Kam zmizela Stella Májová, pohádková princezna Zpěvanka, která měla zlato v hrdle

Někdo po herecké kariéře touží a nikdy mu to nevyjde. Stella Májová měla jako mladá dívka štěstí. Když složila úspěšně zkoušky na konzervatoř, dozvěděla se, že režisér Cikánek hledá menší „baculatou“ dívku do připravovaného filmu Příklady táhnou. Vydala se tedy do Prahy, ale role už byla obsazená. Ve stejné době jí přišlo oznámení o přijetí na konzervatoř, takže jí to zase tak moc nevadilo.

Ještě ani nestihla na konzervatoř nastoupit, když po Mělníku běhali filmaři a hledali ji. Roli nakonec dostala a po první filmové zkušenosti se kolem ní roztočil kolotoč, který dívka z maloměsta vůbec nečekala. A takový život se jí hodně líbil.

V dalším filmu Studujeme za školou se potkala s Františkem Smolíkem, Jaroslavem Marvanem, Rudolfem Hrušínským a Josefem Kemrem. V dalším filmu Prosím, pane profesore měla za parťáky Theodora Pištěka, Járu Kohouta a Raoula Schránila.

Potkávala jsem se s herci, kteří tehdy pro mě byli modlou. Nikdy mě nenapadlo, že bych něco takového mohla dokázat,

vzpomínala herečka, která hrála ve filmu Artur a Leontýna mladší sestru Lídy Baarové.

I přesto, že se země ocitla v sevření války, odstěhovala se s rodinou do Prahy a užívala si vysněného života. Při jednom rozhovoru potkala mladého redaktora Jaroslava Mráze a sblížili se. Bohužel ještě před rokem 1948 emigroval.

Stella byla sice mladá a trochu opilá úspěchem, ale i jí bylo jasné, že doba je nejistá. Když točila film Žíznivé léto, na natáčení je kontrolovalo gestapo.
Byla svědkem toho, jak Lída Baarová podlehla kouzlu Josefa Goebbelse a pokud nechtěla problémy, musela přijmout roli v propagačním německém filmu. Dokonce bylo nutné, aby se naučila německy. Nebyla v tom sama, podobnou nabídku dostala i Hana Vítová a Vlasta Matulová.
To ještě netušila, že by měla hrát roli vedoucí oddílu Hitlerjugend. A byla z toho v šoku. Pomohl jí učitel němčiny, který na její němčinu napsal posudek, že není dobrá a rozhodně by Májová takovou významnou roli hrát neměla.

Konec války prožila v totálním nasazení v továrně na léky, ale byla vděčná, že nedopadla hůř.

Na svoji roli v pohádce Byl jednou jeden král vzpomínala celý život, především na práci s herci, jako byl Vlasta Burian, Marie Grázlová, Miloš Kopecký, Miroslav Horníček nebo Lubomír Lipský.
Také přidala k dobru, že všechny tři herečky, které hrály dcery Jana Wericha, na sebe trochu žárlily, když se Werich některé věnoval více. Snadné nebylo ani několik dní, kdy se točily záběry z hostin bez soli, předstírat, jak všem sladké jídlo chutnalo. Ne že by bylo špatné, ale přece jen jíst tolik sladkého, a navíc s chutí, moc nešlo. Chlapi v přestávkách běhali do kantýny na buřty s cibulí, aby se zbavili té sladkosti v ústech.

Werich jí po natáčení nabídl angažmá, ale ona měla dobrou pozici na Fidlovačce, a tak odmítla. To netušila, že kvůli politickým tlakům se brzy její oblíbená divadelní scéna změní. V roce 1959 přešla do Divadla ABC, kde se znovu setkala s Irenou Kačírkovou. Velice dobře si rozuměla i s Lubomírem Lipským.

V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století už na ni film pozapomněl. Malou roličku získala v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje! a nezapomenutelnou vedlejší roli předvedla jako tetička z Ameriky v komedii Co je doma, to se počítá.

Revoluce v roce 1989 ji potěšila, ale to ještě netušila, že životní změna ji teprve čeká

Pár měsíců po revoluci jí doma zazvonil telefon a události, které následovaly, byly jako vystřižené z romantického románu.
Ozval se jí novinář, se kterým jako začínající hvězdička prožila první zamilování. Jaroslav tehdy přiletěl do Prahy udělat pro americké noviny rozhovor s Rudolfem Hrušínským. A z velkého setkání byl nakonec krásný románek. Stella si dodala odvahu a v období, kdy si lidé plánují důchod, zabalila kufry a odletěla do Kalifornie za přítelem, který jí před mnoha lety dokázal zrychlit tep.

Následující roky cestovala po světě a užívala si života. Jaroslava si vzala a když v roce 1998 ovdověla, věnovala se svému psovi a pořádání akcí pro české krajany. Poslední odpočinek našla na zahradě své vily, kde byl rozptýlen její popel, stejně jako ten jejího manžela a psa.