Jiří Mádl oslavil narozeniny: Promluvil o výchově syna Františka i bouřlivých vztazích

Jiří Mádl byl rebel

Mádl má pověst rebela, a to nejen díky teenagerovským komediím (Snowboarďáci a Rafťáci), které natočil spolu s Vojtou Kotkem, ale i kvůli tomu, že se po jeho boku vystřídala celá řada partnerek, než se definitivně usadil.

V minulosti Jiří Mádl randil například s Barborou Jánovou, Terezou Voříškovou nebo Evou Josefíkovou. Slabost měl nejen pro herečky, ale i pro cizinky. Sám pak uvedl:

Dvě partnerky byly ze Slovenska, jedna ze Srbska, další z Itálie, no a vlastně i v Dominikánské republice jedna byla.

Zajímavostí je, že některé Jiřího bývalé partnerky jsou zároveň i bývalými partnerkami Vojty Kotka (Tereza Voříšková a stylistka Andrijana Trpkovič).

Rodinný život

Nakonec se však Mádl usadil. Štěstí našel po boku fotografky Kateřiny Jirkovské, s níž má malého syna Františka. Ačkoliv Fanoušek ještě nechodí ani do školy, dostal už i filmovou nabídku. Jiří prozradil:

Když chtěl režisér Vorel Fandu do filmu, s přítelkyní jsme to odmítli. Ale nejsem jeden z těch, který by nutně musel zamazávat dítěti obličej na fotkách. To mi nevadí. Ale nemám plán, jen dělám vše, co mi přijde přirozené vůči naší rodině.

A jaký je Jirka Mádl vlastně otec? Sám o sobě říká:

Jsem zatím dost protektivní táta, Františka chráním. Jinak ale moc věcí zatím řešit nemusím. Chodíme s ním na pískoviště, kde jsou všichni fajn. Jde o fundované rodičovství. Když nastane mezi dětmi konflikt, hezky si to vysvětlíme. Problémy jde vyřešit v klidu.

Životní zkušenosti

Jiří Mádl stále vypadá skvěle a kdyby nebyl veřejně známou osobností, čtyřicet let by mu nikdo nehádal. Lidé ale většinou moc dobře vědí, kolik je herci let. Mádl se nechal slyšet:

Lidé si obvykle rychle spočítají, kde a v čem mě viděli, pak to poměrně dobře odhadnou. Ale nedávno mi někdo tipoval i míň, což se mi spíš nestává.

A zmoudřel Jiří Mádl s věkem? Sám si zřejmě myslí, že ne tak docela. Na svých sociálních sítích nedávno sdílel následující text:

Už teď je mi jasný, že větu „Kdybych tehdy věděl, co vím dnes,“ si budou říkat v pravidelných intervalech až do konce svých dnů. Ale některý poznání bez prožití nám lidem asi prostě nenáleží. Jediný, co nám v tom může pomoct, jsou knihy, filmy a divadlo.