Když se diktátor dostane na plátno aneb filmové parodie na Hitlera

Králíček JoJo (JoJo Rabbit)

Děj satirického dramatu od Taika Waititiho se točí kolem Johannese „Jojo“ Betzlera, který je nadšenec pro Hitlerjugend. Jeho nejlepším přítelem je imaginární Adolf Hitler, jenž mu v podvědomí vždy ukazuje „správnou cestu“.

Hitler je zde ztvárněn režisérem a autorem scénáře Taika Waititiem osobně. Jinak než v literární předloze, kde se jedná spíše o realistické ztvárnění Hitlera, je postava Vůdce ve filmu spíše vtipná, nešikovná, místy dokonce sympatická.

Už je tady zas (Er ist wieder da)

Představte si následující situaci. Píše se rok 2015. 70 let po sebevraždě Hitlera se najednou zase objeví na přesně tom samém místě, kde se zastřelil. Takhle začíná německý film „Už je tady zas“.

V tomto snímku se Hitler naučí využívat moderní techniku, dokáže svou propagandu šířit tím novodobým internetem a je pravidelným hostem v německých talk-show.

Je zajímavé pozorovat Hitlera v moderním světě. Natáčení se konalo i v různých městech a vesnicích. Tam nebylo předem oznámeno, že se jedná pouze o natáčení filmu, některé reakce náhodných kolemjdoucích na znovuzrozeného Hitlera jsou tedy pravé. Oliver Masucci se zde postaral o ztvárnění Hitlera, a člověk musí uznat, že zvládl dokonalou parodii.

Dva idioti ze Scotland Yardu (Der Wixxer)

Německá parodie starých Edgar Wallace krimifilmů je takřka nejlepší příklad parodického filmu. Producent, autor scénáře i představitel hlavního hrdiny Oliver Kalkofe si udělal srandu ze všeho, co ho napadlo. A to se vztahuje i na Adolfa Hitlera.

Sluha hlavního padoucha se totiž jmenuje Alfons Hatler. Velmi hubený a vždy slušný služebník vypadá a mluví jako Hitler. Přesto patří mezi nejoblíbenější postavy filmu, hlavně díky svým narážkám na svou „historii“.

Citát, jenž zazní poté, co se padouch otráví, mluví za vše: „Nechápu, zabít se jen, protože jeho plán na světovládu ztroskotal. Pro to nemám pochopení. Zbabělec.“

Diktátor (The Great Dictator)

Nejspíše nejpovedenější a nejlepší parodie na Hitlera všech dob. Charlie Chaplin se zde plně ponořil do politické problematiky a předvedl parádní satiru.

Jedná se o Chaplinův první film se zvukem. Pro diktátora si vymyslel vlastní jazyk. Chtěl, aby gestikulace, vzhled a tempo mluvy natolik připomínalo Hitlera, aby nebylo možné mu rozumět. Hitlera (neboli Hynkela, jak se parodie Adolfa ve filmu jmenuje) ztvárňuje Chaplin přehnaně arogantně, ješitně, netolerantně, panovačně, nestřídmě a bez jakékoliv empatie. Úplným opakem je židovský holič, taktéž ztvárněn Chaplinem. Po zaměnění se právě tento holič dostane jako diktátor do pozice veřejného proslovu. Tento proslov se zapsal do filmové historie jako nejlepší a nejpravdivější proslov všech dob.