Šíleně smutná princezna: Dobová kritika měla žně a na pohádce bylo všechno špatně
Šíleně smutná princezna byla na svou dobu moderní pohádkou a postavy mladých lidí nesly znaky charakteristické pro tehdejší mládež. Příběh byl postavený třeba na sporech rodičů a dětí.
I pohádky zažily modernizaci
V padesátých a začátkem šedesátých let u nás pohádky patřily mezi nejpopulárnější filmový žánr. Potom se ale vkus diváků začal měnit a nových pohádek se začalo točit mnohem méně. Právě proto Šíleně smutná princezna obsahuje celou řadu moderních prvků, které měly diváky zaujmout a přiblížit pohádkové hrdiny a jejich problémy současné generaci. I slovník hlavních hrdinů se přiblížil mladé generaci a populární zpěváci měli být lákadlem pro návštěvu kina.
Bořivoj Zeman se sice částečně odklonil od nestárnoucí klasiky, kterou představuje třeba Pyšná princezna nebo Byl jednou jeden král, ale i tak si diváci od pohádky slibovali hezký filmový zážitek. Ten také dostali.
Zamilovaná dvojice mladých lidí chce o svých osudech rozhodovat sama a vzpírá se různými způsoby diktátu doby, zavedeným zvyklostem, které považuje za přežitek, a požadavkům rodičů, kteří jim chtějí nalinkovat život. Václav a Helena, stejně jako pár let před nimi Krasomila a Miroslav (Pyšná princezna), si chtějí zařídit život po svém. Václav a Helena jsou sice tvrdohlaví, ale nevědomky naplňují plány vladařů. Mají však pocit, že pro svou budoucnost něco zásadního udělali.
Zábavné námluvy mladých lidí, klasické flirtování schované za hašteření a lehce zapamatovatelné popové písničky – přesně to stačilo, aby se pohádkový příběh lidem zalíbil a zašli si na něj do kina. Vedlejší dějová linka navíc divákům nabídla pěknou dávku pletichaření na královské úrovni a řadu skvělých herců, jako byl třeba Bohuš Záhorský a Jaroslav Marvan. Vůbec nevadilo, že v pohádce klasický střet dobra se zlem nahradil souboj generací.
Krásný zámek v Blatné představil své interiéry
Pohádka nabídla také kromě hladomorny a mučírny postavených v barrandovských ateliérech i exteriéry natočené v Bojnicích na Slovensku a krásné zámecké interiéry zámku Blatná. Hudbu složil geniální Jan Hammer, který hned po vpádu vojsk Varšavské smlouvy emigroval z Československa. Trochu tím osud pohádky zkomplikoval. Cenzorům se nelíbily ani některé hlášky, které si všímavý divák mohl vysvětlit po svém.
Kritika diváky neodradila
Kritikou však nešetřili ani recenzenti té doby. Scénář označovali za děravý a nedotažený, dramaturgii za topornou a rozpačitou a děj za prostoduchý. Zvláštní je, že většina kritiků uznala, že se film bude divákům líbit. Je to zářný příklad toho, že se netočilo kvůli pobavení herců nebo filmovým cenám, ale pro diváky.
Pohádka je spolu s ostatními Zemanovými filmy zařazena do zlatého fondu českých pohádek a do kina si na její premiéru zašly skoro tři miliony diváků.
Pokud se vám na 1. máje počasí nevydaří, můžete si udělat poklidný den v teple domova s pohádkou, která bude v nabídce ČT1 v podvečer.
- Revue Filmového přehledu 20211201, Martin Šrajer,
- Autorský text