Z dětské hvězdy do emigrace. Herečka zažila slávu, zákazy i tragédie, o kterých se dlouho nemluvilo

V šestnácti letech byla slavná. Netušila, co přijde

Když se v roce 1956 objevila v hlavní roli filmu Robinsonka, bylo Jaroslavě Tvrzníkové pouhých šestnáct let. Zrodila se mladá filmová hvězda a nabídky na další práci na sebe nenechaly dlouho čekat. Studovala DAMU, prošla Divadlem S. K. Neumanna a v roce 1965 získala angažmá v Národním divadle. Na prestižní scéně pak hrála velké role a ocitla se mezi hereckými osobnostmi, o nichž se dnes mluví jako o legendách.

Právě v Národním divadle se také začala psát jedna z nejdůležitějších kapitol jejího soukromého života. Při zkoušení Strakonického dudáka poznala Martina Štěpánka, který byl o sedm let mladší. Zamilovali se, rok spolu chodili a v roce 1969 se vzali. Jenže manželství nezačalo zdaleka tak romanticky, jak by se mohlo zdát. Tvrzníková krátce po svatbě otěhotněla a její mladý muž měl podle jejích vzpomínek velký problém představu otcovství přijmout. Dokonce se na čas rozešli. Ona mezitím odešla rodit a smiřovala se s tím, že zůstane s dítětem sama. Po několika týdnech se ale Martin začal vracet a manželé se dali znovu dohromady.

Role jí braly před očima. Pak přišly zákazy

Jejich osobní život se postupně propojil s dobou, v níž žili. Po srpnu 1968 sílil tlak, aby se oba přizpůsobili režimu a vstoupili do komunistické strany. Odmítli. Nepodepsali ani Antichartu a jejich profesní život se začal výrazně zužovat. Martin Štěpánek dostal v roce 1973 z Národního divadla výpověď a Tvrzníková vzpomíná, že ji režim likvidoval postupně. Přicházela o televizní práci i dabing a některé její role měly být podle tehdejších poměrů zároveň poslední.

Paradoxní bylo, že ještě dokázala získat jednu z velkých divadelních příležitostí. Do Kočičí hry ji chtěl maďarský režisér Gábor Székely, který si sám vybíral obsazení. Tvrzníková tak hrála Myšku po boku Dany Medřické a inscenace měla velký úspěch. Ani to ale neznamenalo návrat k normálnímu životu. Zatímco jiné herečky mohly růst, její kariéra narážela na politické překážky.

Útěk přes hranice vypadal jako vysvobození. Ve skutečnosti začalo další trápení

Nakonec manželé udělali rozhodnutí, které se už nedalo vzít zpět. V roce 1981 opustili Československo a s dvěma dětmi odjeli do Rakouska. Jako záminka k výjezdu posloužily zdravotní potíže dětí a doporučení lékařů vyjet k moři. Rodina ale ve skutečnosti využila příležitosti k emigraci. Přes hranice odjeli autem s turistickými zavazadly a bez možnosti rozloučit se s blízkými.

Velké očekávání po příjezdu velmi rychle vystřídala realita. V Rakousku žili dva roky v provizorních podmínkách, Tvrzníková pracovala jako uklízečka a rodina řešila zdravotní problémy. Jedenáctiletý syn navíc zažíval ve škole šikanu. Spolužáci mu dělali naschvály, schovávali mu věci a dokonce tvrdili, že krade. Pro dítě, které bylo vytržené z domova a najednou se ocitlo v cizím prostředí, to byla další těžká zkouška.

A pak přišla chvíle, která musela být pro každou matku naprosto děsivá. Její malá dcera Josefina začala mít vážné zdravotní potíže. Lékaři včas neodhalili těžkou alergii a děvčátko se málem udusilo. Jedné noci zůstala v nemocnici a lékaři matce řekli, že není jisté, zda ji dokážou zachránit. Tvrzníková pak šla sedm kilometrů pěšky domů, aby vůbec unesla čekání. Ráno přišla zpráva, že lékaři dceru rozdýchali. Malá ale skončila s těžkým zápalem plic.

Ani v Mnichově nebyl klid

Teprve v Mnichově začala mít rodina pocit, že by mohla znovu normálně žít. V roce 1983 získali spojení se Svobodnou Evropou, kde začal pracovat Martin Štěpánek. Tvrzníková zpočátku zůstala doma s dětmi, později se naučila německy, začala znovu hrát, učit herectví a spolupracovala také s rádiem. Z domácnosti emigrantů, kteří se snažili nějak přežít, se postupně stala fungující rodina.

Jenže minulost je nedohnala jen symbolicky. Před Vánocemi roku 1986 našel Martin ve schránce výhrůžku, podle níž měl být zavražděn, pokud Svobodná Evropa nesplní požadavek autora anonymu. Výhrůžka odkazovala na zmizení a pozdější nález mrtvého slovinského redaktora. Rodinu začala chránit policie, děti doprovázela do školy a před Silvestrem dokonce dostali doporučení, aby se na čas ukryli. Další výhrůžný dopis přišel znovu o rok později a tentokrát ho ze schránky přinesla jejich tehdy desetiletá dcera.

Po revoluci čekalo další zklamání

Mohlo by se zdát, že po sametové revoluci přijde konečně šťastný konec. Jenže ani návrat domů nebyl jednoduchý. V roce 1994 se Tvrzníková s rodinou vrátila do Čech, jenže život, který zde před emigrací zanechali, už neexistoval. V jejich někdejším bytě bydleli jiní lidé a ani s nárokem na rehabilitaci se nedokázali jednoduše vrátit k tomu, co jim dříve patřilo.

Její návrat do Národního divadla navíc dopadl úplně jinak, než si představovala. Dostala odpověď, že pokud se pro ni někdy najde role, divadlo se ozve. Neozvalo. Tvrzníková později přiznala, že mohla vytáhnout rehabilitační dokumenty a požadovat svá práva, ale neudělala to. Začala si budovat novou profesní dráhu v rozhlase, pedagogice a postupně i znovu na jevišti. Celkem zůstala s rozhlasem spojena desítky let.

Největší rodinná tragédie přišla až mnohem později

Nejtěžší ránu ale život Jaroslavě Tvrzníkové přichystal až po návratu domů. Martin Štěpánek, s nímž prožila desítky let a s nímž vychovala dvě děti, zemřel v září 2010. Tvrzníková v rozhovoru pro Super.cz uvedla, že byl těžce nemocný a měl rakovinu. Zároveň mluvila o problémech s alkoholem, které se podle ní rozvinuly až po návratu do Česka. Když ho tehdy doma našla, původně si myslela, že dostal infarkt. Teprve následně vyšlo najevo, že si vzal život střelnou zbraní.

Byla to tragická tečka za příběhem vztahu, který začal jako velká divadelní láska dvou mladých herců. Prožili spolu slávu, zákaz pracovat, emigraci, život v cizí zemi, návrat domů i roky strachu. A přesto Tvrzníková dnes svůj život nepopisuje jen jako řadu katastrof. Má děti a pět vnoučat, dál se zajímá o divadlo a ještě v roce 2026 mluvila o tom, že chce zůstat aktivní.

Její životní příběh ostatně dostal ještě jednu podobu. V roce 2025 vyšla první autorizovaná monografie Od Robinsonky ke Svobodné Evropě, která zachycuje její hereckou kariéru, emigraci i soukromí a vychází také z archivních materiálů včetně dokumentů z Archivu bezpečnostních složek.