I 80 let po premiéře nás Charlie Chaplin nutí přemýšlet. „Diktátor“ patří mezi nejlepší satiry všech dob

Geniální satira

Diktátor Adenoid Hynkel (Chaplin) je vůdcem státu Tománie. Hynkel se zevnějškem podobá Hitlerovi a stejně jako jeho on chce moc nad celým světem. Hynkel se svými jednotkami terorizuje ghetto obývané Židy. Židovský kadeřník (také Chaplin), který se vrátil z nemocnice po těžkých zraněních z první světové války, a Hannah, mezi nimiž vzniká milostná aféra, jsou rovněž ohrožení.

Na štěstí pozná velitel vojenské jednotky Schultz, že mu před dvaceti lety nejmenovaný kadeřník zachránil život v první světové válce. Schultz zajistí, že židovské ghetto bude ušetřeno, navzdory Hynkelovým tirádám nenávisti vůči Židům.

Obyvatelé ghetta plánují atentát na Hynkela, ale poté jim Hannah připomene, že svobody nelze dosáhnout vraždou a ničením. Později jsou Schultz (který se odvrátil od Hynkla) a kadeřník odvezeni do koncentračního tábora, ze kterého ale dokáží uprchnout. Kvůli podobnosti židovského kadeřníka s diktátorem Hynkelem dojde k záměně, protože si kadeřník oblékne jednu z vojenských uniforem. Skutečný Hynkel, který je sám na nedalekém lovu na kachny, je zaměněn s uprchlým kadeřníkem a zatčen. Kadeřník využije této příležitosti a přednese proslov o lidskosti, spravedlnosti a světovému míru.

Satirická hloubka a kritika systému

Člověk nemusí být geniálním myslitelem, aby pochopil, že zde Chaplin silně satiricky kritizuje německou diktaturu Adolfa Hitlera. Zcela vymyšlená řeč tomátština je chaotický mix němčiny, angličtiny a francouzštiny. Přestože ničemu nerozumíme, pochopíme díky agresivnímu způsobu řeči a přehnaným gestikulacím, o co a o koho přesně jde.

Chaplin mistrovsky využívá vizuální formu humoru. Ve fašistické propagandě byl rozdíl ve velikosti mezi relativně malým diktátorem Mussolinim a jeho jen o něco větším německým protějškem Hitlerem často maskován triky v nahrávací technice. Ve filmu jsou tato fakta satiricky obrácena a oslavována.

Pokud jde o zobrazení katastrofické moci diktátora, Chaplin si nebral servítky. Hynkelův pozdrav se ukáže přehnaně často (úplně jedno, jestli během pozdravu, souhlasu, nesouhlasu či ze zcela banálního důvodu), což znázorňuje slepé následování lidu za vůdcem. Později ve filmu tančí mocný Hynkel s glóbem ve své ruce jako by mu již patřil celý svět.

Proslulý proslov

Na konci filmu nás čeká snad nejzázračnější filmový proslov všech dob. Když měl židovský holič možnost promluvit k lidu všech zemí, využil šanci a poprosil velkými slovy o mír. Charlie Chaplin asi nevěděl, že tento proslov bude aktuální i teď. Žít v míru, úplně jedno, jak člověk vypadá, ať je bílý, černý či hnědý, ať už křesťan, žid, muslim či ateista. Život může být svobodný a krásný, kdyby všichni žili a nechali žít, kdybychom nebyli chamtiví, kdybychom nebyli žárliví. Lidskost, vlídnost a laskavost byla zahlcena technikou a nezdravou mocí. Pár mocných rozhoduje nad tím, co si máme myslet, co je dobré, a co je špatné, jak se máme chovat, aby profit a výdělky byly co největší, ba dokonce stály nad lidským životem. Chaplin s tímto proslovem promluvil nejen k národům ve filmu, ale i k národům v reálním světě. Druhou světovou válku nezastavil, ale dostal se do myšlenek lidí. 

Přestože byl „Diktátor“ Chaplinův nejvýdělečnější film, měl s ním pár problémů. O několik let později Chaplin uznal, že kdyby věděl, že bude svět následující roky pohlcen strašlivou válkou, tento film by v této formě asi nenatočil. Dnes, o 80 let později, můžeme být rádi za existenci tohoto legendárního snímku.  

Zdroj: 

• autorský text