Od malé tělesné stráže k mašinérii holokaustu: Nová série mapuje vzestup SS, roli Himmlera i teror Heydricha

Od osobní stráže k mocenskému impériu

Některé organizace se do dějin zapsaly tak temně, že jejich symboly dodnes vyvolávají hrůzu. Přesto se i kolem nich časem začnou šířit zkreslené příběhy, které zastírají skutečnost a někdy dokonce proměňují pachatele v údajné hrdiny. Právě tomu se věnuje historická dokumentární série Pravá tvář SS: Mýty a realita, kterou od čtvrtka 5. listopadu uvede Prima ZOOM.

Šestidílný cyklus z roku 2022 sleduje proměnu Schutzstaffel, známé pod zkratkou SS, od původně malé ochranné jednotky nacistické strany v rozsáhlý nástroj represí. Její moc postupně zasahovala do bezpečnostních složek, policejních struktur i správy koncentračních táborů. SS se podílela na pronásledování politických odpůrců, masovém vraždění a uskutečňování holokaustu. Nešlo přitom o organizaci, která by fungovala pouze na rozkaz několika mužů na vrcholu. Její zločiny vyžadovaly rozsáhlý systém lidí, institucí a každodenních rozhodnutí.

Dokument se proto nezastavuje jen u známých jmen a válečných událostí. Zajímá se také o to, kdo do SS vstupoval, co mu organizace nabízela a proč byli její příslušníci ochotni podřizovat vlastní jednání rasistické ideologii, poslušnosti a skupinové loajalitě. Vedle historiků a dalších odborníků dostávají prostor také svědci a lidé, kteří měli se strukturami SS přímou zkušenost. Archivní záběry, dobové dokumenty a odborné komentáře postupně skládají obraz organizace, jejíž moc rostla souběžně s rozšiřováním nacistického teroru.

Muž, který chtěl přetvořit společnost podle svých představ

Jedna z částí se soustředí na Heinricha Himmlera, šéfa SS, který z původně malé organizace vybudoval rozsáhlou mocenskou strukturu. Na první pohled nepůsobil jako voják, který by měl velet obrovskému aparátu násilí. Vystudoval zemědělství a do politiky vstupoval jako člověk posedlý představami o rasové čistotě, germánské minulosti a budoucím uspořádání společnosti.

Za jeho řízení se SS rozrostla do organizace, která zasahovala do stále většího počtu oblastí nacistického státu. Himmler prosazoval ideologii, jež některé skupiny lidí považovala za méněcenné a jiné za nepřátele, které je třeba odstranit. Dokument se věnuje také jeho kolonizačním plánům a představám o novém evropském řádu, v němž by lidé podléhali rasovým kritériím vytvořeným nacistickým režimem.

Zvláštní význam mají dochované osobní dokumenty a Himmlerův pracovní deník. Umožňují nahlédnout do každodenního života muže, který se podílel na vytváření represivního systému, a ukazují znepokojivý rozpor mezi běžnou administrativní rutinou a důsledky jeho rozhodnutí. Zločiny se totiž neodehrávaly mimo organizovaný svět úřadů a rozkazů. Byly jeho součástí.

Heydrich a chladná tvář nacistického teroru

Další část věnuje pozornost Reinhardu Heydrichovi, jedné z nejmocnějších postav nacistického bezpečnostního aparátu. Jako šéf Hlavního říšského bezpečnostního úřadu se podílel na plánování a koordinaci pronásledování a vraždění evropských Židů. V lednu 1942 předsedal konferenci ve Wannsee, na níž se projednávala koordinace takzvaného konečného řešení židovské otázky.

Pro české diváky má Heydrichův příběh mimořádný význam také proto, že působil jako zastupující říšský protektor v Čechách a na Moravě. Jeho jméno je spojeno s brutálním terorem proti českému obyvatelstvu a s represáliemi, které následovaly po atentátu provedeném československými parašutisty v květnu 1942. Nacistická odveta vyústila mimo jiné ve vyhlazení Lidic a Ležáků.

Dokument se zabývá jeho kariérismem, chladným způsobem rozhodování i rolí při organizaci masového vraždění. Nejde o životopisný portrét proslulého nacistického pohlavára, ale o pokus vysvětlit, jak mohly odborné znalosti, administrativní schopnosti a bezohledná ambice sloužit systému, jehož cílem byla likvidace celých skupin obyvatelstva.

Elitní vojáci, nebo další tvář zločinného systému?

Jedním z nejrozšířenějších poválečných mýtů je představa, že Waffen-SS představovala především elitní vojenskou organizaci, jejíž příslušníci byli údajně odděleni od zločinů nacistického režimu. Právě tuto představu se dokument pokouší rozebrat a postavit ji proti historickým skutečnostem.

Waffen-SS byla ozbrojenou složkou SS a její příslušníci se účastnili významných vojenských operací druhé světové války. Zároveň se však podíleli na válečných zločinech, masových střelbách, protipartyzánských represích i dalších násilnostech. Organizace se postupně rozrostla a začala přijímat také dobrovolníky z dalších evropských zemí. Její vojenská pověst proto nemůže sloužit jako omluva nebo důvod přehlížet její podíl na nacistickém násilí.

