Seriál Rozpaky kuchaře Svatopluka: Diváky bavilo hlasování, díky kterému zasahovali do děje. A jak to bylo doopravdy?

Vzpomínáte si, když se doma vypínačem k domácímu osvětlení v roce 1984 hlasovalo o osudech hrdinů v jedné seriálové kuchyni, kde musel kuchař Svatopluk Kuřátko bojovat s nástrahami osudu?

Právě tento seriál velice zřetelně ukázal, jak moc jsou lidé nadšeni ze seriálové tvorby a jak pečlivě sledují děj a prožívají osudy svých hrdinů. Vědomí, že mohou něco v osudech lidí ovlivnit, bylo hodně velkou návnadou.

Scénář k seriálu, který se vrací na obrazovky České televize vždy ve středu a v neděli odpoledne, napsal nejoblíbenější scenárista předrevoluční seriálové tvorby Jaroslav Dietl. Režie se ujal náš oblíbený František Filip. Hlavním hrdinou a morální ikonou byl herec Josef Dvořák. V seriálu si zahrála celá řada populárních herců jako Dagmar Veškrnová (Havlová), Kateřina Macháčková, David Matásek, Josef Bláha, Zuzana Bydžovská, Stella Zázvorková, Karel Augusta a další.  

Seriálový cyklus využíval princip tzv. kinoautomatu, s nímž Československo slavilo velký úspěch na Světové výstavě Expo 1967 v Montrealu. Z dnešního pohledu se nechce ani věřit, že šlo o interaktivní seriál, do jehož děje mohli diváci zasahovat svým hlasováním. Hlasovat mohli pomocí vypínání a zapínání světla. V elektrárnách pak sledovali pokles spotřeby energie a podle toho rozhodovali o dalším ději.

Televize pro větší věrohodnost dokonce vysílala přímým přenosem záběry, jak se zhasínají a rozsvěcují celá obrovská sídliště. Souběžně s tím probíhalo i hlasování v televizním studiu a moderátor Josef Dvořák debatoval s diváky ve studiu o jejich volbě. V začátcích projektu lidé moc nevěřili, že je to „opravdové“ hlasování, a tak Dvořák komentoval i dění ve společnosti, aby bylo zřejmé, že jde ve studiu o přímý přenos.

Ve skutečnosti bylo vše pouhou iluzí. Samozřejmě, že se netočilo tolik variant seriálu, a i když diváci „vybrali“ dějovou linku, ve skutečnosti děj jen na chvilku odbočil z hlavní dějové linky a zase se k ní obratem vrátil.

Pochybné bylo i samotné divácké hlasování „na dálku“. Jak v pozdějších letech vyplynulo, technické možnosti v té době nemohli relevantně zaznamenat hlasování tak, jak bylo prezentováno. 

Líbilo se jim také nahlédnout do profesionální kuchyně ve velkém hotelu. I přes mírnou propagandu vzorných pracovníků dokázal Dietl vždy ve svých dílech vytvořit pavučinu lidských vztahů a osudy hrdinů tak prožívala celá společnost. Asi nejviditelnější byl talent Jaroslava Dietla zřejmý v seriálu Nemocnice na kraji města.

A dnes, kdy by to s mobilními telefony bylo tak snadné, si na takový projekt nikdo netroufne.