Martina Randová z Ulice otevřeně promluvila o mateřství. Nelituje, že nemá děti

Ne že by nelitovala, ale prostě to tak je

Martina Randová hraje v nekonečném seriálu Kateřinu Dubovskou, provdanou Nyklovou, která původně provozovala penzion a hospodu U Jindřicha, ale pak podnik přenechala Martině (Natálie Holíková) a přešla do bistra. Kromě vlastní dospělé dcery má nevlastního syna Alexe, od dvaadvacáté sezóny nově v podání Gabriela Petra Klenera, jehož, přiznejme si, maličko rozmazluje a vždy brání, když se ho táta Lumír (Václav Svoboda) snaží vychovávat pevnější rukou. V rozhovoru TV Nova kdysi otevřeně promluvila o tom, proč ve skutečném životě děti nemá.

Kdybych měla muže, se kterým bych ty děti chtěla mít, tak bych byla moc ráda. Přiznám se, že jsem srabík a opravdu obdivuju všechny ženské, které vychovávají děti samy. Velká poklona pro ně, protože já bych to nedokázala, takže jsem se rozhodla, že když nemám muže, se kterým bych ty děti chtěla mít, tak je radši mít nebudu. Samozřejmě asi dvě kamarádky do mě ryly, ale já jsem potom nakonec zjistila, že je to moje věc a že nikdo nemá právo mě soudit. To, že nemám děti, prostě to tak je.

V seriálu stojí Kateřina mezi Alexem a Lumírem

V nejnovějších epizodách Ulice je to právě Alex Nykl, kdo od diváků dostává slušně naloženo. Vlnu kritiky spustilo jeho čím dál drzejší chování vůči rodičům. Kateřina mladíka neustále omlouvá a hájí, podobně jako babička Vilma (Jaroslava Obermaierová). Naproti tomu Lumír se pokouší být přísnější, ve výsledku ale s paličatým klukem jen bezvýchodně válčí a oba se chovají trochu jako puberťáci.

Alexovi vadí, že mu táta zakazuje scházet se s kamarády, které považuje za pěkné darebáky. Snad by se to změnilo, kdyby měl Lumír možnost poznat je osobně, ale kluci nechtějí přijít k němu domů ze strachu z jeho mafiánské pověsti. Proto se Alex na tátu zlobí, že mu vlastně odhání přátele.

Ale shodou okolností Lumír na kluky narazí na náměstíčku a rozhodne se je k sobě pozvat, ať chtějí nebo ne. Nabídne jim zákusky z bistra a vezme je nahoru do bytu, kde zavolá i na Lexíka v naději, že to syn ocení. Ten se však s otráveným výrazem vrátí do pokoje a utrousí jen: „Co má být? Já je nezval.“ Teprve později se uráčí kluky vzít alespoň k sobě na počítač, aby si společně zahráli nějaké hry. Lumír tak zase zůstane sedět v obýváku sám. Také proto se množí další negativní reakce na přístup rozmazleného Alexe.

Lumír by měl zakročit vůči Alexovi, chová se opravdu k tátovi drze, vyroste z něho grázl. Já bych ho chytla a dostal by z jedné i druhé strany.

„Už běžte s tím oprsklým Lexou někam! To je takový spratek drzý!“

Z Lexíka roste pěkný zmetek, potřeboval by pár facek. Tohle si v jedenácti letech dovolit k rodičům. Dnešní výchova stojí za prd.