Dívka v modrém: Pro mnohé diváky je to film, kde Lída Baarová předvedla to nejlepší, co v sobě měla

Hlavním hrdinou rozmarného a romantického příběhu je notář a vyhlášený svobodný mládenec Jan Karas, který přijme do úschovy „prokletý“ starý obraz. Na něm je pohledná dívka v modrém. Do jejího půvabu a noblesy se starý mládenec jednoduše zamiluje. Když se jednoho dne až příliš poddá svým citům, vyobrazenou dívku políbí.

K jeho údivu šlechtična vystoupí z rámu. Nechce ale ani slyšet o tom, že by se vrátila na plátno, a začne svému ctiteli s chutí komplikovat život.

Rozvernou dívku ztvárnila Lída Baarová. A celá záhada má jednoduché vysvětlení. Zhmotnění dívky z obrazu byl malý žert, který si na starého mládence (Oldřicha Nového) vymysleli přátelé. Pro roli šlechtičny si vybrali studentku Vlastu, která se ráda do komtesy Blanky z Blankenbergu převtělila. Oldřich Nový nazpíval titulní píseň.

V příběhu, který pobaví i dnes, si zahrála i další herecká diva té doby – Nataša Golová.

Pro Německo byla nadabována verze v němčině, ale u nás se film promítal v kinech v roce 1940 česky.

O Lídě Baarové

Národem milovaná i zatracovaná herecká hvězda zanechala v českém filmu výraznou stopu, přestože se to nemusí každému líbit.

Lída byla pravým opakem své sestry Zorky, která byla až příliš křehká a labilní. Lídě sudičky nadělili temperament, výbornou paměť a touhu se předvádět. Studovat začala sice na gymnáziu, ale záhy složila úspěšně zkoušky na dramatickou konzervatoř a pustila se do studia herectví.

Studium však nepovažovala pro svou práci za důležité. Spíš počítala s tím, že si jí dříve někdo všimne. A to se stalo hned po prvním ročníku. Pravidla školy byla přísná – kdo vzal roli ve filmu, se školou se musel rozloučit.

Ludmila Babková (1914) si změnila jméno na Lídu Baarovou a vydala se na dráhu hvězdy stříbrného plátna. V té době byla také považovaná za ideál krásy, což v kombinaci s talentem způsobilo, že úspěch se dostavil okamžitě. Začalo to rolí ve filmu Kariéra Pavla Čamrdy v roce 1931. Do roku 1934 už za sebou měla dvacet filmů.

V roce 1934 se zúčastnila konkurzu německé produkční firmy a získala roli ve filmu Barkarola. Tam se zamilovala do ženatého Gustava Frohlicha a zažila jedno osudové setkání.

Německý film byl nedílnou součástí propagandy a jednoho dne do ateliérů přišel Adolf Hitler. Hitlerovi padla do oka, párkrát ji pozval na čaj, ale žádný vážnější vztah nevznikl. Na osudový vztah si herecká diva musela ještě pár měsíců počkat.

Film Barkarola sklidil velký úspěch a Baarová dostala nabídku na tříletou spolupráci. Stále udržovala poměr s o dvanáct let starším Gustavem. Natáčeli filmy a bavili se i v soukromí a na společenských akcích.

Právě tam padla do oka Josephovi Goebbelsovi, který stál v čele ministerstva propagandy. Ten ji začal zvát na večírky, dokonce ji navštívil i v lázních nebo u ní doma. Mladá žena mu sice rok odolávala, ale nakonec s ním v letech 1936 až 1938 měla milostný vztah, který jí změnil život.

Ona sama se hájila, že byla mladá a o nacistických hrozbách nic nevěděla. Zda byl její románek postavený na lásce, nebo na vypočítavosti, věděla jen ona.

Dokud šlo jen o pozici v roli milenky, se situací byla smířená i Marta, Goebbelsova manželka. Jenže když začal její manžel uvažovat o rozvodu, Marta si šla postěžovat přímo za Hitlerem. Ten Goebbelsovi vztah zakázal.

Pro Baarovou to nevěstilo nic dobrého. Přestože kvůli němu odmítla nabídky z Hollywoodu, najednou neměla žádné role, sledovalo ji gestapo a měla zakázáno vycestovat z Německa. Nakonec se jí povedlo vrátit do Čech, a dokonce se znovu dostat k herectví.

Než přišel v roce 1941 zákaz natáčet i pro Barrandov, stihla natočit několik filmů. Mezi ně patří i Dívka v modrém.

Houževnatá Baarová už byla dost známá, a tak na čas zmizela natáčet do Itálie. Na německý příkaz se ale musela vrátit v roce 1943 do Prahy a práci už nezískala.

S blížícím se koncem války bylo jasné, že lidem, kteří udržovali s okupanty přátelské styky, hrozí vězení za kolaboraci. Herečka si byla vědoma toho, že na její pletky s ministrem propagandy se nezapomnělo, a chtěla utéct do Německa. To se jí nepovedlo a na 16 měsíců byla zadržená a obviněná z kolaborace. Její matka dostala infarkt a zemřela, sestra Zorka spáchala sebevraždu, když byla označena jako sestra kolaborantky, a otci kvůli zánětu amputovali nohu.

Přes zproštění všech obvinění už Baarová nenašla v rodné zemi podporu. Vdala se, spíše z rozumu, za loutkaře Jana Kopeckého a po únorovém převratu spolu prchli do Rakouska. Tam plánovali odcestovat do Argentiny. Nakonec odjel jen Kopecký, protože Baarová měla zdravotní problémy.

V sanatoriu, kde se léčila, se zamilovala do Kurta Lundwalla, se kterým prožila krásné tři roky. Podařilo se jí vrátit i k filmu, točila v Itálii a ve Španělsku, a hrála v rakouských a německých divadlech. Do Čech se na návštěvy vypravila až po roce 1989, ale její domov už byl jinde. Konec života prožila v osamění, společnost jí často dělal alkohol. Zemřela v roce 2000 ve věku 86 let.