Když herci změní image: Jak to přijímá české publikum

Divák Ulice neodpustí ani nový sestřih

Na druhou stranu může český divák ocenit proměnu, která je uvěřitelná, dokáže posloužit kvalitnímu příběhu a umožní herci projevit talent zase jiným, neotřelým způsobem. U zavedených tváří, např. z nekonečných seriálů, jako je Ulice či Ordinace v růžové zahradě, a také u stálic komediálních rolí jsme zvyklí na jistý standard. Vybočující vzhled nebo náhlý příchod drsnějšího charakteru v nás potom vyvolá rozporuplné reakce, často však spíše negativní.

Vzpomeňme třeba na postavu Michala Klímy (Karel Klement) v Ulici. Ještě nedávno si nechával narůst dlouhé vlasy a mnoha divákům to vadilo. Posmívali se mu, že vypadá jako holka. Pak se mladík nechal ostříhat nakrátko a podle reakcí na sociálních sítích to byl rozhodně krok k lepšímu.

Také nový sestřih Veroniky Mackové, kterou v Ulici známe jako Magdu Procházkovou, vyvolal vášnivé reakce. Krásné dlouhé prameny si nechala zkrátit tak, aby konečně měla zastřiženou ofinu, což jí v očích spousty diváků zbytečně přidalo roky navíc.

Někteří si dokonce mysleli, že začala nosit paruku.

Změna jako důkaz respektu k řemeslu

Jestliže ale herci podstupují radikální fyzické proměny (změna účesu, hubnutí, nabírání svalové hmoty) vyloženě v zájmu role a kvůli náročnému natáčení, česká společnost to naopak může přijmout pozitivně a spíše jako důkaz profesionality. Např. Tereza Ramba si nyní nechala obarvit vlasy kvůli roli Simony Monyové v dramatické životopisné minisérii. Uvedla, že je to pro ni zatím nejtěžší role v kariéře.

Je zajímavé, že třeba pro divadlo jsou neustálé změny zevnějšku naprosto normální, vlastně žádoucí. Herci hrají v několika představeních, rozličné postavy s rozmanitými maskami, kostýmy a parukami – a žádnému divákovi to nepřipadá zvláštní ani nepatřičné. Na různé polohy jsou zde zvyklí, ale běda, jakmile se něco takového projeví v denním seriálu…

Změna by neměla být samoúčelná

V zájmu zachování divácké přízně je tak třeba před jakoukoliv výraznější změnou zvážit několik faktorů. Tím prvním je autenticita – změna by neměla působit křečovitě nebo jako laciný marketingový trik. Důležitou roli hraje též kvalita scénáře. Divák by měl uvěřit, že nový vzhled není samoúčelný a má v daném kontextu smysl, své opodstatnění.

Nejvýrazněji a zpravidla záporně reaguje publikum tehdy, když dlouholetý představitel kladných rolí či milovníků začne najednou hrát psychopata nebo jinak zápornou postavu. Takový krok vyvolává šok, ale postupně začne přinášet i největší uznání. I zde se můžeme obrátit k Ulici a zmínit Soňu Čechovou. Lucii Vondráčkovou jsme měli zapsanou jako představitelku princezen a víl. Najednou je tady intrikující potvora, kterou nemůžeme vystát. Ale dnes už Lucii za její herecké umění v roli Soni diváci opěvují.