Lex Barker: Old Shatterhand a jeho hořkosladký životní příběh plný žen a nenaplněných ambicí

Většinu času však věnoval divadlu, a tak nakonec usoudil, že nemá smysl předstírat studium. Doma ohlásil, že školu opouští, a pokud si myslel, že mu to projde, trochu se přepočítal. Otec ho vydědil a musel se naučit postarat se o sebe sám.

Život bez pevného rodinného zázemí nebyl tak snadný, jak si představoval, a tak to vyřešil vstupem do armády – během 2. světové války bojoval v severní Africe a na Sicílii. Právě tam přišel k poranění hlavy. Kousek lebeční kosti mu nakonec lékaři nahradili stříbrnou destičkou, ale celý život ho trápily silné bolesti hlavy. Další zranění mu způsobila střepina, která ho zasáhla do nohy. Dostal od armády volno, aby se zotavil, a tak se vrátil zpět do USA, kde zamířil do Los Angeles.

Natočil první film a s armádou se rozloučil. V roce 1949 se chystal velký filmový projekt a hledal se Tarzan. Někdo si vzpomněl na vysokého blonďáka s dobrou fyzickou kondicí. Když Barker předvedl, jak silně umí zařvat, role byla jeho. Dobrá škola ho sice na život nestihla připravit, ale naučil se velmi dobře mluvit a k překvapení filmařů nemusel být nadabovaný. Během čtyř let natočil jako Tarzan pět filmů a mohl klidně pokračovat. Na polonahého fešáka, houpajícího se na liáně a zápasícího v divočině o holý život, se chodily koukat s nadšením hlavně dámy. On už ale další filmy točit nechtěl. Bál se, že už by nikdy nedostal jinou roli a zůstal by hercem jediné role.

Zájem o něj ženy projevovaly i mimo filmové plátno. Tou první, kterou si odvedl k oltáři, byla dcera bohatého průmyslníka Constance Thurlow. Oženil se v roce 1942, ale v době, kdy se jeho zájem přesunul k filmu, bylo s manželstvím konec. Rozvedl se v roce 1950. Ani ne za rok se oženil s krásnou herečkou Arlene Dahl. Popularita a prostředí filmu mu přinášelo další příležitosti, a protože jeho šarm byl nepřehlédnutelný, podlehla mu i jedna z nejzářivějších hvězd Hollywoodu – Lana Turner. Vzali se v roce 1952 a svatba byla označovaná za událost roku.

Po čtyřech letech skončilo manželství neslavně. Pár se pokoušel o dítě, ale nevyšlo to. Nakonec ho obvinila Lanina dcera z předchozího manželství ze sexuálního obtěžování. Manželka ho vyhodila z domu, ale žádné oficiální obvinění nepadlo.

Sláva Tarzana začala uvadat a Barkera napadlo, že by mohl zkusit štěstí v Evropě. Opět mohl ocenit své dobré vzdělání – uměl francouzsky, německy a italsky. V roce 1960 se mu podařilo získat roli ve filmu Federica Felliniho Sladký život a od jeho osudové role ho už moc nedělilo.

Na jednom z mnoha večírků se ho producent zeptal, zda by neměl zájem si zahrát ve westernu, který se chystají točit Němci v Jugoslávii. Zaujalo ho, že hlavní roli získal Francouz. Jeho další žena, Irene Labhart, ho povzbuzovala, a nakonec na roli kývl. Jeho manželka však spáchala sebevraždu, když natáčel Poklad na Stříbrním jezeře (1962). Měla leukemii a těžce nesla skutečnost, že na nemoc zůstala sama.

Jako Old Shatterhand se po prérii proháněl až do roku 1968. V Německu se stal nejoblíbenějším hercem, Evropa ho měla za hvězdu. Amerika o něm sotva věděla. Za každý film dostal zhruba čtvrt milionu marek.

Další rozhodnutí nebylo moc šťastné. Vrátil se do rodné země. Možná chtěl ukázat rodině, že se o sebe dokázal postarat. Možná také věřil, že mu evropská popularita usnadní cestu do hollywoodských výšin.

To se však nestalo, ale na řadu přišlo další manželství se žhavou královnou krásy ze Španělska. V roce 1972 se po sedmi letech s Carmen Cerverou rozvedl, aby se vzápětí zasnoubil s herečkou Karen Kondazian. Další svatbu už nestihl. Dlouhodobě se potýkal se závislostí na alkoholu a zemřel tři dny po 54. narozeninách na ulici, když mu selhalo srdce. Nikdo z kolemjdoucích v něm Old Shatterhanda nepoznal. Teprve podle hodinek, na kterých měl vyryté jméno španělské manželky, byl identifikován.