Ve Zrádcích přišel o lidi, kterým věřil nejvíc. Jan Špaček neudržel slzy a přiznal bolestné zklamání

Loučení, které nebylo jen televizní hrou

Sedmá epizoda Zrádců přinesla další dva odchody, ale tentokrát se s nimi pojilo nezvykle silné množství emocí. Zatímco vyřazená hráčka u kulatého stolu byla mezi podezřelými už delší dobu, ve spárek Zrádců skončil hráč, u kterého to nikdo nečekal. A právě jeho loučení ukázalo, jak snadno se může hra založená na lžích a přetvářce proměnit v něco mnohem osobnějšího.

Zavražděný přiznal, že už nějakou dobu cítil, že se jeho působení na hradě blíží ke konci. Přesto ho chvíle odchodu zasáhla. Nešlo přitom jen o zklamání z toho, že už nebude pokračovat v soutěži. Během společných dní si totiž vytvořil vztahy, které pro něj měly skutečnou hodnotu. A představa, že se s ostatními už nebude každé ráno potkávat, pro něj byla překvapivě těžká.

Mrzí mě to, je mi to líto, ale vím, že na hradě je skvělý tým, který bude nadále bojovat, odhalovat Zrádce a povede se jim to. Já jim věřím,

svěřil se po vyřazení. Jeho slova nebyla jen zdvořilým rozloučením s televizními spoluhráči. Bylo z nich znát, že mu na lidech, s nimiž sdílel napínavou zkušenost, opravdu záleželo. 

Na Křivoklátě našel přátele, ne jen soupeře

Právě v tom je pro zavražděného Jana konec hry tak bolestný. Do Zrádců vstupoval jako jeden z hráčů, kteří museli ostatní neustále podezírat, vyhodnocovat jejich chování a přemýšlet, kdo může být na jeho straně. Jenže vedle strategie a taktiky vznikala také přátelství. A ta se nedala jednoduše vypnout ve chvíli, kdy se rozsvítily kamery.

Jan si oblíbil například Zdíšu a Tomáše, s nimiž se během pobytu na hradě často bavil. Blízký vztah měl také s Petrem a dalšími účastníky.

Říkal jsem jim, že jsem je strašně rád potkal, že jsou skvělá parta a že jsem se těšil na každý den s nimi,

vzpomínal. Teprve při odchodu si podle svých slov naplno uvědomil, kolik zajímavých lidí během soutěže poznal.

Na televizní obrazovce přitom diváci sledují především podezření, taktizování a souboje o přežití. V zákulisí se ale odehrává ještě druhá rovina hry. Soutěžící spolu tráví dlouhé dny, sdílejí obavy i radost z dílčích úspěchů a postupně si k sobě vytvářejí pouta. Když pak jeden z nich zmizí, nemusí to být jen ztráta spoluhráče. Někdy odchází člověk, se kterým si ostatní skutečně rozuměli.

Vražedné odhalení přineslo největší překvapení

Jenže právě důvěra se v této hře může stát nejnebezpečnější pastí. Jan to poznal ve chvíli, kdy se dozvěděl, kdo proti němu ve skutečnosti stál. Zvlášť silně ho zasáhlo odhalení Dáši. Během soutěže si k ní vytvořil velmi blízký vztah a věřil, že mezi nimi vzniklo spojenectví, které přesahuje běžné herní taktizování.

Když zjistil, že Dáša patří mezi Zrádkyně, nedokázal skrýt šok.

Dášo, tys mě zabila, jak jsi to mohla udělat? Já myslel, že my dva jsme spolu vyvolení,

reagoval. Jeho překvapení ještě zesílilo ve chvíli, kdy zjistil, že na straně Zrádců stojí také Annelie. Ani jednu z nich totiž nepovažoval za vážnou podezřelou.

V následném rozhovoru se Jan ke svému omylu vrátil bez obalu.

Připadám si jako hlupák. Tyhle dvě dámy jsem měl na seznamu úplně nejníž. Tohle byly asi dvě ze čtyř lidí, kterým jsem velmi důvěřoval, a měl jsem pro to i racionální důvody. A teď je to takhle. Zklamal jsem se v ženách,

přiznal.

Právě tady se ukázalo, jak dobře může hra pracovat s lidskou psychikou. Člověk si dokáže vytvořit vlastní systém, podle něhož ostatní posuzuje, hledá logické důkazy a snaží se odhalit sebemenší nesrovnalost. Jenže osobní sympatie někdy převáží nad tím nejpečlivějším úsudkem. A když se pak ukáže, že člověk, kterému jste věřili, hrál celou dobu jinou roli, bolí to i mimo televizní soutěž.

To diváci to mají snadnější a už si dávno všimli, že Dáša hraje tvrdou hru a možná je to ona, kdo v této sérii vyniká nad ostatními v manipulaci a přetvářce.

Nejvíc ho ale mrzel někdo úplně jiný

Překvapivé odhalení Dáši a Annelie ovšem nebylo jediným důvodem, proč Jan prožíval svůj konec tak emotivně. Když mluvil o chvílích, které ho během soutěže zasáhly nejvíc, vrátil se k jinému hráči. K Adamovi, který patřil mezi Věrné.

Právě jeho odchod považoval Jan zpětně za nejsilnější okamžik celé hry. K Adamovi měl velkou náklonnost a dobře věděl, jak moc pro něj účast v soutěži znamenala. Připravoval se na ni, trénoval a chtěl v ní uspět. Jan si uvědomoval, že svým vlastním jednáním výrazně přispěl k tomu, že Adam musel Křivoklát opustit.

Já si ho hodně vážím. Adam je určitě člověk, kterému chci k té hře říct nejvíc a věřit, že jsme spolu v pohodě. Vím, že ta hra pro něj hodně znamenala, připravoval se, trénoval, byl na ni fyzicky i psychicky velmi dobře připraven. A já svým jednáním velmi aktivně pomohl tomu, aby tady už nebyl. Je to pro mě velká věc a doufám, že mi odpustí,

řekl Jan.

V jeho slovech se mísila lítost nad vlastním rozhodováním i obava, zda Adam dokáže oddělit herní tahy od skutečných vztahů. Právě to bývá na Zrádcích nejtěžší. Soutěžící vědí, že musí lhát, manipulovat a někdy obětovat i člověka, kterého si oblíbili. Jenže vědomí, že šlo o hru, nemusí po odchodu automaticky odstranit všechny výčitky.

Janův konec tak nebyl jen dalším vyřazením v napínavém souboji Věrných a Zrádců. Ukázal, že za strategickými rozhodnutími se skrývají skutečné emoce a že některé herní rány mohou člověka trápit ještě dlouho po skončení natáčení.

Bezprostřední reakce Jana Špačka, jeho loučení s ostatními i první dojmy po odhalení Zrádců mohou diváci sledovat v bonusovém obsahu, který je exkluzivně dostupný na prima+.