„Drzej parchant,“ říkal o sobě Sovák. Kvůli ostrému jazyku měl neustále problémy

Herecký génius, kterého miloval celý národ

Patřil k největším hereckým osobnostem českého filmu a televize. Jiří Sovák uměl během několika vteřin rozesmát celý národ, ale stejně tak dokázal jediným pohledem vyjádřit smutek, ironii nebo lidské pochopení. Jeho humor byl suchý, přesný a nenapodobitelný. Kolegové ho zbožňovali jako baviče a diváci mu věřili každé slovo. V soukromí však nebyl jednoduchým člověkem. Měl ostrý jazyk, nesnášel přetvářku a celý život bojoval nejen s vlastní povahou, ale i komplikovanými rodinnými vztahy.

Z prvorepublikového dětství až na vrchol hereckého světa

Jiří Sovák se narodil 27. prosince 1920 jako Jiří Schmitzer do rodiny pražského hostinského. Dětství prožil v atmosféře první republiky, na kterou celý život vzpomínal s nostalgií. Jeho otec si přál, aby převzal rodinnou tradici a stal se hoteliérem. Jenže mladého Jiřího mnohem víc přitahovalo divadlo.

Po studiích na Státní konzervatoři v Praze ale přišla okupace Československa. Právě tehdy si změnil příjmení na Sovák. Než se definitivně prosadil jako herec, vystřídal několik zaměstnání. Pracoval jako úředník ve spořitelně i jako skladník, zároveň ale hrál s ochotníky a vystupoval v kabaretech.

Zlom přišel v roce 1943, kdy získal angažmá v Horáckém divadle v Třebíči. Skutečnou hereckou školou se pro něj ale stalo slavné „Déčko“ E. F. Buriana. Později prošel Divadlem na Vinohradech, a nakonec zakotvil v Národním divadle, kde působil až do začátku osmdesátých let.

Herec, který uměl všechno říct jediným pohledem

Jiří Sovák nikdy nepatřil k hercům, kteří by hráli okázale. Naopak. Jeho síla spočívala v drobných gestech, mimice a hlavně hlasu. Dokázal během jediné věty vyjádřit ironii, vztek i laskavost.

Právě díky tomu se stal nepřehlédnutelným ve filmech i seriálech sedmdesátých let. Diváci si ho navždy spojili s legendárními Chalupáři, seriálem Byl jednou jeden dům nebo komedií Marečku, podejte mi pero!, kde ztvárnil nezapomenutelného mistra Kroupu.

Zajímavostí je, že ve filmu hrál i jeho skutečný syn Jiří Schmitzer. Na plátně sice působili jako sehraná dvojice, v soukromí mezi nimi ale panovalo velké napětí.

Bavič, kterého kolegové milovali

V hereckém prostředí byl Sovák považován za výjimečného společníka. Historky, které vyprávěl o Jaroslavu Marvanovi, Janu Werichovi nebo Vlastimilu Brodském, byly pověstné. Kolegové vzpomínali, že dokázal během několika minut ovládnout celou společnost. Miloval humor, ale zároveň nesnášel hloupost a přetvářku. Často říkal přesně to, co si myslel, a právě kvůli tomu se opakovaně dostával do problémů.

Nepřetvařoval se, a když mu někdo neseděl, použil svou smrtící ironii. Tak se choval ke každému, ať to byl ministr, nebo domovnice,

vzpomínala jeho žena Andulka.

Sám o sobě navíc bez obalu tvrdil, že byl „drzej parchant“. A lidé mu to věřili.

Alkohol, průšvihy a žena s „červeným diplomem tolerance“

V soukromém životě nebyl Jiří Sovák jednoduchým partnerem. Dvakrát se rozvedl a skutečné štěstí našel až po boku o osmnáct let mladší učitelky Anny, které celý život říkal Andulka.

Vzali se v roce 1960 a zůstali spolu čtyřicet let. Jejich manželství ale rozhodně nebylo klidné. Sovák miloval společnost, býval prostořeký a dlouhá léta měl velmi blízko k alkoholu.

Během našeho manželství jsem vystudovala vysokou školu tolerance. S červeným diplomem,

 vzpomínala po letech Andulka v Toboganu Aleše Cibulky.

S humorem sobě vlastním pak dodala:

Musel jste být trošku Rettigová, trošku Rockefeller. Trošku blázen, abyste to vydržel.

Přesto spolu vytvořili pevný pár. Sovák svou ženu obdivoval a často říkal:

Když něco nevím, zalistuji ve své ženě.

Velkým překvapením pro okolí bylo i to, že po šedesátce ze dne na den přestal pít. Bez léčení, bez velkých prohlášení.

Politické maléry a ostrý jazyk

Jiří Sovák si nikdy neuměl dávat pozor na pusu. Neuměl podlézat autoritám, nesnášel pokrytectví a často mluvil až příliš otevřeně. Kvůli tomu měl během normalizace opakované problémy.

Legendární se stal incident ze sedmdesátých let, kdy dal facku režisérovi, který ho označil za kolaboranta. Aby celá věc neskončila soudem, musel požádat o prezidentskou milost.

A žádost psala právě Andulka.

Tu milost dostal, přišel mu z prezidentské kanceláře dopis. Nevím, jestli je to legenda, ale doneslo se nám, že se tam nad tím tehdy hodně zasmáli,

vzpomínala.

Největší bolest? Vztah se synem

Zatímco s kolegy i diváky dokázal Jiří Sovák vycházet skvěle, se synem Jiřím Schmitzerem se jejich vztah postupně rozpadl. Schmitzer otci nikdy úplně neodpustil odchod od své matky. Situaci navíc ještě zhoršila tragická nehoda z roku 1976, kdy mladší z herců v opilosti způsobil smrtelnou autonehodu. Byl odsouzen ke třem letům vězení a měl pocit, že ho otec v nejtěžší chvíli života nepodržel.

Jejich pozdější pohled na život, posuzování hodnot v jednání lidí se natolik vzdálily, že se už asi nedaly přemostit. Chyba byla asi na obou stranách,

uvedla po letech diplomaticky Andulka Sováková.

Hořkost mezi otcem a synem už nikdy nezmizela. Když Jiří Sovák 6. září 2000 zemřel, Jiří Schmitzer svému otci nepřišel ani na pohřeb.

Herec, na kterého se nezapomíná

Jiří Sovák byl muž plný rozporů. Dokázal být laskavý i nesnesitelný, velkorysý i tvrdohlavý. Jedno mu ale nikdo upřít nemohl, talentu dostal tolik, že ho mohl rozdávat. Jeho humor, ironie i civilní herectví dodnes působí neuvěřitelně moderně. Ať už jako mrzutý chalupář, přísný mistr Kroupa nebo bodrý vypravěč života, pokaždé zůstával autentický.

Jiří Sovák vlastně nikdy nic nehrál. On prostě byl.