Žluťásek odletěl do Kunratic. Markéta z filmu Přijela k nám pouť tam vede středisko volného času

Dětská hvězda zavzpomínala na své slavné role

Renata Mašková-Linhová (63), jedna z hlavních dětských hrdinek rodinného muzikálu Přijela k nám pouť (1973), v současnosti pracuje na základní škole v Kunraticích jakožto vedoucí střediska volného času domu dětí a mládeže.

Zmíněný film byl jejím prvním. Tehdy dvanáctiletá Renata utvořila stěžejní dvojici s Yvettou Kornovou. Kdo by si nevzpomněl na onu známou scénu na kolotoči a jejich duet „žluťásku, žluťásku“. Dohromady je dala Drahuše Králová, pomocná režisérka Věry Plívové-Šimkové. Renata už v době konkurzu chodila do baletní přípravky Národního divadla a do dramatického kroužku. Na svého tehdejšího učitele herectví, Oldřicha Lukeše, ráda vzpomíná dodnes.

Ke své vůbec první filmové roli se dostala podobně jako její dětští kolegové. Drahuše Králová prostě jednoho dne přišla do školy a vyhlédla si právě Renatu. Chtěla po ní, aby jí předvedla rozzlobenou školnici a následně ještě dceru ženy, která se chystá opustit tatínka. Renata dokázala situaci dokonale procítit a jednoznačně před paní Královou zaválela.

Dětský herec to ale tenkrát neměl vůbec jednoduché. Vedle nekonečných prostojů na place a pozdních či naopak brzkých nástupů na natáčení tu byli také spolužáci, kteří to dotyčnému někdy dávali pěkně sežrat. Renata si dodnes pamatuje, jak kdysi přišla o nejlepší kamarádku, jež si tenkrát sedla do lavice s někým jiným, protože z Renaty se prý stala nafoukaná herečka.

Více než herectví ji bavila producentská práce

S Věrou Plívovou-Šimkovou se Renata Mašková setkala také u filmu Jak se točí rozmarýny (1977). Ještě předtím si ji ale vybral režisér Jiří Hanibal pro hlavní dětskou roli v dramatu Velké trápení (1974).  Dívka vystudovala konzervatoř a získala první angažmá v divadle, kde ovšem tvrdě narazila. Nedokázala se přenést přes tamní intriky a nedůvěru.

Režisér Juraj Herz si ji později vybral do své komedie Sladké starosti (1984). Těsně před revolucí ji pak Jiří Adamec obsadil do seriálu Dlouhá míle (1989). Drobné role si zahrála i po revoluci, ale výraznější příležitost už se nenaskytla. Po odchodu z divadla dostala Renata místo u armádního uměleckého sboru, s nímž jezdila po vojenských posádkách. Tam si uvědomila, že ji mnohem více baví hledat režiséra, přemlouvat někoho, kdo by upravil scénář, shánět kostýmy, přesvědčovat herce, aby vzali role, připravovat štáb, rekvizity… Zkrátka že ji naplňuje spíše taková producentská práce.

Když odešla ze sboru, začala dělat asistentku ředitele v obchodní firmě a následně hospodářku ve škole. Teď už tedy dvanáctým rokem pracuje jako vedoucí střediska volného času na ZŠ v Kunraticích. Na herectví nezanevřela. Energická dáma má za to, že na divadlo už by si netroufla, ale na film asi ano.