Ještě přímější spojení s každodenním terorem představovaly jednotky Totenkopf, tedy takzvané jednotky Smrtihlava. Zajišťovaly ostrahu a provoz koncentračních táborů, kde se vězni setkávali s krutým zacházením, mučením, hladem a smrtí. Dokument upozorňuje na děsivý rozpor mezi jejich službou v táborech a soukromým životem některých příslušníků. Lidé, kteří se podíleli na utrpení vězňů, se po službě dokázali vracet domů a působit jako běžní členové společnosti.

Právě tento kontrast patří k nejznepokojivějším tématům celé série. Masové násilí totiž nemusí být pácháno pouze lidmi, kteří se chovají krutě za všech okolností. Může se stát i součástí každodenní práce v systému, v němž jsou zločiny vydávány za povinnost a oběti přestávají být v očích pachatelů vnímány jako lidské bytosti.

Mýtus, který přežil porážku nacismu

Teprve v závěrečné části se naplno ukazuje, proč se dokument neomezuje pouze na období druhé světové války. Po porážce nacistického Německa se řada pachatelů sice dostala před soud, mnohým se však podařilo trestu uniknout. Někteří uprchli do zahraničí, jiní využili sítí vzájemné pomoci, které jim umožnily skrýt minulost nebo začít nový život pod jinou identitou. Série se věnuje také únikovým cestám a kontaktům, jež se v některých případech pojily s lidmi z prostředí Vatikánu či amerických zpravodajských služeb.

Neméně důležité je, jak se po válce utvářel obraz samotné SS. Část bývalých příslušníků a jejich sympatizantů se snažila oddělit údajně čestné vojáky od represivního aparátu, přestože hranice mezi jednotlivými složkami nacistického systému nebyla tak jednoduchá, jak se někdy tvrdilo. Vznikaly idealizované vzpomínky na údajnou vojenskou čest, které potlačovaly skutečný podíl organizace na zločinech.

Dokument upozorňuje také na to, že symbolika SS a kult bývalých příslušníků nezmizely s koncem války. Jejich odkazy se objevují i v současných krajně pravicových kruzích, kde mohou sloužit k šíření extremistických postojů a překrucování historických událostí. Historie se nemusí opakovat doslova, aby se její nebezpečné myšlenky znovu dostaly do oběhu.

Proč má smysl podobné dokumenty sledovat

Historie SS není vzdálený příběh, který by se týkal jen několika nacistických vůdců. Je také svědectvím o tom, jak mohou ideologie, kariérismus, poslušnost a ochota přenést odpovědnost na někoho jiného vytvořit prostředí, v němž se násilí stane běžnou součástí fungování společnosti.

Právě tyto dějiny by měl znát každý. Ne proto, aby se jimi člověk zabýval ze strachu, ale aby rozuměl tomu, jak snadno lze historické události překrucovat, omlouvat nebo využívat k šíření nenávisti a to vidíme dnes a denně. Znalost faktů je důležitou obranou proti neověřeným tvrzením a manipulaci, která se šíří i prostřednictvím sociálních sítí a internetových skupin.

Podobné naučné dokumenty navíc nabízejí divácky atraktivní cestu, jak se o dějinách něco dozvědět a zapamatovat si souvislosti. Mohou zaujmout i lidi, které ve škole historie příliš nebavila nebo kteří raději sledují obrazový příběh než dlouhé odborné knihy. Archivní záběry, osobní svědectví a vysvětlení historiků dávají událostem konkrétní podobu a pomáhají porozumět tomu, co se za nimi skrývalo. Nejsou náhradou za důkladné studium, mohou ale být dobrým začátkem, který člověka přivede k dalším otázkám a ověřování informací.

Člověk, který zná historické souvislosti, si snáze vytvoří vlastní názor založený na faktech a nenechá se tak snadno strhnout neověřenými tvrzeními extremistických skupin. Dokument Pravá tvář SS: Mýty a realita tak nepřipomíná pouze minulost. Varuje i před tím, co se může stát, když se zapomene, kam až mohou vést ideologie postavené na nadřazenosti jedněch a odlidštění druhých.

Šestidílnou sérii Pravá tvář SS: Mýty a realita sledujte na Prima ZOOM od čtvrtka 5. listopadu ve 20.00. Reprízy jsou plánovány na nedělní odpoledne

Zajímavosti na závěr

• SS nezačínala jako obrovská organizace. Původně šlo o malou ochrannou jednotku nacistické strany, která se postupně proměnila v jeden z hlavních nástrojů nacistického teroru.
• SS získala značnou moc nad policií, bezpečnostními službami a koncentračními tábory, čímž se stala zásadní součástí represivního aparátu režimu.
• Heinrich Himmler původně vystudoval zemědělství. Přesto se stal šéfem organizace, která hrála klíčovou roli v genocidní politice nacistického Německa.
• Reinhard Heydrich patřil k hlavním organizátorům nacistického teroru a masového vraždění. V Praze působil jako zastupující říšský protektor.
• Waffen-SS se postupně rozrostla v mezinárodní ozbrojenou organizaci, do níž byli přijímáni také dobrovolníci z dalších evropských zemí.
• Dokument upozorňuje na paradox, že někteří pachatelé dokázali oddělovat své každodenní soukromé chování od brutálních činů, na nichž se podíleli jako příslušníci SS.
• Po válce se části pachatelů podařilo uniknout trestu a uprchnout do zahraničí. Série se věnuje také sítím a kontaktům, které některým z nich pomohly zmizet.
• Série se nesnaží SS omlouvat ani romantizovat. Zkoumá, jak se z lidí stávali vykonavatelé systému masového násilí.