Spisovatel, kterého chtěli umlčet. Nakonec přelstil celý komunistický režim

Už od mládí bylo jasné, že půjde vlastní cestou

Josef Škvorecký se narodil 27. září 1924 v Náchodě do rodiny bankovního úředníka Josefa a jeho ženy Anny. Otec byl nejen zaměstnancem banky, ale také významnou osobností místního Sokola a správcem sokolského kina. Právě tam se mladý Josef poprvé setkával s filmy, které v něm probouzely představivost, zatímco doma propadal četbě a později také jazzu, jenž se stal jeho celoživotní vášní.

Na náchodském gymnáziu se pohyboval mezi mimořádně talentovanými spolužáky. Studoval například s budoucím textařem Vratislavem Blažkem, hudebníky Pavlem Bayerlem či Jaroslavem Celbou nebo bibliografem Borisem Mědílkem. Už tehdy začal psát básně a skládal první rukopisné sbírky, které kolovaly jen mezi přáteli.

Druhá světová válka jeho plány přerušila. Místo studia byl totálně nasazen v několika továrnách na Náchodsku. Po osvobození se okamžitě vrhl do novinařiny a redigoval regionální časopis. Nadšení ale netrvalo dlouho. Už první střet s komunistickou cenzurou skončil zastavením celého periodika.

Tankový prapor musel dlouhá léta čekat

Po válce krátce studoval medicínu, brzy ale pochopil, že jeho svět je jinde. Přestoupil na filozofickou fakultu, kde vystudoval angličtinu a filozofii. Několik let pak učil na středních školách v Broumově, Polici nad Metují i Hořicích.

Zásadní zkušeností se stala vojenská služba na počátku padesátých let. Právě tam vznikl román Tankový prapor, dnes považovaný za jednu z nejlepších satir české literatury. V tehdejším Československu ale neměl sebemenší šanci na vydání. Rukopis putoval rovnou do šuplíku. O tom, že by někdy podle knihy vznikl kultovní film, neměl mladý autor ani potuchy.

Po návratu do civilu pracoval jako redaktor a překladatel. Překládal americkou literaturu, psal pod různými pseudonymy a jeho vlastní romány četl jen úzký okruh přátel.

Jediná kniha rozpoutala obrovský skandál

V prosinci roku 1958 konečně vyšel román Zbabělci. Josef Škvorecký v něm vyprávěl poslední dny války očima mladého Dannyho Smiřického, postavy, která v sobě nesla mnoho autorových vlastních zážitků, názorů i životních postojů.

Jenže právě Danny se stal kamenem úrazu.

Místo hrdinských gest ukazoval obyčejného mladého člověka, kterého více než velká politika zajímala hudba, děvčata a vlastní pochybnosti. Komunistickým ideologům připadal podobný pohled na konec války nepřijatelný. Brzy se rozjela organizovaná kampaň, která román označovala za urážku národního odboje.

Ozývaly se výrazy jako „červivé ovoce“ nebo „prašivé kotě“ a mladý autor se rázem ocitl na černé listině. Publikovat mohl jen velmi omezeně a živil se hlavně překlady.

Danny Smiřický ho provázel celý život

Přesto se Škvorecký svého nejslavnějšího literárního hrdiny nikdy nevzdal. Danny Smiřický se objevoval v dalších románech a postupně dospíval společně se svým autorem.

Vedle prózy se Josef Škvorecký věnoval také filmu. Psal scénáře, eseje i studie a díky své hluboké znalosti americké literatury patřil k nejlepším překladatelům své generace. Neopouštěla ho ani láska k jazzu, kterou dokázal přenést téměř do všech svých knih.

Je také autorem textu písně Písnička pro Zuzanu, kterou nazpíval Waldemar Matuška. Hudba a literatura se v jeho životě prolínaly prakticky neustále.

Stejně překvapivá je i jeho stopa u zrodu cimrmanovského fenoménu. Když se v roce 1966 poprvé objevil Jára Cimrman v rozhlasové Nealkoholické vinárně U Pavouka, byl právě Josef Škvorecký uváděn jako prezident Společnosti pro rehabilitaci osobnosti a díla Járy da Cimrmana.

Exil, který změnil českou literaturu

Osudový zlom přišel po srpnu 1968. Josef se Zdenou Salivarovou odletěli nejprve přednášet do Severní Ameriky. Původně šlo jen o pracovní pobyt, ale když doma normalizační režim zastavil vydání Tankového praporu, bylo rozhodnuto. Manželé zůstali v kanadském Torontu natrvalo.

Právě tam vzniklo v roce 1971 legendární nakladatelství '68 Publishers.To, co komunistický režim zakazoval, začalo vycházet právě zde. Během necelých dvaceti let vydalo nakladatelství 227 knih českých a slovenských autorů. Díky Škvoreckým se ke čtenářům dostávala díla Václava Havla, Milana Kundery, Ludvíka Vaculíka, Pavla Kohouta, Ivana Klímy, Arnošta Lustiga, Ferdinanda Peroutky i mnoha dalších autorů, jejichž knihy doma nesměly existovat.

Publikace se pak tajně pašovaly zpět do Československa a opisovaly se jako samizdat. Pro mnoho čtenářů představovaly jediné spojení se svobodnou českou literaturou.

Profesor, který nikdy nezapomněl na domov

Vedle nakladatelské práce přednášel Josef Škvorecký na univerzitě v Torontu českou literaturu, film i tvůrčí psaní. Pravidelně připravoval pořady pro Hlas Ameriky, publikoval v exilových časopisech a nepřestával podporovat českou kulturu. Přestože žil tisíce kilometrů od vlasti, nikdy se od ní neodstřihl. Udržoval kontakty s domácími autory, získával jejich rukopisy a pomáhal jim dostat se ke čtenářům po celém světě.

Po roce 1989 se mohl konečně vracet domů. Jeho knihy začaly znovu vycházet v českých nakladatelstvích a dočkal se ocenění, která mu byla dlouhá desetiletí odpírána. Prezident Václav Havel mu udělil Řád Bílého lva, získal také Cenu Jaroslava Seiferta i řadu dalších vyznamenání.V květnu 1991 se své filmové premiéry dočkal i Tankový prapor. Do kina si na něj vyšlo přes 2 miliony divíků a rekord v návštěvnosti českých filmů si udržel po dvě desetiletí.

Poslední rozloučení s Dannym i se životem

Na přelomu tisíciletí se Josef Škvorecký definitivně rozloučil i se svým celoživotním literárním souputníkem Dannym Smiřickým. Román Obyčejné životy uzavřel příběh postavy, která autora provázela téměř půl století.

Poslední roky života střídal Toronto s Floridou. Přes vážnou nemoc ještě pracoval, ale nádorové onemocnění už lékaři nedokázali zastavit. Josef Škvorecký zemřel 3. ledna 2012 v Torontu ve věku 87 let.

Za svůj život napsal desítky románů, povídek, esejů, scénářů i překladů. Ještě významnější odkaz ale možná zanechal společně se Zdenou Salivarovou. Díky jejich odvaze totiž nezmizely stovky zakázaných českých knih v zapomnění a po pádu komunistického režimu se mohly vrátit ke svým čtenářům. Bez Josefa Škvoreckého by česká literatura druhé poloviny 20. století vypadala úplně jinak.