Knižní předloha a filmový Schindlerův seznam: Dívka v červeném kabátě existovala, slavný pláč nad zlatým špendlíkem si však filmaři domysleli

Nejdříve je potřeba rozlišit dvě věci: Keneallyho kniha není klasický román s kompletně vymyšleným dějem. Autor při psaní vycházel ze svědectví přeživších, rozhovorů a historických dokumentů. Sám ji označoval za dokumentární román, protože některé rozhovory a detaily musel literárně rekonstruovat.

Oproti literární předloze film řadu událostí vynechává, některé postavy zvýrazňuje a v závěru přidává mimořádně emotivní scénu, kterou Thomas Keneally v knize nenapsal.

Kniha Thomase Keneallyho, film Stevena Spielberga

Původní název zněl Schindler's Ark, v USA kniha vyšla jako Schindler's List. Získala prestižní Bookerovu cenu a v roce 1983 také cenu Los Angeles Times za beletrii. Po úspěchu filmu se její prodej výrazně zvýšil. Britský deník The Guardian později uváděl přes 600 tisíc prodaných výtisků ve Velké Británii a dvacet týdnů v žebříčku bestsellerů během devadesátých let.

Film z roku 1993 získal sedm Oscarů včetně cen za nejlepší film a režii. Celosvětově utržil přes 300 milionů dolarů, což je mimořádný výsledek pro téměř tříapůlhodinové, převážně černobílé historické drama. Zároveň výrazně ovlivnil to, jak široká veřejnost vnímá holokaust.

Kdo tedy uspěl víc? Podle literárních ocenění měla kniha významný úspěch už v roce 1982, tedy jedenáct let před filmem. Film ale příběh dostal k mnohem širšímu mezinárodnímu publiku a následně zvýšil zájem o předlohu.

7 konkrétních rozdílů mezi knihou a filmem

Kniha začíná mnohem podrobnějším portrétem Schindlera

Film představuje Schindlera především prostřednictvím jeho vzhledu, oblečení, peněz, kontaktů a schopnosti získat si nacistické funkcionáře. Jeho minulost odhaluje jen v omezené míře.

Keneally naproti tomu věnuje značný prostor jeho životu před válkou, původu v československém prostředí, manželství s Emilie i milostným vztahům. Výrazněji také ukazuje, jak se z podnikatele, který přijel do okupovaného Krakova zbohatnout, postupně stal zachránce Židů.

Schindlerova spolupráce s Itzhakem Sternem se vyvíjí jinak

Ve filmu je důležitou součástí příběhu postupné budování vztahu mezi Schindlerem a účetním Itzhakem Sternem. Stern zpočátku Schindlerovi nedůvěřuje a jejich spolupráce se rozvíjí během zakládání továrny.

V knize Stern přichází s myšlenkou, že by Schindler mohl koupit podnik, a poměrně brzy rozpozná, že by tento podnikatel mohl být ochoten zaměstnávat židovské pracovníky. Film tedy jejich počáteční vztah přetváří tak, aby lépe fungoval jako dramatická linie o postupně vznikající důvěře.

Dívka v červeném kabátě je ve filmu mnohem výraznějším symbolem

Dívka v červeném kabátě není výmyslem filmařů. Objevuje se už v Keneallyho knize a její příběh pomáhá Schindlerovi uvědomit si skutečný rozsah nacistického vraždění.

Spielberg však její význam ještě posílil obrazem. V téměř černobílém filmu je červená barva jedním z nejvýraznějších barevných prvků. Divák ji snadno sleduje v davu lidí během likvidace krakovského ghetta. Později Schindler spatří její tělo mezi mrtvými. Film tak z jedné konkrétní oběti vytváří vizuální symbol osudu mnoha dalších lidí.

Helen Hirsch má ve filmu větší dramatickou roli

Helen Hirsch, židovská vězeňkyně pracující jako služebná u velitele tábora Amona Götha, je ve filmu jednou z nejvýraznějších postav vedlejšího příběhu. Zvlášť působivá je scéna, v níž Göth s Helen rozmlouvá, naznačuje jí zvláštní náklonnost, ale vzápětí znovu projeví svou nenávist a násilí. Napětí vzniká hlavně z toho, že Helen musí mlčet a odhadovat, co se jejímu vězniteli právě honí hlavou.Keneally se v knize věnuje širšímu okruhu zachráněných lidí a jejich osudům, nesoustřeďuje se na Helenu. 

