Žena za pultem: Přeplněné regály prodejny na diváky často působily jako rudý prapor na býka, nahlas se kritizovat nesmělo
To je vidět třeba v seriálech Ordinace v růžové zahradě a Ulice. Natáčení seriálu ZOO budí dojem, že herci mají nekonečnou dovolenou mezi zvířaty v zoo, ale realita je jiná a na natáčení tam jezdí na pár dní v měsíci a většinu scén točí v Praze v ateliérech.
Žena za pultem byla jiná. Byt Anny Holubové byl opravdu bytem a nacházel se na pražských Vinohradech. Hlavním místem děje byla však prodejna potravin, a to měli filmaři ohromné štěstí. Na Smíchově probíhala velká rekonstrukce staré smíchovské tržnice a jako provizorní řešení byla pro místní lidi postavena samoobsluha. V době, kdy se začalo natáčet, už byla tržnice opravená a prodejna přestala plnit svůj účel a byla uzavřená. Vše v ní ještě zůstalo tak, jak to bylo poslední den prodeje. Filmaři tak jen doplnili zboží na prázdná místa v regálech a mohlo se točit.
Právě zboží v prodejně bylo trnem v oku všem lidem, kteří denně chodili nakupovat. Městské samoobsluhy sice byly plné zboží, ale podle diváků se jeho pestrost vůbec nepodobala nabídce v seriálu. Hodně zboží, které tam prodavačky s úsměvem na rtech běžně nabízely, bylo spíš k sehnání pod pultem anebo jen občas. Šlo tak vlastně o zneužití seriálu pro propagaci krásného života v socialismu, ale realita byla jiná. Koupit kakao nebo rozinky před Vánocemi byl nadlidský úkol, na banány se možná nestály kilometrové fronty, ale běžně v obchodě nebyly a pomeranče z Kuby byly spíše za trest.
Slavná prodavačka Anna měla ve svých regálech lahůdky dovezené z vyhlášeného pražského lahůdkářství, které však rozhodně nezásobovalo běžné samoobsluhy. Diváci si v soukromí stěžovali, že tak pestré regály ve své samoobsluze nikdy neviděli.
Jiřina Švorcová ale měla svou pravdu a pamětníci si mohou udělat svůj názor, kdo se ve své pravdě blížil k reálné situaci v českých obchodech. Švorcová nepopírala, že mandarinky, banány nebo kaviár nebyly běžným zbožím, ale zároveň uváděla, že se třeba daly koupit pravé humrové konzervy za pět a později za dvacet korun a červený kaviár byl za babku. Také se zmínila, že bylo běžně k dostání telecí a za nízkou cenu. Stála si za svým, že v prodejně neviděla žádné zboží, které by nebylo k dostání jinde, i když třeba nebylo pořád. Jedním dechem uvedla, že v té době nebyli nezaměstnaní a je na každém, aby si srovnal, co je horší. Jestli být bez práce anebo nemít každý den banány.
Jinak o seriálu mluvit Otakar Brousek mladší (na úvodní fotografii), který tam hrál učně Mirka. Ten uvedl, že seriál je obrazem té doby, a právě proto by se na něj lidé měli dívat bez vysmívání. Na druhou stranu uvedl, že scenárista Dietl a režisér Dudek odvedli skvělou práci a po řemeslné stránce jde o velice kvalitní dílo. Příprava na seriál byla velká, vše bylo dobře postaveno, napsáno a zahráno. Na všechno byl čas, což se vůbec s dnešním uspěchaným natáčením nedá srovnávat. Na dlouhá desetiletí se tak Anna Holubová stala symbolem socialistického maloobchodu.
Každý díl byl zasazený do jednoho měsíce a v prodejně se točilo tak, aby bylo vidět i počasí venku. Natáčení tedy trvalo přes rok. Poletující sníh za okny byl opravdový, stejně jako letní slunce.
- kniha Žena za pultem (Gracík, Nekvapil),
- autorský článek