Češi o známém herci netušili, že je původem Čech. Nebylo ale dne, aby doma v Británii nemluvil rodným jazykem

Od německého gymnázia k filmu

Herbert Lom se narodil 11. září 1917 v Praze jako Herbert Charles Angelo Kuchačevič ze Schluderpacheru. Pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny. Jeho otec vlastnil tiskárnu, maminka byla poloviční Židovka a její rodina měla německé kořeny. Budoucí herec tak vyrůstal v prostředí, kde se přirozeně prolínaly různé kulturní vlivy.

Dětství prožil především v ulicích Žižkova, Vysočan a Vinohrad, prázdniny pak často trávil na Šumavě v Železné Rudě u dědečka. Ten tam provozoval dvě restaurace a penzion. K divadlu měl Herbert blízko už od útlého věku. Jeho otec totiž tiskl divadelní programy pro Nové německé divadlo v Praze a syn tak měl k hereckému světu mnohem blíž, než si jeho rodiče přáli.

Právě rodiče totiž z jeho hereckých plánů příliš nadšení nebyli. Báli se, že si herectvím nebude schopen zajistit slušné živobytí. Herbert proto nejprve kráčel cestou, kterou mu rodina schvalovala. Odmaturoval na německém gymnáziu ve Štěpánské ulici a následně začal studovat filozofii na německé univerzitě v Praze. Jenže divadlo ho přitahovalo stále víc. Prostřednictvím spolužáků se dostal do studentského divadelního kroužku a později také na jeviště Nového německého divadla. Nakonec bylo rozhodnuto. Studium opustil a vydal se za hereckým snem.

Před kamerou začínal doma

Ještě předtím, než se z něj stal známý britský herec, dostal příležitost před československou kamerou. Bylo mu teprve dvacet let, když si zahrál ve filmu Žena pod křížem z roku 1937. V melodramatu se objevil například po boku populární Věry Ferbasové. 

Právě tehdy si také zkrátil své dlouhé příjmení. Z Kuchačeviče ze Schluderpacheru se stal jednoduše Herbert Lom. Inspiraci údajně našel v telefonním seznamu. O rok později si ještě zahrál chasníka ve filmu Boží mlýny. Pak už ale jeho život začaly zásadně ovlivňovat politické události v Evropě.

Z Prahy utekl do Anglie. Neuměl pořádně ani jazyk

Když se nacistické Německo zmocnilo československého pohraničí a v Evropě začala stále více sílit hrozba nacismu a antisemitismu, Lom pochopil, že musí odejít. Zamířil do Anglie. Nebyl bohatý, neměl tam vybudované kontakty a angličtinu zpočátku neovládal tak, aby se mohl okamžitě živit herectvím.

Začátky proto nebyly jednoduché. Musel si vydělávat rukama a zároveň se zapojil do československého protinacistického odboje. Na svou původní profesi ale nezanevřel. Díky stipendiím absolvoval několik divadelních kurzů a v roce 1940 začal pracovat jako hlasatel zahraničního vysílání BBC.

Postupně se dostal také k britskému divadlu a následně k filmu. Prvních deset filmů pro britskou či americkou produkci přitom natáčel stále jako československý občan. Už v roce 1942 zaujal rolí Napoleona ve filmu Mladý pan Pitt a o rok později získal první velkou roli ve snímku Temná věž.

Po válce už byl z Herberta Loma respektovaný herec. Přijal britské občanství a jeho kariéra začala nabírat na obrátkách.

Kvůli jedné roli chodil do psychiatrické léčebny

Jednou z jeho nejvýraznějších poválečných rolí byl psychiatr Larsen v dramatu Sedmý závoj z roku 1945. Lom tehdy nechtěl nic ponechat náhodě. Aby svou postavu zahrál co nejpřesvědčivěji, několik týdnů navštěvoval londýnský ústav pro duševně nemocné, sledoval zdejší prostředí a zajímal se o způsoby léčby psychických poruch. Určitou výhodou pro něj byly také znalosti, které získal už během studií v Praze, kde se seznámil s prací Sigmunda Freuda a Carla Gustava Junga.

Jeho výkon vzbudil velkou pozornost a americký filmový časopis Variety tehdy předpovídal, že má Lom před sebou velkou budoucnost. Hollywood si ho začal všímat. Jenže právě ve Spojených státech narazil na problém, který s herectvím vůbec nesouvisel.

Hollywood ho nechtěl. Zato o něj stály tajné služby

Lom se ocitl na takzvané černé listině, na které byli v tehdejší Americe lidé podezřelí ze sympatií ke komunismu. Paradoxně tak nemohl naplno využít zájmu hollywoodských studií.

Amerika mě nechtěla, většina umělců inklinovala k levici, ale já obdivoval Ameriku,

vzpomínal později.

Zůstal proto především v Británii. Jeho rodiče později emigrovali také, ale v Československu zůstala jeho sestra. A právě přes ni se v padesátých letech dostal do hledáčku československé komunistické rozvědky. Ta se ho pokoušela získat ke spolupráci. Při jeho návštěvách Prahy mu bylo mimo jiné naznačováno, že by případná spolupráce mohla usnadnit vyřizování jeho žádostí o víza.

Lom ale podle dostupných informací spolupráci odmítl.

