Dobrovolně fáral v dolech a svým žaludečním vředům dával jména. Slavný komik odešel předčasně

Oblečení na jeho hubeném těle tak vlálo, že mu ve škole přidělili přezdívku Plachta. Obě ruce měl tak levé, že ho otec přihlásil na obchodní akademii. Mladý Jindřich poslušně odmaturoval a chvíli se opravdu živil jako vzorný úředník. V jádru ale cítil, že nemá buňky ani na účetnictví. 

Osud se mu změnil ve chvíli, kdy dostal angažmá ve slavném pražském kabaretu Červená sedma. A vůbec nevadilo, že šlo jen o židli v nápovědní budce a že mu vlastně ani tato pozice moc neštymovala. Jindřich totiž jako nápověda mluvil příliš nahlas a prudce gestikuloval, až to publikum vidělo i slyšelo. A často se tomu smálo víc než samotnému ději na jevišti. 

Nadaný trémista

První pokusy o samostatné vystoupení přesto nebyly úspěšné. Jindřich Šolle s uměleckou přezdívkou Plachta trpěl trémou a drmolil tak, že mu nebylo rozumět. Časem se však otrkal. Trémy se sice nikdy zcela nezbavil, ale naučil se ji skrývat. 

Od mládí trpěl žaludečními vředy a v roce 2027, v pouhých 28 letech, kvůli zdraví odešel do předčasné penze. Úřednickou dráhu tím definitivně pověsil na hřebík a začal se věnovat výhradně umělecké činnosti. Kromě divadelních prken ho angažoval i film. Proslavil se jako sluha Puntík v komedii To neznáte Hadimršku a později jako profesor Matulka v Cestě do hlubin študákovy duše. 

Herečka Hana Vítová později vzpomínala, že si Jindřich Plachta dělal legraci i ze svých žaludečních vředů. Dával jim lidská jména. Jednomu například říkal Andělka, druhému Leónek. Těžko říci, do jaké míry se na jeho zdravotním stavu podepsala neustálá tréma a nervozita. Na jevišti působil suverénně, v nitru to však byl uzlíček nervů. 

Hrdina s hlavou plnou ideálů 

Jindřich Plachta se netajil svou levicovou orientací a upřímně věřil, že komunismus může změnit společnost k lepšímu. Za války odmítl vystupovat v nacistických představeních a raději se místo toho nechal hospitalizovat v nemocnici. Na nemoc se chytře vymluvil rovněž v životně nebezpečném momentě, kdy jeho byt navštívilo gestapo. Hercova rodina u sebe tehdy tajně skrývala organizátora ilegálního ústředí KSČ Jana Ziku. Plachta jej duchapřítomně zastlal do postele a lehl si na něj. Před příchozími nacisty pak zahrál roli dokonalého nemohoucího pacienta. Nechali ho být... a Jan Zika byl zachráněn. 

Po válce nadšení pro budování socialistické společnosti propuklo v Plachtovi naplno. Účastnil se fyzicky náročných brigád a fáral v dolech, ačkoli ho zdravotní stav vybízel k odpočinku. 

Teprve na smrtelné posteli, sužován zápalem plic a rakovinou jater, si začínal uvědomovat, že nové komunistické vedení mělo k budování lepší společnosti daleko. Nespravedlivé politické procesy nešlo přehlédnout. Jejich obětí se nakonec stal i další zapálený komunista Rudolf Slánský, se kterým se Plachta přátelil. O tom se už ale slavný komik nedozvěděl. Zemřel rok před Slánského popravou, uprostřed pochyb a pocitu zklamání.