Válka nebyla sranda. Přesto se těmto filmům zasmějete víc, než byste chtěli

Žánr s tradicí

Satirické a humorné válečné filmy nejsou žádným výdobytkem několika málo posledních let. Do tohoto žánru lze koneckonců počítat třeba Chaplinova Diktátora. I v průběhu druhé světové války a těsně po jejím skončení vznikaly komedie zasazené do armádního prostředí. Příkladem může být snímek Buck Privates tehdy populární dvojice Abbott a Costello.

Následná studená válka byla potom obdobím, jehož tíživé atmosféře se filmaři snažili často čelit právě prostřednictvím satirických a komediálních filmů. Celou řadu z nich lze jistě označit za prvoplánové komedie bez hlubší myšlenky. Vznikaly ale i takové snímky, které dodnes patří do zlatého fondu světové kinematografie a jsou aktuální i dnes. Na tom bohužel není nic překvapivého, neboť lidé se nemění, jiné jsou pouze kulisy jejich malicherných sporů. 

V tomto kontextu nelze nezmínit dvojici filmů Dobrý voják Švejk a Poslušně hlásím. Především původní román je považován za jednu z nejlepších protiválečných satir v historii. I oba filmy z 50. let jsou vysoce ceněné. Ke Švejkovu odkazu se mimochodem otevřeně hlásí i román a posléze také film Hlava XXII, taktéž klasika žánru protiválečné satiry.

Jen o něco málo později vznikl film, který je z celosvětového pohledu považován za vůbec nejlepší svého žánru. Jedná se o snímek Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu. Režisér Kubrick natočil film jako sondu do dění v Pentagonu v době začínající jaderné války. Film skvěle vystihuje naprostou absurditu tehdy probíhající studené války, která mohla až příliš snadno skončit úplným zničením světa. Nutno podotknout, že jsme se od té doby příliš neposunuli.

Vietnam jako zdroj inspirace

V druhé polovině 60. let otřásala americkou společností nepopulární válka ve Vietnamu. Ta se následně stala zdrojem inspirace pro řadu filmařů, kteří chtěli pomocí filmového humoru poukázat na nesmyslnost válčení nebo jiné neduhy armády. V roce 1970 slavil úspěch film M*A*S*H. Ten byl sice dějově zasazen do války v Koreji, své poselství ale předával společnosti ovlivněné válkou ve Vietnamu. Díky tomu, že byl následně natočen i slavný stejnojmenný seriál, poselství bylo předáváno v mnoha dalších letech.

Dalším filmovým počinem, který kombinuje prostředí válečného konfliktu s komedií, je film Dobré ráno, Vietname, který se zaměřuje především na kritiku armádní mašinérie, v níž stále přetrvává rasismus či cenzura. Za protiválečnou satiru lze označit i tu část filmu Forrest Gump, ve které je vtipně naznačena zcela převrácená logika fungování armády v porovnání s běžným světem. 

Armády a satira

Není příliš překvapivé, že armády filmové satiry příliš nemilují. Zatímco ve 40. letech si tvůrci dávali pozor na to, aby komediální žánr neznamenal kritiku či zesměšňování armády, v pozdějších letech to bylo přesně naopak. Filmy jako Dr. Divnoláska nebo Dobré ráno, Vietname se setkávaly s přímou kritikou armády. Důvod proč tento žánr na diváky tak dobře funguje (a proč armádám tolik vadí) spočívá v tom, že vždy vychází z reality a vlastně ji pouze zdůrazňuje či zveličuje. Kombinace protichůdných emocí je navíc sama o sobě skvěle funkční. To ale Čechům, kteří jsou mistři v natáčení tzv. dramedií, není třeba vysvětlovat.