Hvězda Ulice má fobii z metra a létání. Popsala dramatickou cestu letadlem i natáčení postelových scén

O ruku tě už nikdo nepožádá, vmetl jí kolega

Diváci Ulice poslední dobou baží po pozitivních zápletkách, kterých je v nejnovějších epizodách jako šafránu. Kreativní producent Mario Kubaš přitom pro jubilejní dvacátou sezónu sliboval humor, hravost a odlehčení. Kde to je, ptají se fanoušci a kroutí hlavami nad ustavičnými dramaty, hádkami, nemocemi, nevěrami, intrikami či závislostmi. Způsob, jakým se vyvíjí např. dějová linka Blanky Vránové (Linda Rybová), která po letech znovu sáhla po alkoholu a pozvracela ministra zdravotnictví, nejednoho diváka pořádně rozčílil.

Všechny nás tak jistě potěšilo, že alespoň u Nyklových se věci vyvíjejí slibně, přestože nedávno ovládal i tuto rodinu strach a napětí. Kateřinu totiž odvezli do nemocnice kvůli žlučníku a bylo to doslova na poslední chvíli. Nebýt Lumírova (Václav Svoboda) zásahu, naše milovaná hospodská už tu s námi nemusela být. Nejenže to s ní ale dopadlo dobře, dokonce Lumírovi slíbila, že pokud přežije operaci, vezme si ho. První máj se stal dnem, kdy se tak nějak vzájemně požádali o ruku, impulz ale tentokrát vzešel vlastně od Kateřiny. Její představitelka Martina Randová popsala průběh zásnub v zákulisním pořadu Backstage Ulice, jímž provází moderátor Petr Havránek.

Kateřina je žena činu, že jo, co si budeme povídat… Tam to hlavně začalo tím, že byla nemocná, odváželi ji se žlučníkem a ona si myslela, že umírá. Takže řekla Lumírkovi, že jestli to přežije, vezme si ho. Potom se vrátila, všechno dopadlo v pořádku a ona ho požádala o ruku ještě jednou, ale musím vám povědět vtipnou historku. Říkala jsem Vašíkovi, že je to tak hezké, že mě někdo konečně žádá o ruku. Mě ještě nikdy nikdo nepožádal. A on mi řekl: ‚Mám pro tebe krásnou zprávu, Martino, už to nikdy nikdo neudělá.‘ Ještě chci dodat, že Nyklová má jednu nevýhodu, že další vnouče už nebude.

Postelové scény už jenom za oponou

Natáčení prakticky denního seriálu občas provázejí i nějaké ty milostné a postelové scény. Pravda, u této dvojice diváci zpravidla nic intimnějšího vidět netouží, ale ani nemusejí, protože herci se shodují na tom, že bez detailů to bude příjemnější pro všechny.

Měli jsme nějaké postelové scény, ale my jsme s Vašíkem požádali, jestli by byly co nejméně odhalené. Teď už o tom sexu jenom mluvíme. Nebo je to taková ta scéna ‚pojď, broučku, půjdeme‘ a nic. Nebo že jsme skončili a ‚to bylo hezké‘. Myslím, že Kateřina k Lumírovi přistupuje s láskou, trošičku ho někdy bere jako malé dítě. Ona je velice chápavá, je to ženská, která zažila spoustu vztahů i nepodařené manželství, takže si uvědomuje, co chce a co nechce. Myslím, že jí Lumír vyhovuje takový, jaký je. Rozhodně ho nechce měnit. Vždyť to je v pořádku, buď někoho miluješ takového, jaký je, anebo ne.

Do letadla už víckrát nevkročí

O Martině Randové se občas píše, že trpí různými fobiemi. Skoro to vypadá, že má strach prakticky ze všeho. Během rozhovoru s Petrem Havránkem otevřeně popsala, čeho se bojí. Hrůzu v ní vyvolává zejména cesta letadlem, kterou se odhodlala absolvovat pouze jednou.

Mám spoustu fobií a pracuji na nich. Bojím se do metra, bojím se, že mi třeba vtrhne do bytu nějaké komando. Nebojím se v noci chodit, což je zvláštní, protože já navíc bydlím na sídlišti. Nechala jsem si udělat dveře čtvrté bezpečnostní třídy… Jednou jedinkrát jsem letěla, už to nikdy v životě neudělám, proboha. Když jsme letěli tam s jedním mým přítelem, řekla jsem, dobře, ale musíš mě opít. Tak mě opil a bylo to ještě horší, protože zrovna to naše letadlo málem spadlo. Teda já si to myslím. Najednou byl takový ten propad, já úplně bílá, úplně modrou rozkousanou pusu. Celou dovolenou jsem myslela na to, jak poletíme zpátky. Já ho přemlouvala, jestli bychom nemohli jet z Mallorky autem.

Divadlo a natáčení je její láska

Čím ale Martina Randová rozhodně netrpí, je fobie z divadla. Naopak ho má moc ráda.

Chtěla bych diváky pozvat na naši partu, která se jmenuje www.nejlepsikomedie.cz, je to vlastně divadlo Nejlepší komedie, hrajeme v Divadle U Hasičů nebo v Dlabačově, jinak jezdíme po celé republice a hrajeme komedie, protože jsme si říkali, že chceme být divadlem smíchu. Zaplaťpánbůh se nám to daří, lidé se smějí a chodí na nás moc rádi.