Herecký koncert Budínové a Adamíry. Film, který vás nenechá v klidu

Kriminálka, která sází na ticho a napětí

Na první pohled působí Svědectví mrtvých očí jako klasická detektivka své doby. Ve skutečnosti ale jde o mnohem víc než jen pátrání po vrahovi. Režisér Otakar Fuka vsadil na pomalé tempo, psychologii postav a dusivou atmosféru, která se postupně stupňuje.

Film vznikl v době, kdy československá kinematografie hledala nové cesty, jak zpracovat kriminální žánr. A právě zde se ukazuje, že i bez velkých efektů a akčních scén lze vytvořit příběh, který diváka udrží v napětí až do poslední minuty.

Když zločin nevypadá jako zločin

Hlavní postavou je penzionovaný kriminalista Gaudl, kterého ztvárnil Vladimír Šmeral. Už od začátku tuší, že s manželem jeho neteře není něco v pořádku. Elegantní a na první pohled uhlazený Jiří Horáček v podání Jiřího Adamíry totiž skrývá mnohem víc, než se zdá.

Když Hedvika, výborně zahraná Slávkou Budínovou, za podivných okolností zemře, začíná se skládat mozaika událostí, které vedou k děsivému odhalení. Nejde o náhodu, ale o promyšlený čin.

Film mistrně pracuje s detaily. Všechno má svůj význam a divák si postupně uvědomuje, že pravda byla celou dobu na dosah.

Herecký koncert bez slabého místa

Jedním z největších trumfů filmu je herecké obsazení. Slávka Budínová podává mimořádně silný výkon jako žena, která tuší, že její manžel skrývá temné tajemství. Její role je plná napětí, strachu i tiché rezignace.

Jiří Adamíra je jako manipulativní a chladný Horáček přesvědčivý v každém gestu. Nepůsobí jako klasický filmový padouch – právě naopak, jeho civilnost je tím nejděsivějším.

Vladimír Šmeral dodává postavě Gaudla klid, zkušenost a vnitřní jistotu. Je to muž, který už viděl všechno – a právě proto ví, kam se dívat.

Za zmínku stojí i další výrazné tváře, jako Josef Bek, Valerie Kaplanová a další, kteří dotvářejí atmosféru filmu a dokazují, jak silná byla tehdejší herecká generace.

Svědectví mrtvých očí je film, který nesází na efekty, ale na atmosféru. Napětí se servíruje potichu, v pohledech, gestech a nevyřčených větách. Divák není zahlcen akcí, ale je nucen přemýšlet. Sleduje postavy, jejich motivace a postupně odhaluje pravdu spolu s nimi.

A i když od jeho vzniku uplynuly desítky let, působí překvapivě současně. Protože lidské slabosti, touha po majetku a schopnost manipulace se nemění.

Ve vysílání 28.3. ve 14:40 na ČT1.