Legenda o dětském hrdinství a předstírané tragédii: Za idylou slavného příběhu se skrýval skutečný zločin i výbuch dynamitu

Když klučičí lumpárny narazí na skutečné zločince s dynamitem

Vše začíná nešťastným veřejným incidentem ve škole, po kterém se trojice kamarádů rozhodne k fatálnímu kroku. Aby unikli trestu a zpřísněnému dohledu, nasimulují vlastní tragické utonutí v řece. Jejich azylem se stávají tajemné ruiny hradu Pokštejn, opředené děsivými pověstmi o ohnivém psovi.

Idylické dobrodružství se však během okamžiku mění v past. Nebezpeční pachatelé právě výbuchem dynamitu vyrabovali městskou záložnu a horký lup se rozhodli uschovat právě v hradních chodbách. Chlapci uvíznou v potemnělých ruinách bez jakékoliv pomoci ze světa dospělých. Věřit mohou jen vlastní odvaze a soudržnosti.

Teprve nyní vyniká genialita kultovního snímku Páni kluci z roku 1975. Režisérka Věra Plívová-Šimková vytvořila na motivy románu Marka Twaina jedno z nejlepších děl české kinematografie. V hlavních rolích zazářili Michael Dymek jako neohrožený Tomáš, Petr Voříšek jako Hubert a Petr Starý jako Jožka. Ikonickou sestavu doplnili Iva Janžurová v roli tety Apoleny, Karel Augusta jako strýc Václav a Magdalena Reifová coby malá Blanka.

Zakázaný scénář, pyrotechnický šok a honorář za tři roční platy

Zákulisí filmu ukrývá utajované autorství. Skutečným autorem scénáře byl politicky zakázaný spisovatel Jan Procházka. Vít Olmer propůjčil své jméno pouze jako oficiální zástěrku. Režisérce Věře Plívové-Šimkové bylo toto tajemství ze strany studia tajeno, aby se kvůli své výřečnosti před státními orgány nechtěně nepodřekla.

Sama režisérka popsala svůj osobitý přístup k práci s neherci: „Vždycky jsem dbala více na samotný obraz a vizuální pojetí než jen na doslovný heretický projev. Byla jsem na kameramany přísnější než na herce, aby s kamerou neujeli. U dětských neherců stačilo najít to správné semínko v genech a dát mu na place trochu sluníčka.“

Natáčení se neobešlo bez nebezpečných momentů. Při natáčení kriminální scény došlo k odpálení neschváleně silné pyrotechnické nálože. Tlaková vlna a spadlé větve srazily k zemi Jiřího Lábuse v roli uličníka Petra. Způsobený šok byl natolik silný, že herec ještě dva dny po incidentu neovladatelně koktal.

Představitel hlavního hrdiny Tomáše, tehdy třináctiletý Michael Dymek, obdržel za dva měsíce natáčení honorář 6 000 Kčs. V roce 1975 přitom činila průměrná hrubá měsíční mzda v ČSSR přibližně 2 300 Kčs. Dětský honorář za dva měsíce práce tak představoval téměř trojnásobek průměrného ročního příjmu běžného dělníka. Mladý představitel díky tomu investoval do tehdy nedostatkového zboží – koupil nová jízdní kola pro sebe i bratra a matce pořídil elektrický motor k šicímu stroji bez nutnosti využít úvěr.

Vtipná chyba se přihodila také u ústřední písně Nestůj a pojď od Václava Neckáře. Ústřední dramaturg Ludvík Toman zakázal verš obsahující slova „výkvět a smetánka