Šokující rozsudek se dozvěděl v cizině: přišel o všechno během jedné chvíle kvůli lidské zlovůli

Od stavební průmyslovky k filmu

Juraj Kukura (79) se narodil v Prešově, dětství však prožil v Bratislavě. Po základní škole nastoupil na stavební průmyslovku a směřoval k technickému oboru. Zlom přišel díky zájmu o kulturu. Jako student posílal texty do časopisu Film a divadlo, kde se postupně dostal do redakce jako elév. Právě kontakt s prostředím divadla ho přivedl k herectví.

Režisér Ivan Balaďa ho obsadil do filmu podle novely Margita Figuli Tři kaštanové koně. Následovalo studium na VŠMÚ ve třídě Jozefa Budského. Už během studia působil v Divadle na Korze, později v Nové scéně a od roku 1976 v činohře Slovenského národního divadla.

Výrazná výška, kultivovaný projev a baryton z něj rychle udělaly výraznou tvář televizních inscenací 70. let. U nás si ho připomínáme hlavně v hudební komedii Trhák.

Popularita i první konflikty

Blízkost Vídně otevřela Kukurovi dveře k zahraničním projektům. Spolupráce s cizími produkcemi byla v té době citlivá. Přesto natáčel i mimo Československo a získával devizové příjmy.

Zlom přišel v roce 1984 při práci na seriálu Via Mala v Mnichově. Natáčení se protáhlo, ale úřady mu neprodloužily výjezdní doložku. Kukura přesto dokončil práci, ke které se smluvně zavázal. Tím přišel o možnost návratu.

Obvinění a ztráta zázemí

Během pobytu v zahraničí obdržel oficiální rozhodnutí: zabavení majetku a trest odnětí svobody. V praxi to znamenalo zákaz návratu. Současně se objevily diskreditační informace, například tvrzení o natáčení pornografie nebo pašování krve.

Herec později zdůrazňoval, že nešlo o dobrovolnou emigraci, ale o situaci, kdy byl fakticky donucen zůstat v zahraničí. Přišel o práci, majetek i profesní pověst. Zůstal pouze s tím, co měl u sebe.

Významnou roli sehrálo i to, že nebyl v té době tak mezinárodně chráněnou osobností jako například Karel Gott, který si emigraci nakonec rozmyslel a vrátil se do Československa, aniž by nesl nějaké výrazné následky.

Tvrdé začátky v Německu

Po nuceném odchodu se Kukura ocitl v Německu bez zázemí. Zvažoval i civilní zaměstnání, například práci taxikáře. Klíčovou pomoc mu poskytl režisér Peter Zadek, který ho obsadil do role Antonia v divadelní inscenaci Vévodkyně z Amalfi.

Zajímavostí je, že tuto roli Kukura dříve odmítl. V Německu se však stala zásadní příležitostí, jak se vrátit na jeviště, tentokrát v cizím jazyce.

Následovala řada dalších angažmá. Kukura natáčel v různých částech světa, od Ameriky přes Tichomoří až po Asii a objevil se v řadě německých seriálů, například v seriálech Kobra 11, Místo činu nebo Klinika pod palmami. Ve filmu Vinnetou se vrací ztvárnil zápornou postavu po boku Pierra Brice.

Návrat po roce 1989

Po změně režimu se Kukura vrátil k domácí tvorbě. Jednu z prvních výrazných rolí mu nabídl režisér Juraj Jakubisko ve filmu Lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný, kde hrál s Dagmar Havlovou.

Postupně začal opět působit v českých i slovenských projektech. Dlouhodobě je spojen s bratislavským Divadlem Aréna.

Soukromí bez senzací

Navzdory mediálním spekulacím o milostném životě, Kukura opakovaně zdůrazňuje, že jeho vztah s manželkou Taťánou je stabilní. Spolu žijí desítky let a herec o ní mluví s respektem, který vyjadřuje i tím, že jí vyká.

Jejich syn Filip vystudoval matematiku a chemii na Oxfordu, doktorát získal na univerzitě v Berkeley a působí v akademickém prostředí.

Hudba, kritika a vlastní odstup

Kukura se věnoval i hudbě. Nazpíval album písní, které mělo dobrý prodej i pozitivní ohlas ze zahraničí. Domácí kritika však reagovala rozporuplně, zejména na interpretaci skladby Suzanne.

Sám herec dlouhodobě zpochybňuje vlastní herecké schopnosti a upozorňuje na nedostatky v technice i projevu. Přesto jeho kariéra ukazuje opak. Dokázal, že má schopnost prosadit se v různých prostředích i jazycích.

Věk a realita bez iluzí

Kukura otevřeně odmítá idealizování věku i společenských rolí. Zdůrazňuje, že věk nelze zakrýt. Podobně se staví k vnějším znakům společenského postavení. Podle něj rozhoduje osobnost, nikoli oblečení a vzhled.

Dnes žije střídavě v Hamburku, Bratislavě a Praze.