Coco (2017): Rodinná podívaná otevírá svět mrtvých dětem i dospělým aneb pohádka o tom, kterak smrt je součástí života

Coco (2017): Rodinná podívaná otevírá svět mrtvých dětem i dospělým aneb pohádka o tom, kterak smrt je součástí života
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
Nejlepší animovaný film roku 2018 nabízí nádhernou vizuální podívanou, která vtáhne do atmosféry mexických “Dušiček”, místních zvyků, tradic a rodinné pospolitosti.

Svátek Día de los Muertos neboli Den mrtvých je v Mexiku dnem, kdy se scházejí celé rodiny, aby uctily památku mrtvých. Oltáře zemřelých zdobí pozůstalí jejich fotografiemi a k hrobům přináší oblíbené nápoje a pokrmy, aby se zesnulí posilnili na cestu posmrtným životem. Věří totiž, že uchováním vzpomínek se duše mrtvých stále udržují živými. Život v Říši mrtvých totiž není nekonečný.

12letý Miguel vnímá ve svém srdci volání po hudební dráze. Avšak muzicírování je v jeho rodině přísně zakázáno. Odvážný chlapec se rozhodne odkrýt rodinné tajemství. Zjišťuje, že za všechno může jeho pra-pradědeček, který opustil svou ženu i malou dcerku Coco, aby se stal slavným muzikantem. Miguel se nečekaně ocitá na straně zemřelých, kde potkává své zesnulé příbuzné a vydává se na cestu velkého dobrodružství.

Tvůrci filmu si vyhráli s výtvarnou stránkou a přenesením skutečných reálií do animované podoby. Podnikli několik výletu do Mexika, kde studovali místní folklor, tradice a bohatou mexickou kulturu. Přímo Země mrtvých je inspirována skutečným městem Guanajuato City se zajímavě členěnou barevnou infrastrukturou.

Dojemný animovaný snímek v sobě nese poselství, které klade důraz na rodinnou pospolitost, společné zážitky a vzpomínky. Pohlíží na smrt jako na přirozenou součást života a ukazuje, že na mrtvé se nemusí vzpomínat jen se slzami v očích.

“Doufám, že brzo umřeš, abychom se zas viděli.”

Zdroj: autorský text