Celebrity pod lupou: Oldřich Nový jako poslední filmový gentleman ze staré školy

Celebrity pod lupou: Oldřich Nový jako poslední filmový gentleman ze staré školy
Prožil obě světové války, odmítl pokračovat v rodinné tradici a stát se hasičem. Na příkaz otce se však musel vyučit řemeslu. A tak se stal sazečem. Absolvoval i typografickou školu. Jeho vzorem však už od dětství byl strýc Miloš Nový, který byl slavným divadelním hercem.

Po škole se nikdy své profesi nevěnoval a trochu vzdorovitě se začal živit jako zpívající herec. V branži nebyl úplným zelenáčem. Už během studií byl u ochotníků a také absolvoval herecké lekce u Karla Želenského, které mu domluvil strýc. Zkušenosti sbíral na různých místech. Z Ostravy doputoval do Brna, kde působil celých šestnáct let. Pro své kultivované vystupování byl často milovníkem žen, ale působil i jako zpěvák v opeře, tanečník, režisér a umělecký šéf. Právě Oldřich Nový u nás začal prosazovat americké muzikály a revue.

Své první vystoupení před kamerou stihl ještě v němém filmu Neznámá kráska v roce 1922, ale na své slavné filmové role si musel ještě řadu let počkat. Zásadní pro něj byla role anglického komorníka v komedii Velbloud uchem jehly (1936), kde byli jeho partnery Vlasta Burian a Hugo Hass.  Záhy dostal celou řadu zajímavých rolí. Ty nejlepší filmy však vznikli v období, kdy se nad zemí stahovala mračna druhé světové války a za protektorátu. Za všechny si připomeňme poklady jako Kristian, Dívka v modrém, Eva tropí hlouposti, Přítelkyně pana ministra, Hotel Modrá hvězda, Valentin Dobrotivý nebo Sobota. Právě snímek Sobota byl tím posledním, který Nový natočil před odchodem do koncentračního tábora. Ani herecké hvězdy nebyly ušetřeny. Parťačku ve filmu mu dělala Adina Mandlová, pro kterou to byl poslední český film, který natočila.

Do koncentráku se dostal kvůli židovskému původu své manželky Alice. Nechtěl ji opustit. Oba se naštěstí z koncentračních táborů vrátili. Ovšem jeho nejslavnější léta už byla pryč a nepodařilo se mu navázat na úspěch, který měl před tím, než musel nuceně kariéru přerušit. Objevil se ještě v malých rolích, a to třeba ve filmu Světáci nebo v seriálu Taková normální rodinka.

Ještě smutnější byl fakt, že se jen hodně špatně vyrovnával se stárnutím. Zavíral se před světem a na konci sedmdesátých let už se úplně stranil společnosti. Byl zavřený doma se svými vzpomínkami, kterých jistě nebylo málo. Za staženými roletami čekal, až jeho utrpení skončí. Deprese ho zřejmě dostihly, když neměl tolik pozornosti, na kterou býval zvyklý.

Z tohoto světa odešel v tichosti 15. března 1983. V bezvědomí byl převezen do nemocnice, kam za ním přijela dcera Jana, ale už se ho nepodařilo probudit.

Zdroje článku:
  • kniha Kdo je kdo v českém filmu, Pavel Hora, nakladatelství Petrklíč, 80-7229-131-9,
  • csfd.cz,
  • Autorský text