Petra Černocká na vrcholu slávy i na dně: Dívka na koštěti jí otevřela svět, krátce nato přišla o dítě a rozpadlo se jí manželství
Reakce k článku
Podělte se o svou reakciPetra Černocká původně vůbec neplánovala, že se stane herečkou. Studovala operní zpěv, hrála na klavír a její první kroky vedly jednoznačně k hudbě. Pak se ale objevil režisér Václav Vorlíček, konkurz a role, o kterou se ucházelo několik známých zpěvaček. Mladá Černocká tehdy ještě netušila, že několik minut před kamerou rozhodne o její budoucnosti mnohem víc než roky studia na konzervatoři.
Od opery do Semaforu
Petra Černocká se narodila 24. listopadu 1949 v Praze do rodiny, v níž měla hudba pevné místo. Její matka pracovala jako úřednice, otec byl právník a v příbuzenstvu měla hned několik výrazných osobností. Její bratr Pavel Černocký se později stal prvním československým diskžokejem a příbuzenský vztah měla i s Brodským.
Dětství ale nebylo jen bezstarostné. Maminka trpěla vrozenou srdeční vadou a její zdravotní stav se postupně zhoršoval. Petra proto od útlého věku poznávala také nemocniční prostředí a nutnost poradit si bez rodičů. Nějaký čas chodila dokonce do celotýdenní školky a později už jako školačka nosila na krku klíč od bytu. Když jí bylo devět let, přišla největší rána. Maminka se z nemocnice už nevrátila.
O rok později se otec znovu oženil a do rodiny přibyla nová nevlastní matka Hana. Petra si k ní postupně vytvořila blízký vztah, ale Pavel těžce nesl, že si Hana přivedla do rodiny svého syna Vaška a musela pozornost dělit mezi tři děti. Vzájemná žárlivost nakonec přerostla v dlouhodobě narušené vztahy. Ani v dospělosti už se sourozencům nepodařilo minulost úplně překonat.
Petra mezitím směřovala k hudbě. Na pražské konzervatoři vystudovala operní zpěv a hru na klavír a už během školy začala vystupovat s kapelou Petra Hanniga Pastýři. Natočila také první píseň Ovečka a zdálo se, že její budoucnost bude především pěvecká. Jenže klasická hudba jí nakonec nestačila. Na absolventském koncertu sice ještě zazpívala árii kuchtíka z Dvořákovy Rusalky, ale tím se s operou prakticky rozloučila. Mnohem víc ji lákal svět populární hudby, divadla a především pražského Semaforu.
V roce 1967 se objevila v souboru Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna a o rok později přešla k Jiřímu Suchému a Jiřímu Šlitrovi. Právě tam ji čekalo setkání, které mělo změnit nejen její kariéru, ale také celý její život.
Jedna role a všechno bylo jinak
Petry Černocké si všiml Václav Vorlíček během představení Čarodějky v Semaforu. Režisér tehdy hledal představitelku do připravovaného filmu Dívka na koštěti. Nešlo však o klasický konkurz, v němž by rozhodovalo jen to, kdo nejlépe zazpívá nebo zahraje.
O hlavní roli se ucházelo několik zpěvaček. Mezi nimi byla i Věra Špinarová, která měla už tehdy výrazný hlas a obrovský temperament. Černocká ale uspěla. A důvod byl poněkud překvapivý. Vorlíček hledal pro svou čarodějnici specifický vzhled. A právě Černocká měla rys, který podle něj k Saxaně dokonale seděl. Rozhodující roli sehrál její výrazný, ostře řezaný nos!
Sama zpěvačka později vzpomínala, že si nikdy nemyslela, že bude herečkou. Nabídku proto přijala především z praktických důvodů. Věděla, že velká filmová role může pomoci její pěvecké kariéře. Netušila ovšem, že se stane přesný opak: jedna filmová postava nakonec zastíní téměř všechno, co před ní i po ní v hudbě vytvoří.
Režisér původně navíc nepočítal s tím, že by se ve filmu výrazně uplatnila její vlastní píseň. Černocká si ale prosadila, aby v něm zazněla Saxana. Píseň, kterou složil Angelo Michajlov na text Václava Kopty, se následně stala jedním z největších hitů její kariéry.