Film vynechává Schindlerovu špionážní minulost i část jeho podnikání

Tohle je jeden z největších obsahových rozdílů. Keneally popisuje také Schindlerovu činnost pro německou vojenskou rozvědku, jeho manželství a další vztahy, obchodování na černém trhu i způsoby, jimiž získával peníze a vliv.

Film tyto vedlejší linie výrazně omezuje. Soustředí se hlavně na továrnu, vztah s židovskými pracovníky, střet s Göthem a na záchrannou akci. Kniha je proto širším portrétem komplikovaného člověka a válečného oportunisty, zatímco film má sevřenější dramatickou osu.

V knize dostávají více prostoru jednotlivé osudy zachráněných

Ve filmu sledujeme řadu konkrétních vězňů, ale jejich příběhy musí být zkrácené, aby se vešly do jednoho celovečerního snímku. Keneally naproti tomu střídá příběh Schindlera s osudy různých lidí, jejichž přežití záviselo na práci v továrně, na protekci, úplatcích nebo na jednotlivých rozhodnutích nacistických úředníků.

Autor sám upozorňoval, že se do filmu nedostala například epizoda, v níž se Schindler v kruté zimě stará o vězně přepravované v dobytčích vagonech z Osvětimi. Kniha tak podrobněji ukazuje, že záchrana nebyla jen otázkou vytvoření seznamu, ale soustavné pomoci v mnoha různých situacích.

Nejslavnější závěrečná scéna filmu v knize není

Po skončení války dostane filmový Schindler od zachráněných lidí prsten s talmudským nápisem. Následně se psychicky zhroutí a vyčítá si, že mohl zachránit ještě více lidí: kdyby prodal auto nebo zlatou stranickou jehlici, možná by mohl vykoupit další životy.

Tato scéna v knize není. Keneally popisuje předání prstenu a odchod Schindlera klidněji. Závěr pro něj představuje také obrat: člověk, který během války živil a chránil ostatní, bude po válce sám potřebovat jejich podporu.

Spielberg přidal Schindlerovo zhroucení, aby divákům připomněl, že zachráněné životy jsou obrovským úspěchem, ale nemohou vyvážit všechny ty, které zachránit nešlo.

Co se změnilo v historickém vyznění příběhu?

Ani kniha, ani film nejsou doslovným přepisem archivních dokumentů. Keneally sám upozorňoval, že některé rozhovory musel rekonstruovat, protože se nedochovaly přesné záznamy. Spielberg pak musel materiál ještě více zjednodušit a některé motivy zvýraznit.

Důležitý je také fakt, že známé označení „Schindlerův seznam“ zjednodušuje skutečnost: neexistoval jediný seznam, který by Schindler osobně napsal. Seznamy mužů a žen převáděných do továrny v Brünnlitzu sestavoval židovský vězeňský úředník Marcel Goldberg a jejich podoba se měnila. Schindlerovo zásadní přičinění spočívalo v úsilí zachránit pracovníky, získávat pro ně ochranu a přesvědčovat nacistické úředníky, že jsou pro válečnou výrobu nezbytní.

Největší rozdíl je v tom, jak se vypráví Schindlerova proměna. Kniha ukazuje širší a rozporuplnější portrét člověka, který byl současně oportunistou, podnikatelem, nevěrným manželem a zachráncem. Film tuto proměnu zhušťuje do výrazné dramatické linie a závěrečnou scénou ji vyhrotí do okamžiku, který si diváci pamatují dodnes.

To je zároveň důvod, proč film nelze považovat za pouhé převyprávění knihy: zachovává její historické jádro, ale vybírá z něj příběhy a obrazy tak, aby vzniklo samostatné filmové drama.

Film je od 5.11. 2026 v nabídce na Oneplay.