Tahle žena dala českým dětem jejich nejkrásnější filmová dobrodružství

Věra Plívová-Šimková natočila film, který si okamžitě vybavíme: trojice kluků, železniční lokálka, dobrodružství, první láska. Hádáte správně, jde o film Páni kluci, který měl dokonce k padesátinám vlastní výstavu. Režisérka, která zemřela 13. října 2024 ve věku devadesáti let, toho po sobě zanechala mnohem víc. Celý její profesní život se točil kolem dětí, jejich fantazie a způsobu, jakým vnímají svět dospělých.

Její hrdinové se hádají, podvádějí, soupeří, zlobí, zamilovávají se a někdy dospělým pořádně zatopí. Právě proto jim diváci věřili. Plívová-Šimková totiž dětem nerozuměla z pozice dospělého, který jim vysvětluje, jak by se měly chovat. Dokázala se na chvíli vrátit do jejich světa a to je pro umělce dar.

Začalo to u Bořivoje Zemana

Narodila se 29. května 1934 v Lomnici nad Popelkou, dětství však prožila v Chuchelně u Semil. Po maturitě na jičínském gymnáziu zamířila na pražskou FAMU, kde od roku 1952 studovala režii u Bořivoje Zemana, režiséra legendárních pohádek Pyšná princezna nebo Šíleně smutná princezna. Už během školy se v jejích pracích objevovaly děti a svět mladých lidí. Absolventský film Když se rozhrne opona natočila dokonce s neherci ve svém rodném kraji.

Po škole se na čas ocitla na Barrandově jako asistentka režie a sbírala zkušenosti u výrazných osobností československého filmu. Pracovala například na Kachyňově Králi Šumavy nebo na filmu Sny na neděli. Právě kontakt s dětskými herci ji ovšem postupně utvrdil v něčem, co nakonec určilo celou její kariéru. Děti pro ni nebyly pouze jedním z filmových témat. Staly se jejím světem.

Když si režisérka řekla: Jen s dětmi a pro děti

Její první samostatnou režijní práci představoval v roce 1963 film Chlapci, zadejte se!. O rok později přišla Káťa a krokodýl, která zaznamenala výrazný úspěch i na zahraničním festivalu ve španělském Gijónu. Postupně následovaly filmy Tony, tobě přeskočilo, Lišáci, Myšáci a Šibeničák, O Sněhurce, Přijela k nám pouť nebo Jak se točí Rozmarýny.

Její filmografie tak začala vytvářet pozoruhodný svět, v němž se děti nemusely chovat podle představ dospělých. Mohly být odvážné, hloupé, drzé, vynalézavé i sentimentální. A dospělí? Ti byli často stejně nedokonalí jako děti. To je důvod, proč její filmy přežily i v dnešní době. Dětské problémy v nich nejsou zmenšeninou problémů dospělých. Pro dítě jsou totiž stejně velké jako ty naše.

Pak přišli Tom Sawyer, Jan Procházka a tajemství, které režisérka nesměla znát

A potom vznikli Páni kluci. Film natočený podle motivů Twainových Dobrodružství Toma Sawyera přenesl americký příběh do českého prostředí městečka Levín kolem roku 1900. Trojice Tomáš, Jožka a Hubert se pouští do dobrodružství, která začnou dětskou hrou, ale nakonec se zamotají kolem skutečného zločinu. Za vznikem filmu bylo jedno velké tajemství.

Scénář totiž napsal Jan Procházka, který byl v tehdejším Československu už na indexu a nemohl oficiálně pracovat. Jeho jméno proto na scénáři nebylo. Podepsán byl Vít Olmer. A co je na tom nejzajímavější? Režisérka o skutečném autorství vůbec nevěděla. Lidé, kteří tajemství znali, jí ho záměrně neprozradili. Báli se totiž, že by se Plívová-Šimková svou pověstnou upovídaností někde nechtěně prozradila.

Žila tam, kde se narodila

V roce 1974 se režisérka natrvalo vrátila do Chuchelny u Semil, tedy do kraje, který znala od dětství. S manželem si zde postavila dům a právě ten se stal místem, kde se během natáčení scházeli filmaři. Její vztah k regionu se přitom propsal do řady filmů. Podkrkonoší pro ni nebylo jen atraktivní kulisou. Bylo to místo, které znala, kde vyrůstala a kam se vracela.

Za půl století práce s dětmi pomohla objevit celou řadu budoucích hereckých osobností. Některé z nich zůstaly dětskými hvězdami, jiné se později prosadily jako respektovaní dospělí herci.

Její mimořádný přínos ocenila i česká filmová obec Českým lvem za mimořádný přínos české kinematografii. Dostala také ocenění za přínos světové dětské kinematografii na festivalu v Soči. Její největší cenou je ale možná něco úplně jiného. Její filmy nezůstaly uvězněné v době, kdy vznikly.

Dnešní děti možná neznají všechny dobové reálie, nerozumějí tomu, proč se některé věci řešily právě tak a netuší, jak vypadal svět před půl stoletím. Přesto dokážou pochopit, že Tomáš chce něco dokázat, že Hubert potřebuje kamarády, že někdo touží po první lásce a že parta kluků může považovat obyčejný letní den za největší dobrodružství svého života. Přesně v tom byla Věra Plívová-Šimková výjimečná.