Legendární český herec Josef Kemr z Chalupářů odmítl přijmout komunistický titul Zasloužilý umělec, režimu se nebál

Dodnes si ho můžeme připomenout jako dědu Komárka, který měl chaloupku Na samotě u lesa, a především jako Bohouše Císaře z kultovního seriálu Chalupáři. Josef Kemr byl však pro mnohé nejen vynikajícím hercem, ale také morální autoritou a na rozdíl od celé řady jiných umělců minulého režimu se nijak komunistickým autoritám nepodbízel a jako nesouhlas se situací, která v kultuře a v zemi panovala, odmítl přijmout titul Zasloužilý umělec.

Od narození představitele vtipného Bohouše Císaře už uplynulo sto let. Už od dětství věděl, čím chce být a hrál jako komparzista v Divadle na Vinohradech, poprvé v jedenácti letech v představení Polská krev.

Přísný otec však nechtěl doma komedianta, a tak musel na obchodní akademii. Při studiu si ještě přivydělával jako prodavač, číšník, promítač nebo elektromontér. Nakonec i tyto zkušenosti dokázal později využít.

S herectvím začínal u kočovníků během válečného období. I tenkrát lidé hledali zábavu. Po válce už prošel několika divadly, až nakonec dostal nabídku do činohry Národního divadla, kde hrál od roku 1965.

Začínal v komických rolích

U filmu začínal v komických rolích. Zahrál si například v komediích Škola základ života (1938) či Cesta do hlubin študákovi duše (1939). Později se předvedl v tandemu s Jaroslavem Marvanem ve filmech Dovolená s Andělem (1952) a Anděl na horách (1955). 

Jednou z jeho prvních dramatických úloh byla postava Kozlíka ve filmu Markéta Lazarová (1967) režiséra Vláčila. Svým osobitým projevem oslovil dvojici Smoljak a Svěrák, kteří mu nabídli roli dědy Komárka ve filmu Na samotě u lesa (1976) a studenta večerní průmyslovky Plhu v komedii Marečku, podejte mi pero! (1976).

Právě tento film je plný hlášek, které doslova zlidověly. Působivý herecký projev ocenili i diváci pohádek, kde vytvořil malé, ale zábavné role (Honza málem králem (1977), S čerty nejsou žerty (1984), O Janovi a podivuhodném příteli (1990). 

Zahrál si také v seriálech jako například F. L. Věk (1971), Malý pitaval z velkého města (1986), Cirkus Humberto (1988). Samozřejmě, že Bohouš Císař v Chalupářích je nezapomenutelný a ve dvojici se Sovákem vytvořil nejspíš svou nejvýraznější televizní roli.

Odmítl titul, po kterém ostatní prahli

Moc umělců, kteří by se nebáli vystupovat proti režimu, nebylo. Ale Josef Kemr o žádné uznání od komunistů nestál a na UV KSČ napsal dopis, kde se kriticky k tehdejšímu režimu vyjádřil. I přesto, že měli režiséři problém s jeho obsazováním, dokázali to nějak obcházet.

Člověk plný protikladů

Přestože byl považovaný za člověka, který není moc komediální, v Chalupářích předvedl opak a roli měl rád. Během celého natáčení byl doslova jako vyměněný.

I když, možná nebyl v soukromí tak moc upjatý, jak se o něm tvrdilo. Jen si stačí představit, jak jezdí po Praze v trabantu, kde má jen jednu sedačku a vůbec nic si nedělá z dopravních předpisů. Jeho jízdy po Praze v zákazech vjezdu nebo v protisměru jednosměrných ulic byly pověstné.

Byl silně věřící a možná se spoléhal, že ho při jeho malém rebelství Bůh ochrání. Na vlastní náklady opravoval v okolí Prahy malé církevní stavby „boží muka“. Právě i kvůli silné víře nebyl režimem schvalovaný.

Nic si z toho nedělal, stejně jako Bohouš Císař věděl o životě své…