Koště, zaklínadla a dívka, kterou znal každý
Dívka na koštěti měla premiéru v roce 1971 a z Petry Černocké udělala během krátké doby jednu z nejznámějších tváří československé populární kultury. Příběh středoškolačky Saxany, která se dostane ze světa čarodějnic mezi obyčejné lidi, fungoval jako pohádka, komedie i parodie zároveň. Černocká přitom nebyla klasickou filmovou herečkou. Její přirozenost a určitá civilnost ale právě do role zapadly. Saxana nepůsobila jako nedostižná filmová kráska ani jako zkušená herecká profesionálka. Byla trochu drzá, trochu zmatená, trochu okouzlující a hlavně jiná.
Film se stal mimořádně populárním a Černocká za něj získala v roce 1972 také titul Nejpopulárnější herečka. Najednou se před ní otevřely dveře, které by jako začínající zpěvačce zřejmě zůstaly mnohem déle zavřené. Sláva přišla rychle a byla skutečně mezinárodní. Díky filmu se dostala například do Tuniska a Mexika. Pro mladou zpěvačku to byl téměř neuvěřitelný zážitek.
S odstupem let právě na tyto cesty vzpomínala jako na chvíle, kdy si poprvé připadala jako opravdová filmová hvězda. V Mexiku například zažila situaci, která jí tehdy připadala jako důkaz, že se její život najednou změnil – v únoru jí na hotelový pokoj přinesli čerstvé jahody.
Sláva ale měla i druhou tvář
Zatímco Saxana bavila děti i dospělé, československá kulturní scéna se mezitím začala měnit. Nastupující normalizace tvrdě zasáhla především kapely spojené s bigbeatem a anglicky zpívanou hudbou. Černocká vystupovala se skupinou The Cardinals, která musela změnit název na Kardinálové a přizpůsobit repertoár nové době.
Největší bolest přišla po největším úspěchu
Krátce po natáčení Dívky na koštěti se Černocká vdávala a byla už ve čtvrtém měsíci těhotenství. Čekala syna, který měl dostat jméno Petr. Dítě však při porodu zemřelo. Po letech o tragédii otevřeně mluvila jako o následku pochybení při porodu. Sama dlouho přemýšlela, proč právě jí se něco takového stalo. Do té doby byla zvyklá svůj život řídit, rozhodovat o něm a spoléhat na vlastní schopnosti. Najednou čelila situaci, kterou nemohla ovlivnit.
Právě tato zkušenost podle jejích pozdějších slov změnila její pohled na život. Úspěch, který do té doby považovala do značné míry za výsledek vlastní práce, pro ni najednou dostal úplně jiný význam. Musela se naučit žít s vědomím, že některé věci člověk jednoduše nemá ve svých rukou.
Po otřesném zážitku se jí do dalšího mateřství moc nechtělo. Počkala si deset let, než konečně přišla na svět dcera Barbora. Synova smrt poznamenala i vztah s manželem Janem Vaculíkem, přesto spolu vydrželi dvanáct let. Ještě během manželství se ale nakonec zamilovala do Zdeňka Merty, pozdějšího manžela herečky Zory Jandové. Ani Vaculík nebyl během manželství věrný a tak se manželství rozpadlo, když měla Barbora asi rok.
Na opravdové štěstí si počkala
Po rozvodu následoval vztah s Vadimem Petrovem, synem známého skladatele Petrova. Ani ten však nevydržel. Petra Černocká později otevřeně přiznávala, že ve vztazích udělala řadu rozhodnutí, která by dnes možná řešila jinak. Stabilitu nakonec našla až po boku kytaristy Jiřího Pracného. Tentokrát však na svatbu nespěchala. Nejdříve spolu deset let žili a teprve potom se rozhodli, že jejich vztah skutečně obstojí i mimo zamilovanou fázi.
Černocká později tento přístup vysvětlovala velmi jednoduše. Za deset let podle ní člověk zjistí, jestli má partner srdce na správném místě. A pokud zjistí, že ho druhý člověk štve jen přibližně z dvaceti procent, zatímco zbylých osmdesát funguje, je podle ní vyhráno. S Jiřím Pracným zůstala nejen životními partnery, ale také spolupracovníky. Hudba tak nakonec přece jen zůstala pevnou součástí jejího života.
Reakce k článku
Podělte se o svou reakci