Zahrál si Napoleona, piráta i jednoho z největších filmových padouchů

Jakmile se politická situace uvolnila, mohl znovu spolupracovat s americkými produkcemi. V roce 1956 si zahrál Napoleona v hollywoodském velkofilmu Vojna a mír podle románu Lva Nikolajeviče Tolstého. O čtyři roky později se objevil jako pirát Levant ve Spartakovi a v roce 1961 ztvárnil hlavní zápornou postavu ve filmu Cid.

Jeho přízvuk a výrazný vzhled ho ovšem často předurčovaly k rolím cizinců, gangsterů a padouchů. A právě jedna taková úloha ho nakonec přivedla k československému publiku.

V Pokladu ve Stříbrném jezeře byl protihráčem Vinnetoua

V roce 1962 dostal Herbert Lom jednu ze svých nejvýraznějších záporných rolí. Ve filmu Poklad ve Stříbrném jezeře, natočeném podle románu Karla Maye, se proměnil ve vůdce banditů Cornela Brinkleyho.

Jeho protivníky byli Old Shatterhand a Vinnetou. Lex Barker jako Old Shatterhand dostal za svou roli pohádkový honorář, Lom si přišel na úctyhodných 78 tisíc marek. Pierre Brice, který ztvárnil Vinnetoua, dostal podle dostupných údajů méně. Lom se s Bricem během natáčení prakticky nepotkal. Jejich postavy se sice ve filmu setkají, ale ve scéně, kdy se Vinnetou ukrývá v táboře banditů, za Briceho zaskakoval jiný herec. Pierre Brice totiž v době natáčení scény ještě nebyl na místě.

Oba se tak osobně potkali až o dlouhých 42 let později. Stalo se tak v červnu 2004 na zlínském filmovém festivalu.

Když přišel Clouseau a z padoucha byl šílenec

Do historie světové kinematografie se ale Herbert Lom zapsal především úplně jinou postavou. V roce 1964 se objevil jako šéfinspektor Dreyfus ve filmu Komisař Clouseau na stopě.

A právě tady se ukázalo, že herec, který byl dlouhé roky obsazován především do rolí gangsterů a padouchů, má mimořádný komediální talent.

Dreyfus měl jediný problém. Pracoval s inspektorem Clouseauem, jehož naprostá neschopnost ho postupně přiváděla k šílenství. Nervózní tik v oku, zoufalství, vztek a stále absurdnější pokusy zbavit se svého podřízeného vytvořily jednu z nejpamátnějších postav celé série o Růžovém panterovi.

Postava Dreyfuse se postupně stala tak výraznou, že v některých pokračováních už nebyla pouhým vedlejším charakterem. Počínaje filmem Růžový panter znovu zasahuje z roku 1976 se Dreyfus stal prakticky rovnocenným soupeřem Clouseaua.

A když už to vypadalo, že jeho postava definitivně zahynula, tvůrci ji v dalším filmu jednoduše znovu přivedli na scénu.

Dreyfuse si oblíbil

Herbert Lom později přiznal, že právě Dreyfus patřil k jeho nejoblíbenějším rolím.

Dreyfus se vymykal všem mým rolím – byl výjimečný. Zajímalo mě zahrát si směšného blázna. A asi se mi to nějak podařilo,

řekl o své slavné postavě.

Jinou ze svých známých rolí měl rád podstatně méně. K postavě Cornela Brinkleyho z Pokladu ve Stříbrném jezeře se dlouho příliš nehlásil.

Byl hvězdou televizního seriálu

Lom se výrazně prosadil také v televizi. V roce 1963 přijal hlavní roli v britském psychologickém seriálu Lidská džungle, kde hrál doktora Cordera. Seriál měl velký úspěch a Lom byl podle dostupných vzpomínek doslova zavalen dopisy svých obdivovatelek.

Po 26 epizodách však s natáčením skončil. Vadila mu stále stejná televizní rutina. Přesto se před kameru později ještě několikrát vrátil. Výrazná byla například jeho role apoštola Barnabáše v americké minisérii Petr a Pavel z roku 1981.

Naposledy se před kamerou objevil v roce 2004 v seriálu Slečna Marplová. V epizodě Vražda na faře si zahrál profesora Dufosse. Po dokončení natáčení údajně prohlásil:

Tak, a to je poslední krvelačný cizinec, kterého jsem v životě hrál.

Češtinu si zachoval

Herbert Lom nebyl jen herec. Věnoval se také malování a napsal dva romány. Jeho životní příběh byl navíc úzce spojen se zemí, ze které před desetiletími odešel. Byl třikrát ženatý a měl tři děti. Přestože většinu života prožil ve Velké Británii, češtinu si pamatoval. Pravidelně se vracel do Prahy, především po roce 1989. Jeho syn Alec později vzpomínal, že přestože Herbert strávil většinu života v Londýně, nebylo snad dne, kdy by nemluvil česky.

Herbert Lom zemřel ve spánku 27. září 2012 v Londýně. Bylo mu 95 let. Jeho popel byl po kremaci rozptýlen. Muž, který se kdysi vydal z Prahy do neznáma, tak odešel jako britská filmová hvězda, která ale podle vzpomínek své rodiny nikdy nepřestala být také trochu Pražákem.