži propracovanými dezerty s důrazem na detail. V běžném životě pracuje jako zootechnička a žije s milovanou rodinou na ekologické farmě na okraji Doupovských hor, kde se věnuje mimo jiné právě vaření a pečení.

Prostřednictvím Neobyčejně obyčejné kuchařky seznamuje čtenáře se zdánlivě obyčejnými surovinami, díky nimž lze vytvořit něco výjimečného. Knihu provázejí hřejivé rodinné fotografie, praktické rady a potřebné vysvětlivky rozličných cukrářských technik.

V exkluzivním rozhovoru Eliška Hlaváčová prozradila redakci Kinotipu např. to, na jakou soutěžní výzvu ráda vzpomíná nebo jaký recept by si ještě přála v budoucnu vyzkoušet.

1. V knize máte i původní rodinné recepty, které jste nějakým způsobem obohatila. Vylepšujete tedy raději už léty prověřené pokrmy, anebo radši vymýšlíte zcela nové a vlastní?

Mám ráda své původní rodinné recepty a je pro mě důležité zachovat je i pro další generaci, abych je jednou mohla předat své dceři. Zároveň je ale ráda posouvám dál a přizpůsobuji svému současnému stylu pečení i chutím. Někdy kompletně změním krém, jindy upravím celou recepturu tak, aby mi výsledek připadal chuťově zajímavější. Snažím se také využívat současné a kvalitní suroviny. Například v některých starších receptech se používal margarín, který dnes nahrazuji máslem.

Moc ráda ale také vymýšlím úplně nové, vlastní recepty. Záleží na situaci a na tom, kolik mám zrovna času. Když chci mít rychle něco sladkého upečeného třeba po obědě, sáhnu spíš po osvědčené rodinné klasice. Když mám ale více času a prostoru, ráda přemýšlím nad novými kombinacemi chutí, zkouším a tvořím vlastní recepty. A řekla bych, že právě tohle mě v poslední době baví možná ještě častěji.

2. Uvažujete o vydání druhého dílu? Jistě máte v zásobě ještě spoustu receptů, které se třeba kvůli omezenému prostoru do první kuchařky nedostaly.

O druhém dílu v tuto chvíli aktivně neuvažuji. Je pravda, že mám stále spoustu dalších receptů, a dokonce i určitou představu o tom, jak bych případnou další kuchařku koncepčně pojala a poskládala trochu jinak. Aktuálně na to ale bohužel nemám vůbec žádný časový prostor.

3. Uvádíte, že jste někdy musela znovu upéct něco, co se napoprvé nepovedlo. Jaký recept nebo konkrétní proces vám dělal největší potíže a proč? Bylo to temperování čokolády, častá Achillova pata i zkušenějších cukrářů?

Nemám asi jeden konkrétní recept, který bych označila za nejobtížnější. Velkou výzvou byl spíš samotný proces přípravy kuchařky, a především její focení. Na všechno byl poměrně krátký časový úsek, takže jsem musela zvládnout připravit opravdu velké množství receptů v krátké době. Člověk pak peče od rána do noci a často několik věcí bezprostředně po sobě. A to je něco úplně jiného, než když máte prostor věnovat se jednomu receptu v klidu a naplno. Pečení potřebuje svůj čas, soustředění a někdy i trochu trpělivosti. Právě to pro mě bylo asi nejnáročnější.

4. Napadá vás něco, co jste dosud ještě nikdy nezkoušela upéct, protože jste možná zatím neměla čas nebo příležitost, ale hrozně byste si to přála zkusit?

Určitě! Už delší dobu mě láká pustit se do domácích croissantů, ideálně takových, které by byly čerstvě upečené ke snídani. Zatím jsem se k nim ale kvůli nedostatku času ještě neodhodlala. Přitom mě náročnější recepty baví a ráda se pouštím i do těch, které vyžadují více času a trpělivosti. Typickým příkladem je kváskový chléb nebo panettone, které zkouším a postupně na nich pracuji. Croissanty tedy zatím zůstávají na mém seznamu přání a věřím, že na ně jednou také přijde řada.

5. V rozhovoru jste zmínila, že finálová kreativní výzva v soutěži Peče celá země pro vás byla celkově nejtěžší, protože zároveň pracovaly emoce. Samotné vítězství pak bylo spíše úlevou než okamžitou záplavou radosti. Na kterou soutěžní disciplínu a třeba konkrétní recept ze soutěže ale vzpomínáte nejraději, protože vás to třeba nejvíce bavilo nebo s tím možná byly spojené příjemné prožitky z dřívějška?

Největší úlevu jsem cítila ve chvíli, kdy jsem dokončila svůj finálový dort. V tu chvíli ze mě spadlo obrovské napětí. Samotné vítězství mi pak vlastně poměrně dlouho nedocházelo. Myslím, že jsem si ho začala naplno uvědomovat až s určitým odstupem.

Co se týče jednotlivých soutěžních výzev, každá s sebou samozřejmě nesla určitý stres, ale nejraději asi vzpomínám na disciplínu, ve které jsme pracovaly s kynutým těstem a připravovaly „savariny“. Nejsem si úplně jistá, jestli šlo o šestý díl soutěže, ale tato výzva mi byla velmi blízká. Ke kynutému těstu mám totiž opravdu blízko, ráda s ním pracuji a jeho zpracování je mi přirozené.

6. Umíte si představit, že byste v budoucnu vy sama byla porotkyní a hodnotila díla ostatních pekařů a cukrářů?

Upřímně si to vůbec neumím představit. Myslím si, že být porotcem je velká zodpovědnost a člověk k tomu potřebuje opravdu mnoho zkušeností, nejen praktických, ale také schopnost objektivně posoudit práci ostatních. Navíc si myslím, že v soutěži Peče celá země jsou porotci přesně ti správní lidé na správném místě. Mají obrovské zkušenosti a já k jejich práci chovám velký respekt.