Rocker, který si zahrával se smrtí. Poslední hodiny Jiřího Schelingera jsou dodnes záhadou

Smrt Jiřího Schelingera dodnes budí otázky. Co se skutečně stalo osudné noci v Bratislavě?

Když se v roce 1981 rozletěla zpráva o smrti Jiřího Schelingera, fanoušci tomu odmítali uvěřit. Muž s nezaměnitelným chraplákem, který měl našlápnuto mezi největší hvězdy československého rocku, zmizel během jediné noci v temných vodách Dunaje.

Jenže právě okolnosti jeho smrti dodnes působí podivně.

Příliš mnoho náhod. Příliš mnoho nejasností. A také příliš mnoho lidí, kteří nikdy nebyli pořádně vyslechnuti. Není proto divu, že kolem Schelingerova konce vzniklo množství konspiračních teorií. Jedna z nich dokonce tvrdí, že zpěvák svou smrt pouze fingoval a podařilo se mu emigrovat na Západ.

Po více než čtyřiceti letech ale zůstává jisté jediné – co se v Bratislavě skutečně odehrálo, už se nejspíš nikdy s jistotou nedozvíme.

Rocker, který miloval risk

Jiří Schelinger nebyl typ člověka, který by žil klidně a opatrně. Přátelé ho často popisovali jako člověka dvou tváří. Na jedné straně charismatický hudebník a vtipný společník, na druhé neřízená střela, která si neustále potřebovala něco dokazovat. Riskování k němu patřilo.

Extrémní nápady, alkohol, marihuana i různé hazardní kousky byly součástí jeho image i povahy. A právě to mohlo podle mnohých sehrát klíčovou roli i během jeho poslední noci.

Nebyl to totiž první případ, kdy si zahrával se skokem z mostu.

Podle některých svědectví se už několik měsíců před smrtí odehrála podobná situace v Praze. Po bujarém večírku prý vylezl na zábradlí Karlova mostu společně s bratrem své druhé ženy Jitky Poledňákové. Oba údajně chtěli skočit do Vltavy a zastavila je až zpěvákova manželka.

Tehdy vše skončilo jen jako divoká historka. O pár měsíců později už ale nikdo nezasáhl.

Osudná cesta do Bratislavy

V dubnu 1981 odjel Schelinger do Bratislavy kvůli natáčení Televizního klubu mladých. Měl zazpívat playback ke známému hitu Což takhle dát si špenát a původně plánoval, že s ním pojede i jeho žena. Jenže Jitku údajně skolila chřipka.

Z dnešního pohledu jde o jeden z detailů, které později získaly téměř osudový rozměr. Fanoušci i lidé z okolí zpěváka si dlouho kladli otázku, jestli by k tragédii vůbec došlo, kdyby do Bratislavy odjela s ním.

Schelinger se ubytoval v hotelu Děvín a po natáčení se chtěl vrátit domů. Jenže jeho auto mělo poruchu spojky a oprava o víkendu nebyla možná. Rozhodl se tedy zůstat do pondělí.

Právě tehdy se celý příběh začal dramaticky komplikovat.

Záhadný pár a muž, který skákal do Dunaje

Večer vyrazil do restaurace U Františkánů se známými. Později se k nim přidaly dvě ženy, ale nakonec zůstala kolem Schelingera jen podivná dvojice, se kterou se údajně seznámil už dříve v Praze.

Tvrdili o sobě, že pracují v produkci.

Později se ke skupině přidal ještě Marian Husák, muž známý jako takzvaný „skokan do Dunaje“. Právě jeho jméno se po zpěvákově smrti začalo objevovat v nejrůznějších teoriích. Někteří fanoušci dokonce spekulovali, že mohl být najatý, aby Schelingera vyprovokoval k osudnému skoku. Důkazy pro to ale nikdy neexistovaly.

Podle oficiální verze všichni společně dorazili ke Starému mostu přes Dunaj. Schelinger, posilněný alkoholem i marihuanou, měl následně skočit do řeky, aby dokázal svou odvahu. Krátce nato prý skočil i Husák.

Jenže právě tady začíná série podivností.

Muž, po kterém policie nikdy nepátrala

Podle některých svědectví byla na místě ještě další osoba. Její identita ale nikdy nebyla objasněna. A co je ještě zvláštnější, policie po tomto muži údajně ani pořádně nepátrala. Další otázky vyvolává také samotný zásah po Schelingerově zmizení. Pomoc byla přivolána až po několika hodinách a Marian Husák, kterého pohraničníci vytáhli z vody živého, nebyl podle dostupných informací nikdy oficiálně vyslechnut. Právě tyto okolnosti živí dodnes různé spekulace.

Byla to jen tragická opilecká sázka? Nebo někdo slavného rockera záměrně zmanipuloval?

Tělo našli až po měsíci

Největší šok ale přišel až začátkem května. Dne 7. května 1981 našli rybáři u Šamorína tělo, které bylo označeno za Jiřího Schelingera. Ve vodě mělo strávit téměř měsíc.

Spisovatel Ivo Fencl později upozornil na zvláštní okolnosti identifikace. Rodina totiž údajně nikdy neviděla tělo přímo.

Jitce ukázali jen jedinou fotografii s profilem Schelingerovy hlavy, spočívající bočně na zemi. Skrz igelit viděla i zip lewisek, lem ponožky se vzorkem, špinavý kus trika, část slipů se značkou a… Snad dostala i pramínek vlasů, odstřižený zezadu z krku, kde je měl trochu tmavší a vlnitější,

uvádí Fencl.

Právě to později vedlo některé fanoušky k přesvědčení, že tělo mohlo patřit někomu jinému.

A legenda byla na světě.

Fanoušci dodnes věří, že přežil

Teorie o Schelingerově emigraci se udržela desítky let. Podle některých měl přeplavat Dunaj do Rakouska a následně začít nový život v zahraničí.

Přispěla k tomu i skutečnost, že krátce po jeho zmizení začal o možné emigraci mluvit bratr jeho ženy Viktor Faktor. Důkazy ale nikdy neexistovaly. Navíc, kdyby opravdu emigroval, nic by mu nebránilo, aby se po roce 1989 přijel podívat na své přátele. Tato teorie byla tedy spíše jen zbožný přáním fanoušků, kteří se nechtěli se smrtí svého idola smířit.

Mnohem pravděpodobnější je podle většiny lidí i jeho blízkých mnohem jednodušší verze – Jiří Schelinger přecenil své síly.

František Ringo Čech dlouhodobě odmítal teorii o sebevraždě a tvrdil, že zpěvákovy problémy nebyly tak vážné, aby si chtěl sáhnout na život. Podobně mluvil i bývalý člen Schelingerovy kapely Olda Říha.

První, na co jsem vzpomněl, když mi o tom skoku řekli v hotelu Děvín, kde Jirka tři dni před námi bydlel, bylo, že kdyby tam byl Franta Čech, tak by k tomu nikdy nedošlo,

prohlásil později. A dodal:

Ringo by mu dal místo skoku pár facek a Jirka mohl žít.

Legenda, která nezmizela ani po smrti

Jiří Schelinger zemřel ve třiceti letech, kdy jeho kariéra teprve nabírala obrovskou sílu. Písně jako Holubí dům, Jahody mražený nebo Což takhle dát si špenát dodnes patří k největším hitům českého rocku.

Fanoušci totiž často odmítají přijmout, že někdo tak talentovaný mohl odejít tak absurdně a zbytečně. A tak příběh Jiřího Schelingera dál žije někde mezi realitou, tragédií a jednou z největších záhad české hudební historie.