Josef Vinklář z Chalupářů ve stáří zanevřel na ženy a žil na chalupě

A jaký byl Josef Vinklář ve skutečnosti?

Na divadelní prkna naskočil rovnou ze základní školy a chybějící vzdělání doháněl z knih. Přímo na tělo mu bratři Oldřich a Lubomír Lipští napsali malou roli v Divadle satiry, kde si ho všiml Jan Werich, a tak se mu v pouhých patnácti letech otevřel dokořán divadelní svět.

Když dva roky poté Voskovec emigroval, mladý Vinklář už byl natolik známý, že o práci neměl nouzi. Prošel pár divadel, a když hostoval v Národním divadle, oslnil svým talentem natolik, že dostal stálé angažmá. Ve Zlaté kapličce byl potom 24 let až do své smrti.

Nesmrtelnost mu ovšem zajistily filmové a televizní role. Jednu z jeho prvních hereckých příležitostí si připomínáme každý rok, když se během vánočních svátků vrací pohádka Princezna se zlatou hvězdou na čele. Tam si zahrál hodného kuchtíka, který byl princezně přítelem.

Sláva přišla s televizními seriály, i když ne vždy za ni byl rád. Když se objevil v populárním seriálu Nemocnice na kraji města v roli doktora Cvacha, lidé na něj plivali na ulici. Tento fenomén vydržel několik let a je to zřejmě náš nejznámější herec, kterého si diváci ztotožnili s rolí tak silně, že mu ani nikdo jinak neřekl.

Josef Vinklář však natočil celou řadu rolí, a přestože byl ve většině případů komplikovaná a záporná postava, jsou i výjimky. Za všechny stačí jmenovat inspektora Boušeho z pražské mordparty v seriálu Hříšní lidé města pražského.

Výrazné role měl i v dalších předrevolučních seriálech jako Sanitka, Třicet případů majora Zemana, Sňatky z rozumu nebo Žena za pultem.

Měl pověst romantického milovníka žen

Soukromý život známého herce byl plný žen. Miloval je a velice poutavě o nich dokázal hovořit jako velký a poetický svůdník. Jeho druhou vášní byla fotbalová Slavia Praha. Té byl, na rozdíl od žen, celý život věrný.

Zkusit to i v manželství, ale bylo pro něj těžké nerozdávat lásku i jiným ženám. Přesto několik z nich jeho život ovlivnilo. První manželkou byla herečka Jana Dítětová, se kterou měl syna. Další ženou, která neodolala jeho šarmu, byla herečka a spisovatelka Ivanka Devátá, která kvůli němu opustila manžela. A spolu měli syna Adama. Ivanku Devátou si vzal dokonce dvakrát, ale stejně to nevyšlo. Druhý pokus mu pokazila kolegyně Jana Březinová, do které se zamiloval. Po její smrti dlouho žádnou vážnou známost neměl a spíše trávil čas v hospůdkách na Kampě a na své chalupě v Jinolicích, kde pobýval stále častěji. Chalupářský život si zamiloval, chodil hrát karban do hospůdky a byl vítaným vypravěčem.

Stihl se ještě na stará kolena znovu zamilovat, tentokrát do české lékařky žijící v Kanadě. Vášeň, kterou do každého vztahu dával, ho tentokrát úplně pohltila. Byl ochotný odložit dosavadní život a jít za hlasem svého srdce. Jenže z druhé strany nedostal stejně vášnivou odezvu, a když mu jeho láska nakonec řekla, že se nerozvede, rozhodl se s ženami definitivně skončit.

V ten okamžik už mu zůstala jen chalupa, kam za ním jezdili kolegové, politici i sportovci a kde nikdy nedošlo jídlo a pití. A když neměl hosty, hrál mariáš a bavil místní lidi u piva a opékaných buřtů.

Poslední roky života bojoval s rakovinou plic, ale nijak se neomezoval a stále hrál na prknech, která miloval.

A jak je uvedeno v knize, svůj život trefně dokázal zhodnotit sám:

„Máte štígro jako barák, když máte věrné přátele po ruce, i když musíte pro štěstí sami něco udělat, vážit si druhých, nebýt zahleděni a zamilovaní sami do sebe a svých problémů. Problém je totiž sám život. Málokdo, a kdoví jestli vůbec někdy, nad ním vyzrál.“